Je na to dávno zvyklý. Každý rok se podívá na účetní čísla a vidí, kolik milionů do klubu zase přisype. Přesto je spolumajitel Bohemians Dariusz Jakubowicz (59) připraven dát peníze i na větší ránu: rekonstrukci Ďolíčku. „Bez zázemí nemáte šanci dlouhodobě růst,“ vysvětluje. Ve velkém rozhovoru pro iSport.cz a deník Sport přibližuje, jak by to tradiční značce z Vršovic pomohlo, jak se na umoření ztrát unikátně podílejí také fanoušci nebo co Klokanům umožní nové, historicky vysoké příjmy z ligy. Dojde však rovněž třeba na to, jak hráči v době úspěchu zapírali zranění a co to způsobilo...
Rodina ať to raději neslyší, ale kolik už jste dal do Bohemians za ta léta ze svého?
„Nedávno jsem to počítal, ale fakt jen nahrubo. Celková částka je vlastně součtem sponzorských peněz, darů, navýšení kapitálového fondu, základního kapitálu. Řádově je to okolo 300 milionů korun, ale tohle číslo každým rokem o zhruba 30 milionů narůstá. Ze začátku to bylo méně, ale postupně suma nabývala. Musíme ale brát v potaz, že nejde jen o investice do fotbalu: řešil jsem problémy s konkursem Bohemky a ten stál strašně peněz. Pak je tu tréninkové centrum nebo akademie. V podstatě jsme to já i rodina brali jako investici do budoucnosti. Vzhledem ke všem těm letům už je to taková dobrá částka, jako by se v čase trošku rozpouštěla...“
Máte vlastní, úspěšný byznys. Jak se vyrovnáváte s tím, že fotbal je něco úplně odlišného a i vy se v něm chováte jinak?
„To je prostě úplně jiný svět... Ve svém byznyse se chovám velmi racionálně, ekonomicky, všechno musí finančně vycházet, každá prodejna. A ve fotbale nevychází nic. (usmívá se) Tam je to skutečně založené na srdci, pocitu, na tom, že něco máte rád. Nechci říct, že Bohemka je koníček, protože jde o profesionální klub, ale v principu k fotbalu musím přistupovat podobným způsobem. Zatímco mí kamarádi nebo kolegové dávají peníze do dalších byznysových plánů nebo umění, já jsem se rozhodl zachránit něco, co zachránit musíte – tedy klub s takovou historií. Celá rodina za mnou stojí, opravdu to bereme jinak než normální byznys. Jako kdybyste měl hodně ztrátovou firmu, kterou podporujete s vědomím, že se to třeba jednou vrátí. I když to se samozřejmě v našem případě nestane... Kdysi jsem řekl, že si nemůžu dovolit do klubu dávat víc než deset procent z toho, co vydělám. A naštěstí se mi daří, takže se tahle částka mírně zvyšuje.“
Nejste z toho nervózní?
„Nějak zásadně mě to nestresuje. Spíš mě mírně stresuje budoucnost. Chceme se pustit do rekonstrukce stadionu, což by vyšlo na ještě vyšší částku, než kterou jsme do Bohemky celkově dali. Byl by to další velký skok.“
K tomu se dostaneme, ale nejdřív mi řekněte: Jak snadno či rychle se dokážete přepnout z „regulérního“ podnikání do fotbalu?
„Zprvu, kdy jsem klub vedl sám, to byl těžký problém. Pak se řízení ujal syn, který mi všechno předfiltruje a nějakým způsobem podá. Nevyhrkne na mě, že je teď potřeba něco zaplatit, je to předpřipravené, ´předkousané´, takže to můžu vnímat trošičku jinak. Proto se ani nemusím přepínat. Darek je nárazník, i když to ode mě taky někdy odnese: Co zase chceš?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
