Ačkoliv je mu pětatřicet let, ještě nikdy ve své kariéře nezažil sestup z nejvyšší soutěže. Až nyní v dresu Bielefeldu. Jako kdyby dostal ránu baseballovou pálkou. Tak se cítil obránce Radim Kučera po utkání s Hannoverem, ve kterém jeho tým jen remizoval 2:2 a tím pádem spadl z bundesligy.
Do utkání s Hannoverem jste šli s tím, že když vyhrajete, přímému sestupu se vyhnete a půjdete do baráže. Nebo jste pomýšleli i na patnáctou příčku znamenající okamžitou záchranu?
„Ne, protože jsme čekali, že patnáctý Mönchengladbach vyhraje a to si uhlídá. S tím jsme si starost nedělali. Chtěli jsme vyhrát a mysleli jsme si, že tím pádem půjdeme jen do baráže.“
Zápas jste začali dobře, vedli jste 1:0. Proč jste soupeři dovolili, aby stav otočil na 1:2?
„Teď zpětně bych řekl, že jsme přepálili začátek. Chtěli jsme hned v úvodu utkání rozhodnout. Začali jsme v obrovském tempu, měli spoustu šancí, ale dali jen jeden gól. A místo abychom přidali druhý, dovolili jsme Jirkovi Štajnerovi, aby vyrovnal, a navíc nám trochu došly síly.“
Štajnerovo vyrovnání nemuselo nic znamenat, kdyby Karlsruhe nebo Cottbus, tedy celky, které byly před posledním kolem pod vámi, svá utkání nevyhrály. Měli jste informace o tom, jak se jejich zápasy vyvíjejí?
„Neměli, ale z reakcí lidí v hledišti jsme to vycítili. Když jsme dostali gól, věděli jsme, že je zle, že nejméně jeden z těch týmů asi vede. A pak jsme dostali i druhý gól a stačili jsme už jen vyrovnat. I když jsme pořád neznali výsledky ostatních zápasů, bylo nám jasné, že bod nestačí.“
Stačil jste si po utkání vyříkat s Jiřím Štajnerem, že vás vlastně poslal do druhé bundesligy?
„Už před zápasem v tunelu jsem mu říkal, ať moc neblbne, ať se raději soustředí na pozápasovou cestu domů, ať se spíš těší na dobré české pivečko. No, a on nám dal gól. Po utkání jsem mu řekl, že mu teda pěkně děkuju. Ale samozřejmě vím velmi dobře, že jednak je to jeho džob a jednak jsme o bundesligu přišli už daleko dříve než v tom posledním utkání. Vždyť my jsme vyhráli jen čtyři zápasy, a to je na záchranu málo. Těch šestnáct remíz je hrozně moc.“
Poprvé v životě jste sestoupil, jak vám bylo?
„Bylo to hrozné. Po zápase v kabině jsem měl pocit, že jsem dostal ránu baseballovou pálkou. A měl jsem chuť všeho nechat, okamžitě pověsit kopačky na hřebík. Ještě nikdy jsem nesestoupil. Nikdy jsem nepostoupil. Nikdy jsem nic nevyhrál. Ani ligu, ani pohár. Nikdy jsem nehrál Ligu mistrů, nikdy jsem nehrál v reprezentaci. V mé kariéře se to hemží samými ,nikdy‘. Teď jsem poprvé v životě sestoupil. Smlouvu mám v Bielefeldu ještě na rok, tak doufám, že ještě stihnu poprvé postoupit.“
Bielefeld ale hrál o záchranu rok co rok. Tak trochu se přece muselo počítat s tím, že to přijde, nebo ne?
„To ano. Přesně tohle jsem si v těch předchozích letech taky říkal. Ale teď, když už mám smlouvu jen na rok, jsem si více než jindy přál, abychom se zachránili. Abych si i v tom posledním roce tu bundesligu užil. To je totiž obrovské a nádherné divadlo. Být jeho součástí je něco úžasného. Ale je to holt pryč. Měl jsem prostě udělat i já víc pro to, abychom se v ní udrželi.“
Jak se smířili se sestupem vaši fanoušci?
„Nesou to hrozně těžce. Viděli jsme lidi plakat v ochozech, cestou ze stadionu, byla to pro ně rána. Ale ono to přejde. Časem si každý uvědomí, že je to vlastně jen sport a že jsou na světě horší věci než sestup z bundesligy. I když je fakt, že nás ze stadionu vyváděla ochranka.“
Hrozilo vám nějaké nebezpečí ze strany fandů?
„Lidi byli hodně zklamaní a hlavně na vedení klubu rozzlobení. Neměl jsem pocit, že by nám hrozil nějaký přímý útok, ale klub chtěl mít jistotu, proto povolal ochranku.“
Už víte, jestli v Bielefeldu zůstanete?
„Myslím si, že zůstanu. Přijde sice nový trenér, ale vedení klubu už nám dalo najevo, že nechce, aby se kádr rozpadl. Takže s tím počítám.“
Myslíte si, že se Bielefeld napřesrok do bundesligy vrátí?
„To bude strašně těžké. Když sestoupíte z první bundesligy do druhé, vůbec to neznamená, že jste automaticky favoritem na postup zpět. Ale už jsem říkal, že bych chtěl taky jednou v životě postoupit, takže doufám, že se to podaří. Chtěl bych taky zažít něco, na co budu jednou po skončení kariéry rád vzpomínat. I když počkejte, teď mi to došlo. Vždyť já vlastně už jednou postup zažil. No jasně!! Když jsem byl na vojně v Dukle Hranice, postoupili jsme z přeboru do divize! Tak vidíte, já vlastně už jeden velký zážitek mám!“
