AKTUALIZOVÁNO, FOTOGALERIE - V deseti klubech působil během své kariéry brankář Marek Čech. Naposledy v ruském Vladivostoku. Ve svých dvaatřiceti letech se dočkal přestupu do klubu jedenáctého.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Zcela jistě největšího ze všech, v nichž zatím chytal. Až do konce roku 2010 by měl hájit barvy Lokomotivu Moskva. Právě tak dlouhý kontrakt totiž podepsal.
Od chvíle, kdy jste se o možnosti do Lokomotivu přestoupit,dozvěděl, jste velmi toužil po tom, aby se přestup podařilo uskutečnit. To jste už ve Vladivostoku nebyl spokojen?
„Určitě byl, ale přestup do Lokomotivu je pro mě po všech stránkách jasný krok kupředu. Vždyť je to ruský velkoklub, který má ambice, k tomu nádherný stadion, určitě nejhezčí v celém Rusku. A navíc je to Moskva, takže konečně odpadnou ty časté několikatisícové přelety letadlem. Z Vladivostoku to bylo daleko na každý ligový zápas.“
S Vladivostokem jste hráli o záchranu, ale ani Lokomotiv v této sezoně zatím nezáří. Navzdory ambicím, o kterých mluvíte…
„Jenomže zatímco ve Vladivostoku jsme hráli to, na co jsme asi tak měli, Lokomotiv určitě patří výše než na to deváté místo, na kterém se teď nachází. On ztratil zbytečně spoustu bodů. Vedl 2:0 a zápas nakonec skončil 2:2. Něco podobného se hráčům Lokomotivu v této sezoně stalo několikrát.“
Zmínil jste, že konečně nebudete muset tolik cestovat letadlem. Bylo to něco, co jste těžko snášel?
„Několikahodinové lety, když je navíc absolvujete tak často, nedělají dobře nikomu. Já si Vladivostok před dvěma lety vybral dobrovolně, takže jsem s tím počítal, ale jsem rád, že je to za mnou. Lítat samozřejmě budu dále. Ale už ne tak často a tak dlouhé lety.“
Vladivostok vás do Lokomotivu nechtěl pustit, protože jste prý byl pro tento klub nepostradatelný. A málem z přestupu také nakonec sešlo. Kdy a jak se situace obrátila?
„Bylo to opravdu složité. Když to ve Vladivostoku poprvé slyšeli, že o mě má zájem Lokomotiv, byli proti. Ale pak si uvědomili, že jsem pro ten klub něco udělal, nějaké služby jsem odvedl a nechtěli mi stát ve štěstí. Lokomotiv patří mezi ruské velkokluby. A tenhle přestup je asi mým posledním v kariéře.“
Konečné slovo prý měl vladivostocký gubernátor, který byl poslední, kdo s vámi jednal. Jak to jednání vypadalo?
„Přišel za mnou a řekl mi, že by nechtěl, abych odešel. Ale zároveň se mě zeptal, jestli můj zájem trvá. Řekl jsem, že ano. Vladivostok mi ale nabídl novou smlouvu. A samozřejmě lepší podmínky. Chtěl mě udržet. Jenomže já chtěl do Lokomotivu. Když to gubernátor pochopil, nedělal mi žádné problémy. Za to jsem mu vděčný.“
Byly podmínky nové smlouvy, kterou vám Vladivostok nabídl, srovnatelné s těmi, které vám garantoval Lokomotiv?
„Ano. Můžu říct, že kdybych zůstal ve Vladivostoku a tu novou smlouvu podepsal, moc bych neprodělal. Ale nešlo zdaleka jen o podmínky. Já prostě chtěl na závěr své kariéry chytat v evropském velkoklubu. A to se mi splnilo.“
Co soudíte o konkurenci na místě brankáře v Lokomotivu? Nemáte strach, že se třeba neprosadíte?
„Tohle riziko podstupujete vždycky. Nikdo vám neřekne, že budete automaticky jedničkou. Chytá tady Ital Pelizzoli, který předtím působil v AS Řím, pak je tady Leveněc, taky nějaký Brazilec a jednoho brankáře dal Lokomotiv Vladivostoku. Konkurence to je určitě velká. Je na mně, jestli se prosadím.“
Ve Vladivostoku se na vás poněkud zapomnělo a vypadl jste také z reprezentace. Myslíte, že pokud se v Lokomotivu prosadíte, máte šanci vrátit se i do národního týmu?
„Upřímně vám řeknu, že na to jsem ještě nepomyslel. Určitě bych byl rád, to je jasné. Ale fakt jsem ještě neměl čas o tom přemýšlet. Ten přestup, to je takový kolotoč věcí, které musíte zařídit, že nemáte čas myslet na nic jiného.“
Celou svou kariéru jste odchytal ve východní Evropě, vaším nejzápadnějším působištěm byl Liberec. Nelitujete toho, že jste si nikdy nezachytal některou ze západoevropských soutěží?
„Řeknu to takto. Kdyby má kariéra skončila v Lokomotivu Moskva, a asi to tak dopadne, budu spokojený. Pokud se v Lokomotivu prosadím, budu šťastný a nebudu mít jediný důvod něčeho ve své kariéře litovat.“
Z Vladivostoku do Moskvy je to nějakých devět tisíc kilometrů. Jak probíhá stěhování na takovou vzdálenost?
„Úplně jednoduše. Sbalíte si dvě tři velké tašky, sednete do letadla a letíte. A zaplatíte poplatek za nadváhu bagáže, já jsem to přetáhl o čtyřicet kilo. Nic jiného s sebou netahám. Ve Vladivostoku jsem měl byt zařízený a budu ho mít kompletně vybavený i v Moskvě. Teď jenom čekám, jaký byt moje přítelkyně vybere. To je plně v její kompetenci. Rád se nechám překvapit.“
