Když zaslechnete pojem „Zázrak na ledě“, naskočí příběh o amerických studentech, jak vypráskali svět na olympiádě v roce 1980. Ale hokejový zázrak pod pěti kruhy nebyl jen jeden. Spíš záleží, kde jste se zrovna narodili. Takže třeba z pohledu Velké Británie? Výsledek na Hrách v roce 1936. V říši zla, přímo v doupěti Adolfa Hitlera, vyhrála zlato. Řešila, zda hajlovat, nebo ne. Problémů na turnaji bylo ale víc. Británie vyhrála poprvé a taky naposled. Tady je její velký příběh.
Dnes je výběr Velké Británie na hokejovém MS spíš exotická záležitost. Vyhrát? Fajn, nějaký zápas. Ale celý turnaj? Neblázněte. Jednou se to však povedlo. V roce 1936 brala zlaté olympijské medaile, když ovládla Hry v německém Garmisch-Partenkirchenu. Diktátor Adolf Hitler olympiádu použil jako obludnou oslavu vlastní moci. Pozval k sobě celý svět, aby ukázal, že jeho Německo je celkem fajn. Za pár let se ukázalo, jak moc.
Britský hokej byl v polovině 30. let na vzestupu. Přibývala kluziště, do Wembley chodilo kolem 10 tisíc diváků a hráči v elitní lize dostávali 10 liber týdně. Bylo to víc, než mířilo k fotbalistům z nejvyšší soutěže. Vydával se taky časopis s názvem Ice Hokey World s nákladem 50 tisíc kusů.
Logicky tedy o hokej stoupal zájem, víc a víc lidí ho chtělo hrát. Párkrát se sklouznete, jste hrdina, navíc za slušné peníze. Do Anglie mířili i Kanaďané, hlavně za penězi, jak jinak. V roce 1935 zde začal působit brankář Jimmy Foster, který v lize třeba nedostal gól 417 minut. Narodil se v Glasgow, čili Skot jako poleno. Jen od šesti let žil v Kanadě, na olympiádu však odjel s britským pasem.
Podobných případů se našlo víc a padaly pak narážky, že zlato vyhrála Kanada převlečená za Brity. Ostrovní stát jezdil za moře verbovat borce mimo NHL. Zajímal se o „amatéry“, aby šlo postavit silný tým pro olympiádu. Jasně, podmínky rozhodně amatérské nebyly.
Auto ničí svaly
Koučem národního týmu se stal Percy Nicklin, čistokrevný Kanaďan. V Anglii zavedl poměrně rázný režim. Třeba tréninky začínaly v sedm ráno, on řval na hráče megafonem a nikdo nesměl ani pípnout. Docela kontrast, když si uvědomíte, kde byl v tu chvíli československý hokej.
Na inzerát, že se hledá expert, se přihlásil Mike Buckna, jenže mu bylo teprve 22 let, což vedení hokejové výpravy připadalo praštěné. S tímhle klukem do Německa? Trenéry na olympiádě tak byli šéf svazu Antonín Porges a továrník Jan Zadák, bývalý brankář fotbalové Sparty. Tím pádem se nelze divit, že národní tým skončil čtvrtý, bez medaile. Nebyla to hlavní příčina, ovšem taky přispěla.
Ale zpátky k Nicklinovi, který trénoval v Británii Richmond. „Po tréninku následovala snídaně, pak výklad taktiky, potom kondiční trénink mimo led, krátká přestávka, v další fázi chůze, běh a skákání. Počet cigaret hráčům omezil na dvě denně a bylo jim zakázáno vlastnit auta, protože podle Nicklina jejich vlastnictví přispívá k ochablým svalům,“ popisoval novinář Daniel Harris, který o britském týmu chystal velký materiál pro televizní stanici Eurosport.
Británie začala před olympiádou „domů“ lákat kvalitní borce, z Ameriky. A kanadská amatérská soutěž se vyloženě začínala bát, jestli se odehraje regulérní ročník, jak silně z Evropy dupali do „nákupu“ posil.
Do Anglie dorazila řada velkých mužů a válečníků (v pozdějších letech doslova). Například Jimmy Chappell se vylodil v Normandii při Dnu D. Gordon Dailley si na cestu přes Atlantik vydělal prací na dobytkářské lodi. Po olympiádě bojoval ve druhé světové válce a jako jeden z prvních našel Hitlerův bunkr. Prý patřil k těm, kdo spálili jeho tělo a kanystry od benzínu, co tehdy použil, se nyní nacházejí v kanadském muzeu.
Archie Stinchcombe viděl jen na jedno oko, protože druhé mu zasáhla zbloudilá šipka jeho bratra. Zajímavý osud měl ještě John Coward, jenž měl jako malý kluk s rodinou cestovat parníkem jménem Titanic ze Southamptonu do New Yorku. Jenže v dubnu 1912 jeho matka vážně onemocněla, takže si loď nechali ujet...
Británie tedy dávala dohromady velmi silný tým. Na posledním MS prohrála s Kanadou 2:4 a 0:6. Teď to mělo být jiné. Větší a lepší.
Hajlovat? Jen napůl
Abyste dobře chápali kontext, v jaké době se olympiáda konala. V roce 1934 proběhla v Německu Noc dlouhých nožů, kdy příslušníci SS vraždili oponenty Hitlerova zřízení pod značkou SA. Od roku 1935 platily v zemi Norimberské zákony, což byl zákon na ochranu německé krve a německé cti a vlastně volná cesta k likvidaci židů.
V Ga-Pa byl führer přítomen samozřejmě osobně. V každé výpravě se řešilo, jestli před zápasem zdravit hajlováním. Britský tým se rozhodl, že ruku zvedne, aby projevil úctu k Němcům, ne Hitlerovi. Ale ruka nepůjde tak šikmo, ani tak vysoko. „Tehdy si mysleli, že takhle je to fér,“ pak vzpomínal Philipp Erhardt, syn britského kapitána pro Eurosport.
Dokonce i dva členové týmu si zašli k Hitlerovi do lóže pro autogram. Jeden pak podpis spálil, druhý si ho nechal a na jeho základě byla za čas posuzována pravost Hitlerových deníků, které svému objeviteli vydělaly 9 milionů marek. V 80. letech se ale ukázalo, že jde o falzifikát.
Ale k hokeji. Hitler zuřil, že za Německo hraje Rudi Ball, ano, žid. Byl malinký, neměřil ani 165 cm, vážil něco přes 60 kg. Zosobňoval všechno, co režim nenáviděl. Jenže vedle toho byl výjimečným hokejistou, jedním z nejlepších v Evropě.
Některé zápasy se hrály ve stánku Kunsteisstadion, další na zamrzlém jezeře, kde nebyly mantinely. Takže třeba první zápas mezi Polskem a Kanadou se hrál ve sněhové bouři, musel se na docela dlouhou dobu přerušit, protože nebyl vidět puk. Na olympiádě taky nastoupil japonský brankář Teidži Honma se známou maskou, kdy si chránil obličej. Před očima a ústy měl dráty. Zázrak! A tehdy si o něm mysleli, jaký byl blázen.
Uražená Kanada
V semifinálové skupině proti Kanadě přichystal Nicklin překvapení. Po 20 sekundách Británie vedla, hrála skvěle, tvrdě, dobře se hýbala. V závěru dala gól a vyhrála 2:1. Válel kapitán Erhardt, který se naučil hrát hokej v Německu. Po vypuknutí první světové války však rodiče utekli do Ameriky. Jemu bylo 17 let a máma s tátou nechtěli, aby nastoupil do německé armády. Báli se, že přijdou o dítě.
Na začátku olympiády mu bylo 39 let, prý byl skvělým vodním lyžařem a tenistou. Udivoval kondicí, protože měl při zápasech odehrát prý i 40 minut. „Byl to velmi, velmi tvrdý muž,“ poznamenal jeho syn.
Ve finálové skupině se rozhodlo, že když jsou mezi sebou čtyři nejlepší, každý tedy odehraje dva zápasy proti soupeřům, s nimiž se na turnaji ještě nepotkal. Tím pádem bylo jasné, že Kanada už nebude hrát proti Británii a pokud Británie porazí USA a Československo, dostane zlatou medaili. Jestli Kanada zuřila? Ne, tohle vynásobte asi stokrát. Cítila křivdu, podvod.
„Byli nešťastní, že jim byla odepřena možnost pomstít se za porážku. Kanada proto požádala, aby všechny čtyři týmy hrály jiný zápas, což byl návrh, který byl drtivou většinou odmítnut,“ popisoval Harris. Kanada pak na oplátku zrušila většinu zápasů, které si naplánovala v Evropě po olympiádě.
V zápase s USA bylo jasné, že když Británie vyhraje, má zlato, cokoliv dalšího znamená, že osud ve svých rukách nemá. Nakonec bitva trvala šest třetin, než se odtroubila remízou. Hlasatel ohlásil, že je Británie zlatá. Šlo o chybnou informaci, protože kdyby Spojené státy porazily Kanadu o 5 gólů, zlato získá právě Amerika. Ale padla 0:1. Na svůj zázrak na ledě si ještě musela počkat.
Nikoho to tehdy nenapadalo, ale v roce 1936 britský super tým taky skončil. Žádná olympiáda se kvůli válečným hrůzám nekonala dalších 12 let.
Finálová tabulka na ZOH 1936
| 1. | Velká Británie | 5 bodů (7:1) |
| 2. | Kanada | 4 body (9:2) |
| 3. | USA | 3 body (2:1) |
| 4. | Československo | 0 bodů (0:14) |
Výsledky Británie na ZOH 1936
| Švédsko 1:0 |
| Japonsko 3:0 |
| Kanada 2:1 |
| Německo 1:1 |
| Maďarsko 5:1 |
| Československo 5:0 |
| USA 0:0 |
