Peklo uprostřed pustiny: Aron si uřízl ruku, aby přežil
SERIÁL - 127 hodin ukrutného utrpení! Dobrodruh Aron Lee Ralston už už hleděl do tváře smrti, dokázal ji odehnat šíleným rozhodnutím. Sám si za plného vědomí amputoval ruku. Jeho příběh zachycuje další díl našeho seriálu Horolezecké tragédie.
Ve dvaceti letech byl Aron Lee Ralston (49) tak vášnivým dobrodruhem, že se rozhodl sám a v zimě zdolat všech 59 coloradských „čtrnáctitisícovek“. Hor, které jsou vyšší než čtrnáct tisíc stop, tedy více než 4250 metrů. O sedm let později se ale proslavil celosvětově. Začalo to jako punkový chlapský výlet. Jako správný dobrodruh nechal doma mobilní telefon, nikomu neřekl, kam míří, a vyrazil na svéráznou výpravu.
Nadchnul se pro canyoning, kdy člověk procház1í úzkými soutěskami a koryty horských řek po proudu dolů. Pro Aronův sen byl nejvhodnější kaňon Blue John. Vybaven jen tím nejnutnějším na kratičký výlet se vydal po cestě. V jednom místě ale musel překonávat balvan, který byl zaklíněný mezi skalami. Když ho přelézal kámen se najednou pohnul a přimáčkl Aronovi ruku ke skalní stěně. „Tato skála... tato skála na mě čekala celý život. Celý svůj život, od té doby, co byla před miliony, miliardami let malým meteoritem tam nahoře ve vesmíru. Čekala, aby přišla sem. Přesně sem. Celý život jsem se k ní blížil. Od chvíle, kdy jsem se narodil, každý můj nádech, každý můj čin mě vedl k této trhlině na zemském povrchu,“ napsal ve svých vzpomínkách.
Pravou ruku měl naprosto rozdrcenou. Brzy mladík zjistil, že není v jeho silách pohnout s 360 kilogramů vážícím přírodním tělesem. Nepanikařil. Doufal v zázrak. „Můj pohled mě dočasně paralyzuje, když zírám na svou ruku mizející v neuvěřitelně malé mezeře mezi spadlým balvanem a stěnou kaňonu. Během chvilky bolest mé nervové soustavy překoná počáteční šok. Proboha, moje ruka. Vzplanutí bolesti mě uvrhne do paniky, zašklebím se a ostře zavrčím: »Sakra!« Moje mysl velí mému tělu: »Dej tu ruku odtamtud!« Třikrát s sebou trhnu v naivním pokusu ji vytáhnout. Ale jsem zaseklý,“ popisuje ve své knize, co se mu honilo hlavou. Naštěstí si na svůj rychlý výlet vzal půl litru vody. A dva balíčky burritos. Usrkával malými doušky své zásoby vody a pomalu ukusoval burrito. Zatím plný sil se snažil uvolnit svou ruku, aby se dostal do bezpečí.
Po třech dnech, kdy mu dávno došly zásoby, byl dehydratovaný a začal blouznit. Jediná myšlenka, která mu dávala smysl byla: amputace ruky. Nic jiného ho podle jeho úsudku nemohlo dostat z této bezvýchodné situace. Zaškrtil si ruku a doufal, že umrtvený pahýl nebude problém odstranit. U sebe měl ještě kapesní nožík. Tím se ruku pokusil přeříznout. Jenže nedokázal přeřezat kosti.
Byl si vědom, že umírá. Do pískovcové stěny vedle sebe tak vyryl své jméno, datum narození a předpokládané datum smrti. Na kameru se ještě zvládl natočit a dal sbohem své rodině. „Mami, tati, mám vás opravdu moc rád. Chtěl jsem využít této příležitosti a říct, že chvíle, které jsme spolu strávili, byly úžasné. Nevážil jsem si vás tak, jak jsem měl . Mami, miluji tě. Kéž bych ti byl na všechny telefonáty odpověděl,“ vykládal na záznamu.
Čtvrtá noc byla krušná. Byl přesvědčený, že je jeho poslední. K vlastnímu překvapení se pátý den ráno ještě probudil. Najednou se mu ale mysl projasnila. Vřetenní a loketní kost by si mohl překroutit! Bez umrtvení se mu podařilo rozlámat si ruku. Jakmile nelidský úkon dokončil, popadl nožík a přeřezal svaly a šlachy. Dehydratace ho zachránila od vykrvácení. Jeho krev byla tak hustá, že téměř netekla. Kdyby dostal stejný nápad o dva dny dříve, tak by vykrvácel.
Teď už mu zbývalo jen slanit dvacet metrů s krvácejícím pahýlem a dostat se zpátky k autu. To zůstalo 13 kilometrů daleko. Štěstí v neštěstí ho potkalo na cestě. Brzy narazil na nizozemskou rodinu, která ho dopravila do nemocnice a dala mu jídlo a pití. Po pouhých šesti hodinách od amputace vlastní ruky byl v péči lékařů.
Během pěti dnů ztratil 18 kilogramů své váhy a čtvrtinu krve. Ale přežil. A o dva roky později dokončil svůj sen o překonání coloradských „čtrnáctitisícovek“. Smrti se tak doslova vysmál. Ba co víc o svém úniku zubaté napsal knihu. Ta později posloužila jako předloha pro film 127 hodin.
