Feministické protesty a žhářství na Wimbledonu: Teroristický útok záhadné ženy!
Při pohledu zpět do historie, Just Stop Oil nebylo jediné hnutí, které kdy dělalo vrásky pořadatelům a dalším zaměstnancům All-England Clubu na čele. Na Wimbledonu v 2017 došlo ke zmaření bombovému útoku! Není to však jediná teroristická operace, kterou nejslavnější tenisový svátek zažil a „přežil“. Grandslamový turnaj se potýkal i s radikálními feministkami na počátku 20. století.
Píše se rok 1913, je typický únorový večer na Worple Road. Prázdné wimbledonské tribuny jsou zahaleny tmou, která by se dala krájet. Nikde v okolí není ani živáčka, tedy až do chvíle, kdy se k tenisovému svatostánku pokradmu připlíží záhadná žena pod rouškou noci. O jejích nekalých úmyslech hovoří, že se nejprve opatrně rozhlíží a poté přeskočí živý plot, který obklopuje tenisový svatostánek. Zřejmě něco kuje! Co chystá?
Přibližně třicetiletá žena ze své dámské kabelky začne kvapem vytahovat rozličné předměty, které prozrazují, co nekalého má vlastně za lubem. Po chvíli tak na travnatém kurtu vedle ní leží pět plechovek parafínového oleje, svazek podpalovačů, balíček dřevěných hoblin a dvě krabičky zápalek. Po chvíli již má „výbušný koktejl“ hotový a hodlá založit požár v All England Lawn Tennis & Croquet Clubu.
Proč chce vlastně spálit jedno z nejslavnějších britských sportovišť na uhel? Co ji k tomu vede? Odpověď je prostá! Nalezneme ji i v oné dámské tašce. V té se totiž skrývá poslední předmět, kus papíru s nápisem „Žádný mír, dokud ženy nedostanou své volební právo.“. Útočnici tedy jde o feminismus, o rovnoprávnost žen, o citlivé téma, které rozděluje společnost již po několik staletí často i do dnešních dnů.
Britské sufražetky
Jinak zavrženíhodný čin výše uvedené dámy je jen jeden z mnoha incidentů z té doby. Tyto útoky vedly britské sufražetky ze Sociálního a politického svazu žen (originálně Women's Social and Political Union, zkráceně WSPU), které radikálním způsobem za hranicí platných zákonů bojovaly za zisk všeobecného hlasovacího práva pro něžné pohlaví. Odtud koneckonců pochází i jejich pojmenování, z anglo-francouzského termínu suffrage.
V roce 1832 reformní zákon rozšířil hlasování na celou mužskou populaci, ale ženám výslovně zakázal přístup do volebních místností. Dámy křivdu vnímaly, počátkem 20. století tak začaly vznikat různá feministická hnutí původně z ušlechtilých důvodů.
Po zdvořilých žádostech, pokojných protestech, všemožného rozdávání letáků, mnoha dlouhých hladovkách nebo po přivazování se k zábradlí byly ženy již pochopitelně unavené, otrávené a frustrované, proto po několika dekádách usilovného boje hledaly nové cesty, jak své požadavky prosadit bez ohledu na následky. Mnohá uskupení se tak uchýlila k násilí, zastrašovala vládu i občany a chtěla dosáhnout rovnoprávnosti jakýmkoliv způsobem.
To platí zejména pro už zmíněnou WSPU, která byla založena v říjnu 1903 v Manchesteru. Svaz žen v těchto dobách nebyl vůbec agresivním spolkem, postupem času se však začal měnit v teroristickou organizaci. Mezi lety 1910 až 1914 pak sufražetky podnikaly ofenzívu pod vedením Emmeliny Pankhurstové, která zradikalizovala hnutí. Domnívala se, že nejpřesvědčivější metodou je násilí. Jen do roku 1912 tak bylo za militantní činnost posláno do vězení přes 240 členek.
Sympatie anglických sufražetek tak celosvětově klesaly pro jejich zákeřné útoky teroristického rázu. Český tisk zná tento výraz od roku 1910, kdy ženské hnutí sklízelo velkou podporu. Počáteční nadšení rozprášili teroristické aktivity WSPU, díky čemuž byl tento ženský spolek nakonec často zlehčován a zesměšňován.
„Sufražetky nemají obdoby! Jsou největší teroristickou organizací, která kdy působila na anglické půdě," tvrdí pak o tomto hnutí britská historička Fern Riddellová. WSPU bylo podle ní i dalších odborníků největší hrozbou pro mír ve Velké Británii, kdy jednotlivé buňky fungovaly součinně a skupina tak operovala na více místech po celé zemi, kde mohla organizaci kdykoliv znenadání udeřit.
Unie žen dokonce vytvořila speciální bojové umění zvané suffrajistru pro sebeobranu, sabotáž i napadení, které se skládalo z technik japonských mistrů jiu jitsu a indických učitelů bojových stylů kalari a gatky.
Sufražetky během své nejaktivnější éry provedly stovky útoků, jejichž záměrem bylo způsobit co největší zkázu. Cíle byly systematicky vybírány na základě významu pro všední životy britských obyvatel. Organizace WSPU pod záštitou feministických myšlenek všerůzné umisťovala výbušniny do poštovních schránek politických činitelů a zapalovala veřejná místa, jako jsou například kostely, haly, nádraží či právě sportoviště.
„Sport je obrovskou součástí anglické kultury. Pokud chcete šířit myšlenky, abyste svou věc dostali k obyčejným lidem, musíte se zaměřit na sport,“ říká o této problematice Riddellová. Hlavní nápor útoků tak musely snášet sportovní areály, v nichž převažovali muži. Šlo tedy o golfová hřiště či dostihová závodiště, neboť byly z velké části neobsazené a hlavně málo hlídané.
Kupříkladu členové golfových klubů se dostavili na ranní trénink, aby následně zjistili, že vetřelkyně strávili noc bezhlavým ničením greenů kyselinou a vyřezáváním zkratky „VW“ nebo rovnou celého nápisu „Votes for Women“ přímo do pečlivě opečovávaného trávníku.
Vzniklé škody se obvykle pohybovaly v řádu tisíců liber. To je při dnešní míře inflace nemalý obnos, 100 liber v roce 1913 má stejnou kupní sílu jako 14 763 při hodnotě této měny v roce 2023. U požáru na dostihovém závodišti Ayr byla ujma vyhodnocena na 2 000 liber, což přibližně odpovídá 295 tisícům liber v dnešní době.
Nejobávanější byla nejextrémističtější složka sufražetek, které se přezdívalo „Mladá horká krev“. Tato odnož WPSU plánovala a prováděla přímé útoky na tribuny, několikrát se této sekci povedlo srovnat se zemí celý sportovní areál. Závodiště Hurst Park například v roce 1913 spálila prominentní členka jménem Marion. Pokaždé se však teroristkám nepovedlo dokončit svůj plán! Vypálení tribuny Crystal Palace v předvečer finále FA Cupu v roce 1913 bylo zmařeno.
Záhadná žena z Wimbledonu
Vraťme se však v našem vyprávění zase na úplný začátek k oné noci, která se stala v únoru 1913 v All-England Clubu. Správce klubu Joseph Parsons přistihl záhadnou ženu při činu a ta se pokusila utéct z místa činu. Při běhu však upadla, proto ji pozemkář Parsons snadno chytil a předal do rukou zákona, aniž by došlo k jakékoliv větší škodě. Zapálení Wimbledonu bylo zmařeno, přestože byl součástí rozsáhlé operace, která trvala mnoho let.
Neznámá sufražetka pak zaujala tím, že promluvila pouze jednou na policejní stanici. „Protestuji proti obvinění,“ to jediné od ní bylo slechu. Zde a ani u soudu o sobě neuvedla žádné podrobnosti – nesdělila své jméno, věk a ani místo narození.
Pro protestní mlčení u soudu byla nazývána „tichou sufražetkou“, čímž fascinovala tehdejší britský tisk. Její identita zůstává dodnes neznámá! Zanedlouho poté vypukla první světová válka a činnosti sufražetek byly pozastaveny, mnohokrát našly jejich schopnosti a znalosti armádní využití.
Nakonec dosáhly svého! Mlčenlivá sufražetka sice stála na špatné straně zákona, ale ukázala se na správné straně dějin. Ženy nad 30 let získaly volební právo po válce v roce 1918, ale až v roce 1928 to bylo za stejných podmínek jako muži. Pro zajímavost, u nás nastal zlom v únoru 1920, kdy bylo v československé ústavě zakotveno, že dámy a slečny jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na stejnou úroveň jako pánové a chlapci.
Krátce po válce se All England Club přestěhoval do současné lokality na Church Road kvůli masám nových návštěvníků, které již nedokázal pojmout areál na Worple Road. A jedním z hlavních taháků dalších ročníků na nové adrese byla Suzanne Lenglenová, světová tenisová jednička, která je považována za první ženskou sportovní hvězdu vůbec. Na travnatých kurtech slavila 6 titulů a válela tak, že žádná z finálových protihráček neuhrála více než čtyři gamy.
