22°C
Rudi Ball: Židovský sportovec, který přežil holocaust díky hokeji!
Rudi Ball (†64) navzdory židovskému původu reprezentoval německý národní tým v dobách nacismu a zároveň patřil mezi nejlepší hokejisty své doby. Narozeniny muže, kterého před smrtí zachránil hokej, připadaly na 22. července. Jaký příběh se za jménem Rudiho Balla skrývá?
Že kvůli hokeji chleba levnější nebude?! Oblíbený zimní sport může zachránit nejeden život. Svědčí o tom příběh Rudiho Balla, židovského hráče, který se nesmazatelně zapsal do hokejové historie, ale i do dějin sportu a lidstva všeobecně.
Setkání ve frontě na polévku
Na jaře roku 1945 jel jistý britský major Gordon Dailley se svým džípem z Nizozemska do Berlína, kam dorazil tři dny poté, co Adolf Hitler spáchal sebevraždu. Tam se setkal s Ianem Gordonem, vojenským zpravodajem, který informoval o pádu města a vítězství Spojenců. V období míru oba působili u ledové plochy. Ian podával sportovní zprávy a Dailley hrával za wembleyské týmy Lions a Monarch. Spojovalo je společné téma – hokej!
Společně se vydali na prohlídku zničeného Berlína, tedy spíše toho, co zbylo z říšského kancléřství. Později minuli řadu civilistů stojících ve frontě na polévku, kterou rozdávali spojenecké jednotky. Do oka jim padl zdánlivě nenápadný chlap s rozcuchaným účesem. Nebyl to nikdo jiný než Rudi Ball, muž, kterého před necelým desetiletím viděli za zcela odlišných okolností.
Ball byl židovskou hvězdou německého hokejového týmu, se kterým se Dailley potkal přímo na ledě jako soupeř při olympijských hrách v roce 1936, kde pomohl vyhrát překvapivé zlato pro Velkou Británii. Dailley a Gordon byli ohromeni. Jak vůbec Ball přežil válku? Jak unikl Hitlerově genocidě?
Židovská legenda německého hokeje
Rudi Ball se narodil 22. července v roce 1911 v Berlíně jako nejmladší ze tří bratrů. Jeho otec Leonhard byl židovský obchodník s textilem, zatímco matka byla pravoslavná křesťanka z Kaliningradu, což bylo ve finále důležité pro jeho následné přežití.
Rudi byl se svými 163 cm velice malý ve srovnání s dnešními hráči, ale doháněl to jinými přednostmi, zejména agilností, rychlostí a přesností střely. On a jeho bratři Gerhard a Heinz Ballovi reprezentovali Německo na mnoha mezinárodních turnajích, patřili ke klenotům své země.
Během své hráčské kariéry Rudi Ball nastřílel přes 500 gólů, vyhrál osmkrát mistrovství Německa, zúčastnil se čtyř mistrovství světa i Zimních olympijských her v letech 1932 a 1936 a byl rovněž uveden do Mezinárodní hokejové síně slávy v roce 2004.
V letech 1929 až 1938 odehrál za Německo celkem 49 oficiálních zápasů a vstřelil 19 gólů. Byl mimo jiné zvolen nejlepším evropským hokejistou v časopise French Sports Magazine v roce 1930. Před druhou světovou válkou byl považován za jednoho z nejpopulárnějších a nejobávanějších útočníků v Evropě. Nebýt války, pravděpodobně by to dotáhl až do NHL. Jeho jméno s sebou nese podobný význam, jako má například Willie O'Ree, první černošský hráč v nejlepší lize světa.
Pakt s ďáblem aneb dohoda s nacisty
Byla to doba rozmachu německého ledního hokeje a Rudi Ball toho byl nedílnou součástí Pomohl své zemi získat stříbro na MS 1930 a také bronz na zimních olympijských hrách v Lake Placid v roce 1932, kde odehrál všech 6 zápasů, ve kterých vstřelil 3 branky.
Ale v roce 1933, když politická situace potemněla kvůli nacistické ideologii, nastal problém. Adolf Hitler zuřil, že za Německo hraje Rudi Ball. Byl to malinký černovlasý žid, neměřil ani 165 cm a vážil něco málo přes 60 kg. Zosobňoval tedy úplně všechno, co tehdejší režim tak moc nenáviděl.
Jenže vedle toho byl výjimečným hokejistou, jedním z nejlepších v Evropě. Přesto Ball raději utekl do Švýcarska a následně putoval do Itálie, čímž se vyhnul rostoucímu pronásledování židovské obce ve své domovské zemi.
V té době již Německo získalo práva na pořádání zimních olympijských her v roce 1936. Přístup Nacistů k olympiádě však byl zdrojem zmatku, zvláště po Hitlerových projevech, ve kterých mluvil zejména o tom, že jsou hry inspirované judaismem a nelze je pořádat v Říši ovládané národními socialisty. Jakmile však byli nacisté plně u moci, ministr propagandy Joseph Goebbels viděl, že jejich potenciál může být využit pro vlastní účely. Nakonec přesvědčil Hitlera, aby i on viděl olympijské hry jako velkou příležitost k propagaci nacistického Německa.
Pro ještě lepší uvědomění té doby a dalších souvislostí, s rostoucím antisemitismem se veřejně pálily knihy mnohých autorů, počínaje Einsteinem a konče Freudem, pod patronací fanatického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
Další smutnou kapitolou bylo přijetí norimberských zákonů dne 15. září 1935. Tyto tvrdé rasové restrikce znamenaly bídu a utrpení pro celou židovskou populaci. Měly ospravedlnit kruté zacházení s židy, kteří byli zbaveni občanských i lidských práv. Omezeno bylo i jejich vlastnictví majetku či jim již nebylo dovoleno uzavírat sňatky s árijci kvůli čistotě rasy.
Dle stranických novin Völkischer Beobachter pak byl zakázán start na hrách všem židům a černochům. Když ovšem ostatní země pohrozily bojkotem her proti tomuto omezení, Führer ustoupil a povolil jejich start, tedy kromě německých olympioniků (až na dvě výjimky).
Hrdina Rudi Ball tehdy působil v italském klubu Diavoli Rossoneri Milano, kde vévodil klubovým statistikám stejně jako ve většině týmů, za které hrával. Když však byla oznámena nominace německého týmu, jeho jméno na seznamu (ne)překvapivě chybělo.
V reakci na to jeden z jeho spoluhráčů a jeho blízký přítel, Gustav Jaenecke, tvrdý obránce, který také reprezentoval Německo v tenise v Davis Cupu, odmítl hrát, dokud Ball nebude součástí týmu. O problému se hojně diskutovalo na tajných schůzích NSDAP a dělalo to vrásky na tváři nejednoho nacisty.
Strana si dost dobře uvědomovala, že bez Balla a Jaeneckeho by německý výběr neměl šanci uhrát dobrý výsledek. Zkrátka nešlo donekonečna přehlížet skutečnost, že Ball byl bezpochyby k těm nejlepším na světě. S velkou kontroverzí byl Ball zahrnut do německého týmu, aby hrál na olympijských hrách v roce 1936.
Byla také sjednána dohoda o odchodu Rudiho rodiny z Německa, což bylo pro něj motivací, aby svou skomírající zemi přeci jen reprezentoval. Hitler dodržel slovo. Koncem roku 1936 se Rudiho rodiče usadili v Johannesburgu v Jihoafrické republice.
Rudi Ball na ZOH 1936 dokonce působil jako kapitán ve 4 zápasech, ve kterých vstřelil 2 branky. Po jeho zranění hra týmu upadala, favorizovaný německý výběr tak obsadil pouze 5. místo na olympijském turnaji.
Když padaly bomby, honil se za pukem
Po vypuknutí druhé světové války byl mezinárodní hokej zastaven, prostor dostal jen na Týdnu zimních sportů v roce 1940. Klubový hokej však stále běžel v plném proudu. Rudi Ball, jeho bratři i starý dobrý přítel Jaenecke hráli spolu v německé lize za SC Berliner až do roku 1944, kde působilo 12 týmů, včetně celků z Československa a Rakouska.
Když byl bombardován Berlín a jeho okolí, hokejová kariéra Rudiho Balla stále pokračovala. Později ve zmíněném roce 1944, když už šlo do tuhého a nacisté prohrávali válku, byla všechna sportovní mistrovství v zemi odložena až do odvolání. V té době Rudi Ball vyklouzl z Berlína, aby se ukryl ve svém letním sídle uprostřed lesa na západním předměstí. A takto přežil židovský hokejista druhou světovou válku!
Epilog
V roce 1948 následoval Ball svou rodinu do Jihoafrické republiky, kde pomohl založit tamní ligu i asociaci (South African Ice Hockey Federation, zkráceně SAIHF). Jeho vliv tak pomohl rozšířit hru nejen po celé Evropě, ale také i po Africe, tedy na místě, které by jen málokdo očekával.
S jistotou lze říci, že je jedním ze zapomenutých a zároveň veledůležitých průkopníků ledního hokeje po celém širém světě. V roce 1975 však umírá Ball v Johannesburgu, dožil se 64 let. Za zmínku na závěr ještě stojí, že jihoafrická reprezentace v současnosti hraje MS v divizi III A, kde nalezneme například Izrael, Turecko, Thajsko nebo Lucembursko.
