Mistrovský kouč Valášek vzpomíná: Romčovu divokost jsem měnil v kázeň
Rozzářil jeho hvězdu. V roce 1993 se kouč Horst Valášek (82) vracel z Německa a zakotvil ve Vsetíně, tehdy průměrném týmu druhé ligy. On to byl, kdo povolal do služeb v Hodoníně odloženého Čechmánka. A rozjeli neskutečnou valašskou jízdu!
Jak na Romana v té době vzpomínáte?
„Věděl jsem, že je to kluk, který chytat umí. Ve Zlíně byla tehdy v brance ostrá konkurence, a tak chytal v Hodoníně nižší soutěž. Měl dokonce černé myšlenky, že v nějakých dvaadvaceti s hokejem nadobro skončí.“
To jste mu asi rozmluvil.
„A dobře jsem udělal. Roman k nám do Vsetína dorazil na začátku sezony 1993 – 94, odchytal ji pak celou. Já ho ale znal už jako talentovaného dorostence. Moc dobře jsem věděl, že rád hodně vyjíždí daleko z branky a taky že je hodně emotivní na ledě i mimo něj. Tak nastalo takové postupné ladění. Romča potřeboval citlivé vedení, individuální přístup a postupně se zase dostal do skvělé formy. Potřeboval jsem jeho, řekněme, energií nabitou divokost přeměnit v kázeň. Šlo to pomalu, po troškách, ale dařilo se.“
A následoval postup do extraligy a hned titul!
„To byla do značné míry jeho práce, ale samozřejmě celého mužstva. V první sezoně v extralize jsme zdaleka neměli tak hvězdný mančaft jako později. Držel nás Roman.“
Sledoval jste ho i později, až se vaše cesty rozešly?
„Vždycky a rád. Měl výbornou kariéru, odešel až v devětadvaceti do NHL, myslím, že třeba jazykově nic moc. A přece se tam dostal mezi nejlepší gólmany.“
A co poslední éra, kdy se tlačil do podnikání?
„No, na samém konci, už asi v problémech, byla hospoda. Mimochodem, dodnes zavřená. Myslím, že jí mohl začít a nemít velké oči v jiných oborech. Jenže dal na špatné rádce, bohužel.“
Na pohřeb vyrazíte?
„Šel bych určitě, ale slyšel jsem, že bude rozloučení jen v úzkém rodinném kruhu. Uvidíme...“
Témata:
smrt, brankář, čechmánek, blesksport, hokej, Zlín, Německo, Hodonín, Vsetín, National Hockey League, Horst Valášek
