Dočkal o kritice: V defenzivě dokonalý nejsem, ale dávám tomu vše!
Po vyřazení Sparty z Ligy mistrů byl označen jako jeden z hlavních viníků nečekaného selhání, ocitl se na paškále. Jenže Bořek Dočkal zareagoval tím nejlepším možným způsobem. Nejprve zvládl s klubem opravný pokus proti Zwolle a pak předvedl znamenitý výkon i na reprezentační úrovni proti Nizozemsku, v obou klíčových zápasech měl bilanci 1+1. Satisfakci však necítí. „Nevnímám to tak, že bych si po zápase říkal: Tak, a teď jsem všem zavřel pusu,“ říká pětadvacetiletý fotbalista vyrovnaně.
Vaše zařazení do základní sestavy proti Nizozemsku bylo vnímáno jako překvapení. Bylo to překvapení i pro vás?
„Částečně jo, protože jsem předtím nastoupil pouze na malou část přípravného utkání s Amerikou, navíc na postech krajních záložníků kluci podali celkem dobré výkony. Nicméně v trénincích jsem viděl, že trenér při nácvicích pořád řeší dva tři otazníky, tak jsem doufal, že se to povede.“
Připravoval vás Pavel Vrba na to?
„Myslím, že to úplně není jeho práce. Někteří trenéři to mají radši, že to hráčům řeknou čtyři dny dopředu, ale to není příklad trenéra Vrby. A ani já nejsem typ hráče, který by to vyžadoval a potřeboval. Dozvěděl jsem se to až v den zápasu kolem druhé hodiny, trenér za mnou přišel na pokoj v době odpoledního klidu.“
Máte jiné úlohy v národním týmu a ve Spartě?
„Musím říct, že ano. Myslel jsem si, že není tolik věcí, které se v podstatě ze stejné pozice dají hrát jinak, ale požadavky jsou docela jiné. Trenér Vrba to často opakuje, příprav před zápasem je vždycky dost, což je dobré, protože pro mě je důležité na věci, které po mně chce, myslet. A soustředit se, abych to pak v zápase dělal. Změn tam pár je.“
Jaké konkrétně?
„Co se týče defenzivní fáze, ve Spartě se ode mě nechce, abych chodil napadat až někam do rozehrávky stoperů, což po nás krajních hráčích trenér Vrba v nároďáku chtěl. Když vystoupí útočník, druhý, který vystupuje do obranné čtveřice, je jeden z krajních. Ve Spartě většinou vystupuje zprostředka Pepa Hušbauer, presink začíná s Lafim on. V nároďáku také mám v obou fázích – obranné i útočné – držet vyšší postavení, nestahovat se tolik ke středním záložníkům jako ve Spartě. Když je balon na druhé straně, je ve Spartě apel na to, abych šel do nižšího postavení a přivíral na prostředek.“
Když vám klesla produktivita, zesílily hlasy poukazující na vaši liknavost při bránění. Jak jste to vnímal?
„To s tím souvisí. Do defenzivy dokonalý hráč nejsem, a pak záleží na tom, jestli to dokážu vyvážit tím, že jsem prospěšný týmu v ofenzivě. A pokud tomu tak není, o to víc se takových chyb začne samozřejmě hledat, to je logické. Na druhou stranu těch nepovedených zápasů z mé strany si až tolik nevybavuju a pořád si myslím, že pokud jde o produktivitu, nějaká čísla tam mám. Necítil jsem se pod nějakou dekou.“
Brněnský trenér Václav Kotal nicméně v deníku Sport prohlásil, že tak jako proti Nizozemsku vás ve Spartě bránit neviděl.
„My jsme s trenérem Kotalem spolupracovali na Kladně, kde jsem byl v devatenácti na hostování. Už tam ke mně nějaké výtky v tomto směru měl, takže se mi asi úplně nepodařilo ten náhled na mě změnit. (směje se) Nicméně si myslím, že to není úplně pravdivý výrok, protože když jsme hráli doma se Zwolle, odpracoval jsem ten zápas úplně stejně. Jestli ne ještě líp.“
Takže v lize na bránění hřešíte, protože vám záda kryje neunavitelný Pavel Kadeřábek?
„Nedělám to vědomě, že bych si řekl: Tak teď se mi moc nechce, on to snad ubrání. Často to vychází z aktivity, která tomu předchází. Snažím se být hodně ve hře, nabízet se. A když přijde ztráta a já bych měl v sobě najít sílu, dokázat přepnout a dohrát situaci do defenzivy, takovou ji nemám. Tak to cítím já. Neříkám, že jsem příklad poctivého fotbalisty, nemám to automatické, prodleva v myšlení při přepínání do defenzivy tam nejspíš je. Ale nerad bych se dostal do pozice, aby mi někdo říkal, že tomu nedávám všechno, že si chci v některých zápasech odpočinout.“
Jenže někdy to tak fakt vypadá.
„Jsou v zápasy v lize, kdy očekáváte, že bude důležitější mít kvalitu v ofenzivě, protože věříte, že budete soupeře přehrávat. A víte, že jestli oni zaútočí dvakrát za zápas, nebude to v takovém počtu, aby nás to ohrozilo. Tam chci mít sílu hlavně do ofenzivní části.“
Jak s vámi plnění defenzivních povinností řeší trenér Vítězslav Lavička, či další lidé v klubu?
„Máme hodnocení každého zápasu, pustíme si, co bylo dobře, nebo špatně. Na videu je to jasně vidět, tam není o čem diskutovat. Trenér řekne: Tohle nebylo dobrý a my to takhle nechceme, v tuhle chvíli jsi měl být tady, to potřebujeme odstranit. A určitě jsem jeden z hráčů, u kterých se to objevuje častěji. Na druhou stranu si nemyslím, že by ze mě trenéři trnuli a čekali, že zase bude video, kde budou Dočkalovi vysvětlovat, co měl udělat. Ale to je obecně problém ofenzivních fotbalistů, málokomu se to podaří vyvážit padesát na padesát, že by obě fáze zvládal stejně.“
Není to však to, co vám chybí do úplně špičkové úrovně a třeba angažmá v německé bundeslize?
„Můj problém je spíš trend fotbalu a představa lidí o tom, jak by kdo typologicky měl na každé pozici vypadat. Požadavky na krajní hráče jsou trošku jiné, než jakým stylem to hraju já. Hledají se víc typy, které chodí hlava nehlava jeden na jednoho, a už se pak nekouká na to, jestli to řešení ve finále bylo tak efektivní jako to moje. Můj hlavní limit při posunu v kariéře je spíš rychlost.“
Takže by vám pomohlo, kdyby Josef Hušbauer odešel do ciziny a vy byste se stáhl na jeho místo?
(směje se) „Myslím, že to k tomu spěje a jednou to tak stejně dopadne. Neříkám, že ve Spartě a v blízké budoucnosti, ale kvůli trendu, který momentálně je. Těžko se budu s přibývajícím věkem rychlostně lepšit, mám spíš předpoklady pro hráče uprostřed. Můj styl hry z pozice pravého záložníka je stejně o tom, abych mohl otevřít prostor krajnímu hráči za mnou.“
Takže ve Spartě nastupujete na špatném postu?
„Ne, mně to naprosto vyhovuje. A mám pocit, že spoluhráčům kolem mě taky. Vím, že když bude Pavel Kadeřábek mít před sebou ostré křídlo, které ho do lajny nepustí, nebude ve hře tak výrazný, jak se nám to daří třeba teď. Pokud bych měl za sebou pravého beka, který jen stojí na půlce, byl by problém, kdybych před ním hrál já. Ale pokud máme hráče, který je schopen naběhat třináct kilometrů ve sprintu každý zápas, je škoda mu ten prostor zavřít.“
