EXKLUZIVNĚ Parťačka horolezkyně Kolouchové o jejích posledních chvílích: Vybrala si špatné lano?!

Jak jste se s Klárou poznaly? 

Poprvé jsem se s ní setkala loni na Annapurně. Předtím jsem o ní hodně slyšela, ale nebyly jsme součástí stejné expedice. 

Jaká byla? 

Jako mašina, plná života a byla s ní hrozná sranda. Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu na Annapurně lezly v rámci aklimatizace do druhého výškového tábora a hodinu jsme tam tančily kolem stanů, než jsme slezly dolů. Dokázala si život opravdu užívat a taky hrozně milovala svoji rodinu, kterou měla doma. Pořád o nich mluvila. 

Jaké byly při tom osudném výstupu na hoře podmínky? 

Letos byla Nanga Parbat opravdu hodně suchá, protože v zimě nenapadlo moc sněhu. To znamená, že tam byla spousta ledu a volných kamenů. Během dne, když začalo slunce dopadat na svahy, začaly ty kameny padat. Na některých místech došlo k obrovským sesuvům a vznikaly vodopády. Bylo to šílené, nikdy předtím jsem na žádnou horu v takových podmínkách nelezla. Když jsme zahájily útok na vrchol, podmínky v nižších partiích se ještě zhoršily. Nebyl už tam skoro žádný sníh, což bylo kvůli volným kamenům ještě zrádnější. 

Allie na videu ukazuje, jak se během dvou týdnů změnily podmínky na strmé Diamirské stěně:

Kdy jste Kláru viděla naposledy? 

2. července odpoledne, když jsem dorazila do třetího výškového tábora. Připravovala se na výstup na vrchol. Ptala jsem se jí, jak se cítí. Říkala, že špatně spala a že nemohla skoro nic sníst, ale že se o vrchol pokusí. Chtěla už to mít za sebou a potkat se se svým tátou. Hrozně se těšila, jak spolu budou ve Skardu (město a stejnojmenné údolí, které je vstupní branou k pákistánským osmitisícovkám, pozn. red.). 

V českých médiích se objevila informace, že na expedici byl s Klárou manžel… 

Nevím, kde se tahle zpráva vzala. Byl doma s dětmi a přijet měl její táta. 

Proč nakonec útok na vrchol vzdala a rozhodla se jít dolů? 

Tím si nejsem úplně jistá. Slyšela jsem ji, jak se v noci vrátila do výškového tábora. Spala jsem a úplně jsem nevnímala. Jen jsem ji a jejího šerpu Taramana zaslechla a myslela jsem si, že se prostě vrátili do stanu. Zase jsem usnula a vzbudila se o několik hodin později, když nám Taraman zavolal vysílačkou tu zprávu. 

Její šerpa, řekl českým médiím, že mu Klára oznámila, že půjde napřed a pak ji viděl padat… 

Ano, přesně takhle nám to do vysílačky řekl, když se to stalo. Z jeho hlasu bylo zřejmé, že byl opravdu v šoku. Řekla mu, že půjde napřed, aby šel v klidu pomalu za ní, protože nesl opravdu těžký náklad. Nevím úplně přesné detaily, ale viděl ji padat a slyšel, jak explodovala její lahev s kyslíkem. Předpokládám, že bouchla, když narazila do skály. 

Co se podle vás stalo? V místě, kde spadla, nebyla fixní lana? 

Fixní lana tam byla, ale je jich tam ukotvených tolik… Některá jsou stará a v půlce přetržená, nebo se s vámi můžou utrhnout, když je použijete. Někdy není úplně jednoduché říct, která lana jsou bezpečná. 

Zvažovala jste po Klářině smrti, že expedici skončíte? 

Byl to hrozný šok. Jakmile můj partner Mikel zjistil, co se stalo, ihned přes satelitní telefon kontaktoval agenturu Seven Summit Treks (ta expedici obou horolezkyň organizovala, pozn. red.), aby informovali rodinu. Bylo jasné, že padala velmi hluboko, stovky metrů. Všichni jsme věděli, že takový pád nemohla přežít. Nebylo, jak bychom mohli pomoct, nebyla žádná šance na záchranu. Hodně jsem řešila, co dělat. Jestli jít dolů nebo pokračovat na vrchol. Poslechla jsem své srdce, které mi říkalo, že Klára by chtěla, abych lezla dál. Tak jsem lezla. 

Zmínila Klára nějaké své další plány? 

V říjnu jedu do Evropy, tak jsme se chtěly potkat. Pozvala mě k sobě, chtěla mě seznámit se svojí rodinou. 

Klára kvůli tomu, co dělala, čelila mnoha útokům. Lidé jí vyčítali, že je sobecká, že doma nechává své dvě děti apod. Setkáváte se s tím také? 

Ano, na sociálních sítích čelím nenávisti prakticky neustále. Útočí na mě, protože lezu s kyslíkem, pak na mě utočí, protože lezu bez kyslíku. Lidi si budou prostě vždycky vylívat zlost na těch, kteří si plní svoje sny, protože sami tohle nedokážou. Já děti nemám, takže nedokážu říct, jak bych se s nimi cítila, ale jedno vím jistě, když žijete život jen pro druhé a ignorujete své sny, není to zrovna naplňující. Neinspiruje to vaše nejbližší, aby se snažili svých snů taky dosáhnout. Všem hejtrům bych chtěla vzkázat tohle: »Čeho se bojíte?« Většina lidí se bojí riskovat, bojí se vystoupit ze své komfortní zóny do neznáma. Raději žijí bezpečný život, přitom jediná věc, kterou máme v životě jistou, je smrt. Všichni jednou zemřeme. 

Vaším cílem je dobýt všech 14 osmitisícovek bez použití kyslíku, na Nanga Parbat jste ho ale použít musela, nemůžete si ji tak započítat. Umíte si představit, že se tam po tom, co se stalo, vrátíte? 

Ano, vrátím se na Nanga Parbat. Nežiju svůj život na základě toho, co se stalo v minulosti, takže si představuju, že příště tam budou lepší podmínky a všechno bude úplně jinak. Až se tam vrátím, budu jiný člověk a hora taky nebude stejná. 

Mrazivá slova horolezkyně Kolouchové: Když se nevrátím, tak...

Uplakané video 

Měl to být další společný úspěch. Po Annapurně (8 091 m. n. m.), kde se seznámily, chtěly Klára a Allie pokořit i Nanga Parbat (8 126 m. n. m.). Na vrchol se ale dostala jen Australanka, a to s vědomím, že má před sebou sestup, který stál život její českou kamarádku. 

Na vrcholu hory v slzách natočila video, které dokázala zveřejnit až několik týdnů po tragédii. „Sedím na vrcholu Nanga Parbat a trošku na mě dolehly emoce, protože to bylo opravdu těžké. Moje kamarádka Klára včera zemřela, když sestupovala dolů. Je to tak nebezpečná hora, byla jsem vyděšená úplně celou dobu. Všude je led, neustále padaly kameny, a to jsme teď teprve v půlce...," plakala Allie do kamery. 

Uplakaná parťačka horolezkyně Kolouchové (†43): Nové svědectví o její smrti!

Psycholog o tragédii Kolouchové a Dahlmeierové: Proč je důležitý pohřeb i bez těla?!