Dva a půl roku nemohl hrát kvůli zranění profesionálně fotbal. V jednu chvíli si myslel, že bolavé koleno mu už dovolí jen zápasy v okresním přeboru pro radost. Teď je 27letý Filip Panák oporou mistrovské Sparty, válí v Evropské lize a fanoušci ho vidí v reprezentaci. Jak to dokázal?
Kdyby bylo na něm, zůstane v mediálním stínu. Ne že by nesnášel rozhovory do novin, časopisů a televizí. Jen je nerad centrem pozornosti. Natož oslavovanou hvězdou. Jeho introvertní povaze a neochvějné víře v týmového ducha se žije líp v ústraní.
Že u Filipa Panáka nejde o hranou pózu, nýbrž o přirozenost, poznáte z rozhovoru, který vznikl během poslední reprezentační přestávky, rychle.
Jak se vám ráno vstávalo z postele?
„Jelikož jsem v neděli trávil den na cestách, protože jsem jel z Moravy, dnešní ráno bylo pro mě složitější. Ale byli jsme s klukama (kvůli reprezentační pauze) od sebe, takže jsem se za nima těšil.“
Poznáte okamžitě, jak na tom vaše tělo zrovna je?
„Většinou to vím hned doma, když jdu ze schodů. To už poznám, jak na tom jsem a co pro to musím udělat. Přes telefon také posíláme report, jak se cítíme. V tu chvíli už plus minus vím, jak reagovat. Své tělo už znám. V reprezentační pauze je to složitější, protože volna je víc. Tělo dostane odpočinek a musí se zpátky nastartovat. Ale když naběhneme znovu na zápasy, je to zase rutina a dny ubíhají rychleji.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
