Pomohl mu úspěch v Kanadě, nebo ne? Brankář Radek Petr (21) sice ihned po turnaji přestoupil do italské Parmy, v Serii A si však nezachytal ani zápas.
On přesto jednoznačně tvrdí, že mu rok staré stříbro v kariéře pomohlo. „To bezesporu!“ hlásí sebejistě.
Když si na šampionát v Kanadě vzpomenete, co se vám vybaví?
„Ten čas strávený s klukama. Tréninky, příprava, sranda, kolektiv, zážitky v kanadských městech. A pak ty fotbalové zážitky, plné stadiony i to, jak tam lidi žili fotbalem. Cesta do finále, penaltové rozstřely i ty dva góly ve finále. Na nic se nedá zapomenout.“
Po finále s Argentinou jste si přetáhl dres přes hlavu a plakal. Uvědomil jste si už, že i druhé místo byl obrovský úspěch?
„Když jsem byl nyní doma a viděl jsem medaili v rámečku viset na stěně, vybavili se mi ty nádherné vzpomínky a krásný pocit, že to byl úspěch, který nám nikdo nikdy nevezme. Byli jsme ve finále mistrovství světa, a nevadí, že to bylo jen na turnaji dvacetiletých.“
Pomohl vám kanadský turnaj v kariéře?
„To bezesporu! Otevřelo mi to cestu poznávat fotbal v jiné zemi. Dostal jsem se do Itálie, do jedné z nejlepších soutěží v Evropě. Všichni víme, jak se v Itálii fotbal dělá, že jsou Italové poslední mistři světa. A já mám tu možnost to tady poznávat, učit se tady fotbalu, což je obrovská škola. I životní! Je to pro mě velké plus.“
A to i přesto, že jste se v Itálii zatím neprosadil?
„Dívám se na to nyní trochu jinak. Po mistrovství světa jsem byl plný sebevědomí, věřil jsem si. Pak přišlo vystřízlivění, musel jsem řešit bydlení, aklimatizovat se. Teď jsem se srovnal a všechno vidím jen pozitivně. Už se můžu soustředit jen na fotbal. A že teď nechytám? Nikde není psané, že se to nezmění. Je potřeba vydržet, mít trpělivost a zatnout.“
Cítíte, že jste se v Itálii pro brankářské stránce zdokonalil?
„Můj osobní pocit je takový, že jsem udělal krok kupředu. Rok trénovaní tady v Itálii mi něco dal, posunul jsem se dál, teď už by to chtělo prodat i v zápasech. Sám na sobě cítím, že jsem se zlepšil.“
Zvýšila se po sestupu Parmy šance, že se dostanete do branky?
„Určitě. Je rozdíl, když jste v týmu Serie A a Serie B. Ovšem Parma plánuje okamžitý návrat do nejvyšší soutěže a proto se tady dělá všechno. Je začátek přípravy a těžko odhadovat co bude, ale spíše bych měl být dvojkou za Nicolou Pavarinim. Pořád má o třináct let zkušeností víc. I když na mě je vidět zase ta dravost, protože chytat chci! Uvidíme, jak to bude.“
Přijmete roli dvojky, nebo se raději poohlédnete po nějakém hostování?
„Občas o tom přemýšlím. Po roce pauzy, kdy jsem příliš nechytal, bych určitě rád hrál pravidelně. Jenže na druhou stranu se tady může stát, že se jedničce nebude dařit, nebo se zraní a příležitost z druhé pozice dostanu já.“
Kam by to případně bylo? Zůstal byste v Itálii, nebo zkusil hostování v Česku?
„Určitě by šlo o nějakou Serii B, nebo Serii C 1. Pro moji budoucnost by bylo dobré, kdybych zůstal v Itálii a nemyslím si, že by mě chtěli z Parmy pustit někam do Česka.“
