Těžký život prvního černocha v NHL. Plivání bylo to nejmenší, musel se prát | iSport.cz
Jan Barák
15. října 2020 • 15:55

Těžký život prvního černocha v NHL. Plivání bylo to nejmenší, musel se prát

Autor: Jan Barák
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Kdybych prohrál, tak bych ukončil kariéru, přiznává Vémola po duelu s Norem
SESTŘIH LM: Barcelona - Ferencváros 5:1. Jasná výhra favorita, trefil se i Messi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Víte, jak vypadala NHL v sezoně 1957/58? Hrálo ji jen šest klubů, každý z členů slavné Original Six i tak zapsal v základní části 70 utkání. Ikoničtí brankáři Jacques Plante a Terry Sawchuk byli co týden na šití, protože chytali bez masky. A soupisky Montrealu, Rangers, Detroitu, Bostonu, Chicaga a Toronta tvořili ze 100 % bílí hokejisté. Než přišel 18. leden... Tehdy poprvé na led slavné soutěže vyjel hráč tmavé pleti. Pojďme si připomenout příběh průkopníka Willie O'Reeho, který dnes slaví 85. narozeniny. Navzdory brutalitě protihráčů a šikaně fanoušků se stal legendou, a byť odehrál v NHL jen 45 utkání, je v Hokejové síni slávy.



O'Ree bývá často označován za prvního Afroameričana v NHL. Zmýlená, narodil se jako nejmladší ze třinácti sourozenců ve Frederictonu, hlavním městě kanadské provincie New Brunswick. V regionu, kde se hokej mastil na každé zamrzlé louži, a který má také nejvyšší koncentraci pivovarů a fabrik na výrobu ciderů a medoviny v Severní Americe.

„Tak si asi dokážete představit, co jsme po utkáních, a vlastně i při nich, popíjeli,“ smál se v rozhovoru pro The Athetic O'Ree, který v NHL debutoval proti Montrealu, který mezi roky 1956 a 1960 získal pokaždé Stanley Cup.

Do sestavy pro utkání ve slavné hale Forum ho koplo zranění jednoho z útočníků a dobré výkony za Québec Aces v QHL. „Pamatuji si, že jsem hrál ve třetím útoku s Donem McKenneym a Jerry Toppazzinim. Neměli jsme za zápas snad žádnou pořádnou šanci, ale nakonec jsme zvítězili 3:0. Canadiens tehdy drtili každého soupeře, ten rok zase vyhráli celou ligu, Jacques Plante získal Vezina Trophy, Dickie Moore Art Ross Trophy a Doug Harvey byl vyhlášen nejlepším obráncem. Měli neskutečný tým,“ dodal O'Ree, který si nebyl svého historického zápisu nijak vědom.

Upozornili ho na něj až o den později ve vlaku cestou domů do Bostonu spoluhráči, kteří listovali novinami. 22letý černošský útočník tiskovinám neholdoval, při čtení ho bolela hlava. Dva roky nazpět byl totiž v utkání juniorské ligy zasažen pukem do pravého oka a přišel o 95 % zraku.

„Nikomu jsem to neřekl, ani rodičům. Věděla to jen má sestra Betty a nejlepší kamarád Stan Maxwell, další hokejista tmavé pleti. O mojí indispozici pochopitelně nevědělo ani vedení Bruins, jinak by mě nikdy nepovolali. Hrál jsem na levém křídle, takže když jsem chtěl vidět, co se děje vpravo, musel jsem abnormálně vytočit hlavu. Ale řekl jsem si, že se musím soustředit jen na věci, které jsem schopen vidět. Od té chvíle šla moje hra hodně nahoru," přiznal se v rozhovoru pro server The Undefeated v únoru 2017.

„Ale samozřejmě jsem se bál, při každém utkání mě mohl trefit puk a přestal bych vidět úplně.“

Brutalita protihráčů, plivání od fanoušků

O'Ree za Boston odehrál ještě následující utkání, opět bez bodového zápisu, a byl s poděkováním vrácen do Québecu. Boston tehdy dokráčel až do finále Stanley Cupu, kde je 4:2 na utkání vymetl právě Montreal.

Tehdejší „obyčejný“ zážitek z premiéry v NHL umocnilo 18. ledna 1958 i chování fanoušků Canadiens. Žádný z nich na něj rasistické urážky navzdory porážce jejich miláčků nekřičel. Byli zvyklí, v mládežnických kategoriích se O'Ree často proháněl po kluzištích frankofonní metropole Kanady. „Asi mě znali, nestál jsem jim za to. Horší to bývalo při výjezdech do Detroitu nebo Chicaga. Vlastně pokaždé ve Spojených státech jsem musel poslouchat rasistické pokřiky z tribun. ´Negře! Vrať se na Jih! Jak to, že nesbíráš bavlnu? Padej na plantáž!´ To všechno na mě řvali,“ popsal O'Ree.

Navíc se musel potýkat se zvýšenou brutalitou a zákeřnými útoky protihráčů, když seděl na trestné lavici, diváci na něj plivali a házeli různé předměty. „Často jsem se pral. Ne proto, že bych chtěl, ale prostě proto, že jsem musel. Jen jsem chtěl hrát hokej, nic víc. Nebylo to příjemné, ale já to neřešil, nemohl jsem. Šlo mi to jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, to byla moje obrana.“

Do Bostonu se vrátil o dva roky později. Ve 43 utkáních vstřelil čtyři branky, na deset přihrál a zaznamenal 26 trestných minut. Bruins ale ze 70 pokusů vyhráli jen patnáctkrát a do čtyřčlenného play off stejně jako New York Rangers neproklouzli. V nižších ligách ale O‘Ree zářil, vyhrál dvakrát tabulku střelců WHL, nejvíce startů pobral v týmech Los Angeles Blades a San Diego Gulls. Aktivnímu hokeji se věnoval až do 43 let.

Neskutečné setkání s hvězdným baseballistou

“Miloval jsem to, hokeji jsem naprosto propadl. Nebyl jsem nikdy nejlepší, v žádném případě, ale hrál jsem srdcem,„ řekl frajer, pro kterého se vžilo označení hokejový Jackie Robinson. Znáte ho? Robinson byl první černoch v historii MLB. Debutoval 15. dubna 1947 na domácím Ebbets Field proti Bostonu Braves před zraky 27 tisíc fanoušků, šestkrát hrál Světovou sérii a roku 1955 pomohl Brooklyn Dodgers k zisku mistrovského titulu.

A osud tomu chtěl, aby se ti dva potkali. Navíc hned dvakrát... Když bylo O'Reemu 14 let, hrál baseball a byl docela dobrý. Jeho tým vyhrál regionální šampionát a jako odměnu dostal výlet do New Yorku na Dodgers, kde se po utkání setkal s Robinsonem.

“Potřásli jsme si rukou a já ze sebe vysoukal: Rád vás poznávám, pane Robinsone, jsem Willie O'Ree. A on na to: Rád tě poznávám, Willie. Pak jsem mu řekl, že jsem sice hráč baseballu, ale to, co opravdu miluju, je hokej. A on s úsměvem odpověděl: Nevěděl jsem, že černé děti hrají hokej!„

Další střet proběhl v Los Angeles v roce 1962. “Tehdy mi bylo 27 let a hrál jsem za místní Blades. Byli jsme s celým týmem pozvaní na benefiční večeři, kde byl Robinson jako čestný host. Můj trenér George Agar si ho všiml, přivedl mě, poklepal mu na rameno a řekl: Pane Robinsone, byl bych rád, abyste poznal jednoho z našich hráčů. A Robinson se otočil, chvíli na mě zíral a následně řekl něco, co mi vyrazilo dech: Willie O'Ree. Ten mladý člověk, kterého jsem potkal v Brooklynu! Byl jsem ohromený, nikdy bych si nemyslel, že si tato legenda bude pamatovat ze všech lidí, které potkala, právě mě. Nikdy na to nezapomenu.„

V 50. letech hrála NHL jen šestka týmů. Po ledě se do té doby proháněli výhradně hráči bílé pleti. Až koncem této dekády, konkrétně v roce 1958, se v dresu Bostonu Bruins představil první černošský hokejista Willie O’Ree.
V 50. letech hrála NHL jen šestka týmů. Po ledě se do té doby proháněli výhradně hráči bílé pleti. Až koncem této dekády, konkrétně v roce 1958, se v dresu Bostonu Bruins představil první černošský hokejista Willie O’Ree.

Svůj poslední hokejový zápas odehrál O'Ree v roce 1979. Druhý hráč tmavé pleti, Mike Marson, byl draftován Washingtonem o pět let dříve. Čili až o 16 let později, kdy na led poprvé vyjel první černošský hokejista Willie O’Ree.

„Všichni jsme museli vytrpět spoustu nelehkých věcí, strašně urážek a zášti. Willie si zaslouží neskutečný obdiv za to, co pro nás udělal,“ řekl pro The Undefeated Wayne Simmonds.

A obdivně na O'Reeho adresu často hovořili i jeho další následovníci. Jarome Iginla, bývalý bitkař Donald Brashear, brankář Kewin Weekes nebo P. K. Subban. „Můj otec mi o něm často vyprávěl, je to výjimečný člověk, na den, kdy jsem ho potkal, nikdy nezapomenu. Byl pro mě příkladem toho, že když si něco usmyslíte, dokážete to. Tisíckrát se mohl na hokej vykašlat, ale nikdy to neudělal,“ vyznal se pro NHL.com Subban, který v Montrealu strávil prvních sedm let své kariéry.

„Zasvětil svůj život našemu sportu, inspiroval tisíce mladých lidí. A nejen tím, že je přivedl k hokeji, ale také jim vštípil hodnoty a ideály naší hry, které se promítají do jejich životů. Žasnu nad Willieho silou a odvahou, nad ochotou vytvořit odkaz pro budoucí generace hráčů. A jsem poctěn, že je stále v hokeji činný. Jako vzor, ​​mentor a vyslanec našeho sportu,“ dodal komisař NHL Gary Bettman.

O'Ree se v roce 1998 stal ředitelem neziskového programu pro menšinovou mládež NHL/USA Hockey Diversity Task Force. V roce 2000 mu přiklepli Lester Patrick Trophy, která se uděluje za rozvoj ledního hokeje ve Spojených státech. O pět let později získal i Řád Kanady, nejvyšší možné kanadské ocenění za sportovní přínos. Je také členem sportovní síně slávy v New Brunswicku, arena ve Frederictonu nese jeho jméno.

A nakonec klaplo i ocenění z nejvýznamnějších: Hokejová síň slávy v Torontu, kam byl uveden na podzim roku 2018. Všechno nejlepší k dnešním narozeninám, Mistře!

Vstoupit do diskuse
1
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud