Plíšková odpískala Austrálii a doufá v březnový návrat k tenisu: Noha mě neunese

Už tři a půl měsíce marodíte. Jak vám je na duši?
„Náladu mám dobrou jako vždycky. (smích) Ale nebylo to úplně nejlehčí období. Tak dlouhou pauzu jsem v kariéře nezažila. Teď už je to dobrý, protože aspoň můžu chodit a nějak se o sebe normálně starat.“

To jste předtím nemohla?
„Vůbec ne, zlatá zlomenina ruky! To jsem chodila na kolo, běhala, cvičila. A hlavně jsem si normálně došla třeba do sprchy, což teď bylo prostě peklo.“

Co se vám při tom newyorském škobrtnutí vlastně přesně stalo?
„Tam byl problém, že kotník mě trápil už od února, kdy jsem vyhrála v Kluži. Pak jsem si ho ještě trochu vyvrtla, nicméně pořád jsem hrála, i když pod injekcemi. Prostě to bylo načatý, takže pak jsem si v New Yorku jenom tak povyskočila a bylo to. Praskly mi obě šlachy a do toho mi museli dělat i vazy. Blbý zranění, asi ne úplně běžný. A to nebylo všechno...“

Copak ještě?
„Přišly komplikace. Dvakrát se mi do toho dostala infekce, měla jsem dvoje antibiotika. Nevypadalo to dobře... Prostě trvalo dlouho, než se mi vše zahojilo.“

To jste se musela unudit k smrti.
„No, ani nemluvte! Měla jsem berle, fixaci na osm týdnů, takže jsem dva měsíce jen ležela, maximálně seděla. Přitom zrovna já jsem člověk, který moc neposedí, takže tohle nebylo úplně lehký.“

Měla jste depku?
„Ani ne, na všechno se dá zvyknout. Říkala jsem si: Když to nejde, tak to nejde. Pomohlo mi, že s námi byla hodně ségra s malým, Michal se o mě staral, takže to uteklo. Navíc já depresím moc nepropadám.“

Pravda, předvedla jste jen před třemi lety ony tři slzy po prohraném finále Wimbledonu...
„Přesně, to je všechno, víc neukážu. Ale ne, občas tam nějaký slzy jsou, jenže doma, to nikdo nevidí.“ (smích)

Na kurt se nehrnu V jakém stadiu rehabilitace jste právě teď? '
„Chodím na Alter-G, což je pás, který vás nadlehčuje, takže i trochu popoběhnu. Normálně mě ale noha ještě neunese, ale jinak ve fitku zvládnu skoro všechno – dřepy, výpady, břicho, hořejšek, kolo. Ale běhat ještě nemůžu a k tenisu máme docela daleko.“

Fyzická forma uplavala hodně?
„Strašně! Na začátku jsem zvedla dvě kila a byla úplně namožená. Já obecně vím, že kondice u mě padá docela rychle, zase ji ale rychle naberu. Jenže teď jsem byla fakt jen doma a nedělala vůbec nic, takže základní fyzičku vůbec nemám.“

Grandslamová Austrálie padá, že?
„No jasně, tu jsem odpískala, což mě strašně mrzí. Já se ráda vracím na všechna místa, i ta, kde se mi nedaří, ale Austrálii jsem měla celou kariéru nejradši.“

Jaký je tedy plán tenisového comebacku?
„Nechci nic uspěchat, už jsem udělala chybu s rukou – měsíc a půl jsem hrála v bolestech a stejně jsem nic nevyhrála, nemá to smysl. Takže si vezmu chráněný žebříček a vrátím se snad v březnu na Indian Wells a Miami. Samozřejmě pokud se neobjeví další zádrhel.“

Chyběl vám tenis?
„Ani ne, spíš pohyb jako takový, zacvičit si, proběhnout se. Jinak na kurt se popravdě nehrnu... Základ je zvednout se teď fyzicky, tenis bude až poslední krok, který by mohl nastat někdy na přelomu ledna a února.“

Pokud půjde vše dobře, co dál? Opakovaně naznačujete, že konec kariéry je na obzoru. Bude to tedy vaše poslední sezona?
„Já tady ty prohlášení dělat nebudu, přece nevíte, co bude za rok. Teď mě zklamala Collinsová. Celý rok se loučila a na jeho konci řekne, že teda nekončí... Takže já nic předem vytrubovat nebudu. Prostě až mě neuvidíte, tak jsem skončila.“ (smích)

Co když to na jaře už nepůjde? Jste připravena i na tuto variantu?
„Popravdě ne, i když mě lékaři upozornili, že s kotníkem budu mít trable po zbytek života. Já sice nejsem ten úplně nejvíc pozitivní člověk na světě, ale teď jsem přestala plánovat, nekoukám, co bude za dva měsíce. Raduji se z toho, že chodím, což mi momentálně stačí. A kdybych už nikdy nehrála? Asi bych se z toho nezhroutila. Nějaký věk už mám, svoje jsem si odehrála, ale zároveň bych si přála se vrátit, aby mě lidi ještě viděli. Nechci skončit tak, že mě vyřadí zranění, nebo že budu na kurtu už jen tak přežívat. Chci se prostě normálně vrátit a ještě něco odehrát. Výhoda je, že si odpočinuly ostatní části mého těla jako zápěstí, se kterými jsem taky bojovala.“

Takže tenisový cíl do roku 2025 zní?
„Abych po návratu odehrála bez větší bolesti celou sezonu. Ano, vím, je to velmi malý cíl ve srovnání s těmi, které jsem si kladla dříve, ale fakt mi to stačí.“

Tenistka Kristýna Plíšková o životě s fotbalistou Hanckem: Přestup? Vím, kam fakt ne!

Hvězdná tenistka Plíšková po zranění: Doskákala o berlích za filmem!