Když se dozvěděl tu smutnou novinu, hned mu sepnulo. „Odešel mi první spoluhráč z Nagana,“ lituje Dominik Hašek ztráty gólmana Romana Čechmánka, jeho parťáka z legendární zlaté olympiády. V roce 1998 vytvořili skvěle fungující dvojku. „Přitom si pamatuju, že před turnajem jsem ho znal pouze podle jména,“ vybavuje si Dominátor a přidává společné vzpomínky i z doby, kdy vsetínský mág čaroval v NHL.
Vytvořili tandem na dvou olympiádách za sebou. V Naganu z toho bylo slavné zlato, o čtyři roky později v Salt Lake City vypadli Češi smolně ve čtvrtfinále. V obou případech byly role jasně dané. Hašek jednička, Čechmánek dvojka . „Ale Čeman mě vždycky podporoval, byl to skvělý parťák,“ říká Hašek pro iSport.
Jak si budete Čechmánka pamatovat?
„Hodně mě to zasáhlo, byla to jako rána z čistého nebe, když jsem se to dozvěděl. Vůbec nevím, co se stalo. Jestli měl nějaký zdravotní problémy… Je to první kluk z našeho zlatého týmu z Nagana, co odešel. Když tedy nepočítám Ivana Hlinku. Ale první spoluhráč… Takže je to smutný. Hrozná zpráva pro český hokej. I pro ten světový. Protože měl velké úspěchy s reprezentací, ale dokázal se prosadit také v NHL.“
Na to se trošku zapomíná, že? Hned při premiérové sezoně ve Philadelphii v sezoně 2000/01 zářil.
„Ano. Mimochodem, my jsme tenhle rok byli společně nominovaní na Vezina Trophy.“
Ano, v hlasování nakonec skončil hned za vámi. Pro vás to byla poslední sezona v Buffalu.
„Jo jo. A pamatuju si, že on mě tehdy v tom ročníku šestkrát porazil! Flyers vyhráli všechny čtyři vzájemný zápasy v základní části. Myslel jsem, že se z toho zblázním… My jsme je naštěstí hned potom vyřadili v play off, takže jsme jim to vrátili. Ale i tam jsme dvakrát prohráli. Takže měl Čeman opravdu neskutečnou formu.“
Navíc to pro něj byla vůbec první sezona po příchodu ze Vsetína. Téměř ve třiceti letech.
„A hned se prosadil, což byl další důkaz jeho velikosti. Navíc ve Philadelphii, což je specifický mužstvo, gólmani to tam nikdy neměli jednoduché. On to zvládl, odváděl opravdu fantastické výkony. Ale já si ho hlavně budu pamatovat jako skvělého parťáka z Nagana, potom i z další olympiády.“
Jak jste k sobě měli blízko?
„Potom jsme se znali ze společenských akcí, jinak jsme spolu až tak často nebyli, protože jsme každý byli odjinud. Ale potkávali jsme se, vždycky jsme se rádi viděli a bavili jsme se o hokeji.“
Jak si ho vybavujete z Nagana? Hodně vás podporoval, že? I když se do akce nedostal.
„Tam to bylo dané, ale vycházeli jsme spolu skvěle. Pamatuju si, jak za mnou přijel na jednom z prvních tréninků a říkal mi: Dominiku, řekni si, kdyby sis chtěl odpočinout, jenom mávni, já tě přijedu vystřídat. Tohle mi utkvělo v paměti.“
Ale i při tréninku jste toho chtěl odchytat co nejvíc.
„Tehdy jsem byl zvyklý chytat hodně, byl jsem ve vynikající kondici, takže jsem moc střídat nepotřeboval. Ale on to bral, vztah mezi námi byl vynikající, bezproblémový. Kdybychom spolu chytali v jednom klubu v lize, bylo by to složitější. Ale tím, že jsme se sešli takhle krátce na olympiádě, tak nikdy nebyly mezi námi žádné problémy. Když je to v klubu, tak brankáři jsou nejenom parťáci, ale i rivalové… Takhle to bylo úplně v pohodě. Budu na něj vždycky rád vzpomínat, v Naganu jsme se společně radovali z největšího úspěchu.“
Ale předem jste se neznali.
„Vůbec ne. Jenom jsem věděl, že to byl mistr světa z Vídně z roku 1996, kde byl společně s Romanem Turkem. Jinak jsem ho vůbec neznal. Já vždycky říkám, že asi deset kluků, kteří přijeli do Nagana, jsem viděl poprvé v životě.“
A Čechmánek byl jedním z nich.
„Ano. Pochopitelně jsem ale znal jeho jméno a věděl jsem, že měl úspěchy jak v reprezentaci, tak v klubu. Je hrozná škoda, co se stalo. Bude nám všem moc chybět.“
