Šokující pravda o Orlu Eddiem: Slepý sebevrah?
SERIÁL OLYMPIJSKÉ PŘÍBĚHY - Tenhle příběh je tak šílený, že by ho nevymyslel ani Hollywood. I když ho nakonec alespoň zfilmoval. Jak se zrzavý omítkář s popelníky na očích, který neměl na chleba, stal miláčkem planety a noční můrou sportovních papalášů?
Když se v roce 1988 postavil na vrchol mamutího můstku v Calgary, vypadal spíš jako účetní, který zabloudil na sjezdovku, než jako olympionik. Michael „Eddie“ Edwards měl křivé zuby, tlusté brýle pod lyžařskými brýlemi a o 10 kilo víc než ostatní skokani. Odborníci si klepali na čelo. Diváci tajili dech. Skočí, nebo se zabije v přímém přenosu?
To, co v televizi nebylo vidět, je nejděsivější tajemství Eddieho úspěchu. On skoro nic neviděl! Eddie byl silně dalekozraký. Bez svých tlustých dioptrických brýlí byl ztracený. Jenže pod lyžařskými brýlemi se mu ty dioptrické neustále mlžily. „Když jsem se rozjel z nájezdu, viděl jsem jen mlhu. Hranu odrazu jsem spíš tušil. Byl to pokaždé let do neznáma,“ přiznal později Eddie. Řítil se rychlostí přes 100 km/h a neviděl, kam dopadne. Každý skok byla ruská ruleta se životem.
Zatímco ostatní sportovci bydleli v luxusních hotelech a měli týmy masérů, Eddie byl na dně. Doslova. Neměl peníze. Skákal na lyžích, které mu darovali Rakušané, protože pro ně už byly „odpad“. Byly na něj dlouhé a těžké, ale výbavu ke svému snu získal. Aby ušetřil během tréninku ve Finsku, přespával v tamní psychiatrické léčebně, protože to bylo nejlevnější ubytování v okolí. Často neměl ani na jídlo. Neměl trenéra, učil se stylem pokus - omyl. Zlomil si čelist, klíční kost, žebra. Byl samá modřina, ale nikdy to nevzdal.
Zatímco celý svět Eddieho miloval pro jeho odvahu a skokanské srdce, elita Mezinárodního olympijského výboru (MOV) zuřila. Nemohli přenést přes srdce, že největší hvězdou her v Calgary není nudný finský šampion Matti Nykänen, ale tenhle britský »looser«, který skončil poslední o desítky metrů. Po konci olympiády tak přišel úder od nejvyšších míst. Výbor zavedl tzv. »Pravidlo Eddieho Orla«. Zpřísnili se kvalifikační limity tak brutálně, že žádný podobný »sportovec z ulice« od té doby nemá šanci se na olympiádu dostat.
Eddie v Calgary skončil poslední. Dvakrát. Při závěrečném ceremoniálu šéf organizačního výboru řekl větu, která vešla do dějin: „Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel.“ Stadion málem spadl, jak lidé řvali nadšením. Eddie ukázal světu, že nemusíte být nejlepší, abyste byli hrdinou.




















