Kolik české kluby dávají agentům: Štědrá Slavia, platí i hráči

Tyhle dvě strany uzavírají manželství z rozumu. A občas to připomíná italskou domácnost, kde propukají hádky a tříská se nádobím. Kluby a hráčští agenti. Byť se na zprostředkovatele, jak se dnes oficiálně říká, mnozí kluboví šéfové dívají skrz prsty, oni fotbalisty zastupují, domlouvají za ně smlouvy – a inkasují. Je to lukrativní byznys. Tedy když se daří.

Vysoké sumy při tom automaticky nemusejí znamenat zbytečný luxus. Pokud hráč přijde po konci smlouvy v jiném klubu, zájemce ušetří a může nižší sumu investovat do hráčova bonusu za podpis nebo platu. A s ním i do jeho manažera, který svého klienta nasměruje.

„Když odejde Plavšič ze Sparty a Slavia ho hodně chce, asi jsou hodně spokojení všichni,“ usmívá se Ondrej Chovanec, jenž zastupuje například reprezentanty Vladimíra Daridu nebo Jakuba Brabce.

Žně nastávají při velkých přestupech fotbalistů pod smlouvou. Pro agenty je obvyklá desetiprocentní provize z transferové částky. „Je to případ od případu, záleží na tom, jaký hráč přestupuje. Ale obecně platí oněch deset procent,“ tvrdí Chovanec. „Čím větší je o hráče zájem, tím větší jsou peníze pro všechny. Ale pokud pro fotbalistu hledáte uplatnění, může být provize i nula. Nebo je až z dalšího přestupu,“ přidává Chovancův kolega Jiří Müller.

Jinou možností, jak vydělat, je přímo ve smlouvě zakotvený podíl na dalším transferu, který pak může dosáhnout i jednotek procent. „Na některé kluby jsou napojené manažerské skupiny, které to tak dělají běžně,“ říká znalec prostředí. Pak jsou tu i platby za prodlužování smluv.

Zas takové eldorádo to ale zvlášť dnes není. Na jedné straně je rána jako přestup Tomáše Součka ze Slavie do West Hamu za půl miliardy korun, na druhé všednější realita. „V koronavirové době je to složitější.