9°C
Jak probíhal legendární návrat zlatých hokejistů z Nagana? Pravda o slavném letu!
O divokém návratu zlatých hokejistů z Nagana se vypráví spousta legend. 25 let poté se o něm rozpovídala advokátka Dagmar Raupachová, tehdejší mluvčí ministra vnitra Cyrila Svobody a jedna z mála žen na palubě.
Jak jste tehdy vládní speciál pro hokejisty zařizovala?
„Zrovna jsme se vraceli s ministrem ze služební cesty po D1 a najednou do auta zavolal prezident Václav Havel. Jak se odvíjel turnaj, tak se předpokládalo, byť ještě neproběhl poslední zápas, že zlatá medaile bude. Chtěl, aby všichni hokejisté dorazili společně do Prahy, aby úspěch s nimi slavila celá republika. Ta cesta byla opravdu bleskovka.“
A nastaly nějaké komplikace?
„Samozřejmě. Ale když se chce, tak jde všechno. Musely se zařídit přelety nad všemi zeměmi. Já si rychlo přes noc vyřizovala diplomatický pas a zabalila doma jen náhradní prádlo. I na cestě byly momenty, které let brzdily. Chvílemi to vypadalo, že snad ani nedorazíme.“
Při letu tam se zrovna hrálo finále. Měli jste možnost ho sledovat?
„Snažili jsme se chytat signál, jenže v té letové výšce to zrnilo. Pak přišla asi vyšší moc a zaznamenali jsme gól, který dal Svoboda. My ale nevěděli kolikátý. Až později jsme dostali informaci, že to byl ten jediný z celého zápasu.“
Takže o pozitivní náladu nebyla nouze?
„Kluci přijeli autobusy z Nagana na tokijské letiště a započala ta slavná cesta zpět. Slavilo se ve velkém, celé letadlo žilo. Byla to obrovská radost a úspěch. Když na to teď zpětně vzpomínám, neuvědomuji si, jestli jsem kdy poté zažila tak pozitivní oslavu.“
Bylo to opravdu tak divoké, jak se říká?
„Kdepak, žádné excesy tam neprobíhaly. Mám na to i takový důkaz.“
Jaký?
„Na cestu jsem měla kožešinové paleto ze stříbrné lišky, které jsem si přehodila v tom centru dění přes sedadlo. Když jsem se vrátila do přední části letadla, tak mi ministr řekl, že se s tím kožíškem budu muset nejspíš rozloučit. Ale mýlil se! Nejenže vydržel, dokonce nemusel ani do čistírny.“
Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
„Seděli jsme s panem Hlinkou u stolu a jednotliví hokejisté se tam střídali. Příjemně mě překvapilo, jak přirozeně velkou autoritu u nich měl. Byla to velká osobnost, která měla ohromný sportovní instinkt.“
A jak to probíhalo po příletu do Prahy?
„Když jsme se blížili, zavládla trochu panika. Řekli nám, že na letišti čeká vláda i s premiérem Tošovským. Řešilo se, kdo je teda v tom stavu, že by mohl za hokejisty vystoupit...“
Jak se zástupce vybíral?
„Volba padla na Růžu (kapitána Vladimíra Růžičku), protože stál tak nějak rovně. Kluci honem hledali dres a medaili.“
Zvládl to podle vás dobře?
„Když jsem se koukala na televizní záběry, tak to vypadalo velice dobře. Byla opravdu zima, ten chladný vzduch musel každého probrat a osvěžit.“ (smích)
