Zázrak na Everestu: Američana nechali zemřít, pak se objevil v táboře
SERIÁL - Touha přežít je obrovská. Američan Beck Weathers (78) o tom dokonce napsal knihu. Na nejvyšší hoře světa nad ním všichni zlomili hůl. On ale přežil. A jeho příběh přinášíme v dalším díle seriálu Horolezcké tragédie.
Psal se rok 1996, Texasan Beck Weather byl na cestě k vrcholu nejvyšší hory světa Everetu. Sám stoupal výš a výš, když ho postihla slepota kvůli vysoké nadmořské výšce. Doprovázel ho Rob Hall, který mu řekl, ať se ihned otočí a pokusí se sestoupit po fixních lanech. Beck odmítl s tím, že se mu zrak možná vrátí jakmile vyjde slunce a rozhodl se počkat do svítání. To Roba ukonejšilo a doporučil parťákovi tedy setrvání na místě, zatímco sám se pokusil o vrchol. Při cestě zpátky chtěl Rob Beckovi pomoci dolů.
Jenže Rob při cestě na vrchol pomáhal i jinému klientovi a během výstupu zemřel. Beck se snažil dostat sám do čtvrtého výškového tábora. Náhle ho zastihla krutá bouře, která ten rok řádila na nejvyšší hoře. Během té bouře zemřelo 8 lidí! To ale zatím nikdo z horolezců na místě netušil. „Bouře začala jako tiché, vzdálené vrčení, pak se rychle změnila ve vyjící bílou mlhu protkanou ledovými kuličkami. Během několika minut se řítila na Mount Everest a pohltila nás. Neviděli jsme ani pod nohy. Člověk stojící vedle vás prostě zmizel v burácející bílé vánici. Rychlost větru v noci přesahovala 130 kilometrů za hodinu. Okolní teplota klesla na šedesát stupňů pod nulou,“ popsal Beck ve své knize.
Po neuvěřitelně dlouhých 18 hodinách se k horolezcům dostali záchranáři. Beck ležel omrzlý, poloslepý, téměř mrtvý. Záchranáři vyhodnotili stav jeho a Japonky Nambaové jako nevhodný k záchraně. Otočili se a opustili je. U Japonky se nemýlili. „Další smutnou obětí byla drobná sedmačtyřicetiletá Jasuko Nambaová, jejíž poslední lidský kontakt byl se mnou. Když jsme se tu hroznou noc choulili k sobě, ztraceni a promrzlí ve vánici na Jižním sedle, jen 400 metrů od tepla a bezpečí tábora,“ píše v knize.
Jenže u Becka chybovali. Silou vůle se probral a dopotácel se do čtvrtého tábora. „Propadl jsem se do hlubokého kómatu, v kterém mě moji spolulezci nakonec nechali mrtvého. Peach (manželka pozn. redakce) se tu zprávu dozvěděla telefonicky v 7:30 ráno u nás doma v Dallasu. Pak se ve výšce 8000 metrů stal zázrak. Otevřel jsem oči. Moje žena sotva dokončila ten mučivý úkol, kdy měla našim dětem říct, že se jejich otec domů nevrátí, když zazvonil druhý telefonát, ve kterém jí sdělili, že nejsem tak mrtvý, jak jsem se zdál,“ líčí autor knihy Left for Dead.
Ostatní byli v naprostém šoku z přicházející mrtvoly. Jeho nos a ruka byly naprosto zmrzlé. Části jeho těla vypadaly jako z porcelánu. Jen se dotknout a roztříštily by se. Za to tváře měl černě spálené na uhel. Naprostý kontrast od zmrzlých končetin! Neschopného jíst, pít a přikrýt se spacáky ho nechali spát ve stanu. Tajně doufali, že najde smrtelný klid.
K jejich překvapení je ráno přivítal při smyslech. Nakonec se ostatní horolezci smilovali a rozhodli se mu pomoci k dalšímu sestupu. S jejich pomocí se dostal do výšky, která umožnila záchranu vrtulníkem. V nemocnici mu byla amputována pravá ruka mezi loktem a zápěstím. Přišel o všechny prsty na levé ruce i části obou nohou. Musel podstoupit plastiku nosu, kdy mu byla mrtvolná tkáň nahrazena tkání z ucha a čela. Ale přežil! A jak reagoval na otázku, zda svého dobrodružství lituje? „Bez váhání bych to udělal znovu!“
