AKTUALIZOVÁNO - V Pamploně teplota právě klesla na nulu. Nálada Jaroslava Plašila však stoupá nahoru. „Konečně jsme vyhráli a já jsem zase fit," hlásí záložník tamní Osasuny.
Jste už stoprocentně zdravý?
„Ano. Od pondělí jsem začal trénovat normálně s týmem. Cítím se dobře. Doufám, že budu připravený pro nedělní zápas v Malaze."
Jaké jste vlastně měl zranění? Do Česka o něm pronikly jen kusé zprávy.
„Měl jsem natržený zadní stehenní sval. Nebo natržený... Prostě pár vlákenek bylo přetržených."
Kdy se vám to přihodilo?
„V zápase s Atlétikem Madrid. Za něj nastoupil poprvé po zranění Tomáš Ujfaluši. Takže jsme si vyměnili role."
Způsobil to špatný pohyb?
„Ne. Možná se projevila únava. Ale to už je jedno, důležité je, že jsem v pořádku."
Docela rychle. Nepůjčil vám krajan Ujfaluši svoji „Martu", tedy speciální přístroj z Ameriky, který urychlil jeho návrat na trávník po svalových problémech?
„Ne, ne (směje se). O tom přístroji vím a může být pro hráče, kteří hrají tři zápasy v týdnu, dobrý. Nás se však tohle netýká. My Ligu mistrů ani Pohár UEFA bohužel nehrajeme. A mě se navíc svalové potíže dosud vyhýbaly. Musím to hned zaklepat na dřevo."
Zato Pamploně se už druhým rokem nevyhýbají záchranářské starosti. V poslední sezoně si tým uchránil prvoligovou příslušnost v hodině dvanácté, v té současné slavil první ligovou výhru až v minulém kole a vyhoupl se na předposlední místo v tabulce...
(skočí do řeči) „...tímhle vítězstvím nám začíná sezona. Teď jde o to, abychom vyhráli dva tři zápasy po sobě. Abychom se z toho spodku trochu dostali. Protože být celý rok na chvostu, to člověku na sebedůvěře a náladě nepřidá."
Proč jste dole?
„Věcí, o kterých se můžeme bavit, je víc."
Tak zkusme aspoň některé.
„Zase přišlo šest sedm nových hráčů, a než si mužstvo na sebe zvykne, tak to nějakou dobu trvá. No a jakmile se nevyhrají v úvodu dva zápasy, tak spadnete dolů a odtud se dostává těžko."
Do utkání s Almérií, kterou jste porazili 3:1, platilo pro Pamplonu rčení: gól nad zlato. Vytvářeli jste si alespoň šance?
„V pěti zápasech jsme nastřelili asi sedm tyček a břeven. Nechci tím říct, že je všechno o štěstí, to štěstí se vždycky musí hledat. Ale k nám to štěstí bylo malinko zády. Musíme ještě víc makat, aby se k nám otočilo čelem."
Jak se chovali vaši fanoušci, když přibývaly střely do tyčí, ovšem nikoli body? Jsou trpěliví?
„Určitě je to štve. Ale pořád za námi stojí. Máme v tomhle výborné fanoušky. Vidí, že se snažíme ze všech sil a dokáží to ocenit. Nechtějí vidět odevzdaný tým, ale ten, který bojuje a na hřišti odevzdá všechno, co v něm je. I když se nedaří."
Na veřejnosti vás tedy spíš povzbuzují, než častují nadávkami?
„Určitě. Lidi nám říkali: Výhra přijde, dostanete se z toho. Všechno je po téhle stránce pozitivní. Je jen otázkou času, kdy se z toho dostaneme."
Vedení už nebylo tak trpělivé. Zkraje října vyměnilo trenéra. Na lavičku usedl José Antonio Camacho, legenda Realu Madrid i španělské reprezentace. Co nového tahle uznávaná persona vnesla do mužstva?
„Hlavně novou šanci pro všechny. Šestadvacet hráčů dostalo stejnou šanci na místo v základní sestavě. To byl důležitý impulz pro klub."
Je to temperamentní trenér, nebo zachovává v každé situaci nadhled?
„Umí i zvýšit hlas.“
V šatně má však i bez toho značný respekt, ne?
„Samozřejmě. Každý ví, jaký to byl hráč a že i jako trenér byl úspěšný. Jde z něj respekt.“
Takové kapacitě asi ani starší hráči netykají. Nebo se mýlím?
„Nemýlíte. Ale tady nikdo netykal ani předchozímu trenérovi, i když mu bylo dvaačtyřicet. Tohle se ve Španělsku nenosí. Respekt musí být.“
K podpoře autority jsou nutné i dobré výsledky. V případě Pamplony to nyní asi platí i vzhledem k losu dvojnásob, že?
„Ano. Teď potřebujeme udělat co nejvíc bodů, protože v lednu máme tři zápasy, které jsou hodně hodně těžké: Real, Barca, Sevilla... Proto musíme do Vánoc toho vytěžit co možná nejvíc. Abychom měli zkraje ledna trošku klid, a ne abychom se museli strachovat o to, že neuděláme žádný bod.“
Dostanete o vánoční pauze volno? Poslední zápas hrajete 21. prosince a ten další vás čeká 4. ledna.
„Tak to netuším. Zatím nám nikdo nic neřekl.“
Takže si zatím ani nemůžete naplánovat Vánoce?
„Teď určitě ne. Možná za čtrnáct dní. Uvidíme, jak to všechno bude.“
A co bude na jaře s reprezentací? V San Marinu jste sice kvůli zranění být nemohl, ale jistě máte o výsledku i hře podrobné zprávy.
„To mám. Tři body nás postrčily na druhé místo v tabulce. A to nás může nakopnout. Když jsme měli po dvou zápasech jeden bod, tak to bylo víc pesimistické. Teď jsem optimista.“
