PĚT důvodů, proč je Slavia mistrem: čínský kapitál i trenér Šilhavý
Nebyla to bezchybná jízda za titulem, ale povedla se. Slavia je českým mistrem po osmi letech. Co dovedlo „sešívané“ až na trůn? Základem byly velké investice, ale pomohla také například změna trenéra. Podívejte se na PĚT důvodů, proč Slavia nyní oslavuje velký triumf.
Čínský kapitál
Vstup bohaté čínské společnosti CEFC byl pro rozvoj Slavie zásadní. Čínští majitelé získali začátkem září 2015 nejprve 60 procent akcií klubu, postupně svůj podíl navýšili až na 99,964 procenta. Do klubu zatím napumpovali 11 milionů eur (297 milionů korun), červenobílí mohli díky těmto prostředkům stavět silný kádr. Za poslední tři přestupová období přišlo do Edenu dvacet nových hráčů (například Michael Ngadeu, Antonín Barák, Jan Sýkora, Jiří Pavlenka nebo Josef Hušbauer). Společnost CEFC získala nedávno i stadion v Edenu, Slavia má tak nyní komfortní zázemí.
Změna trenéra
Slávisté vstoupili do sezony rozpačitě. Sice se probojovali až do posledního předkola Evropské ligy, ale v lize měli po čtyřech zápasech pět bodů, a tak po prohře 1:3 v Plzni skončil u týmu trenér Dušan Uhrin mladší. Vedení klubu přetáhlo z Dukly Jaroslava Šilhavého, což se ukázalo jako výborný tah. Elegantní kouč působil jako klidná síla, zároveň se nebál těžkých rozhodnutí. Například posadil pětatřicetimilionovou posilu Gina van Kessela nebo pro jaro zabudoval do sestavy mladého stopera Michaela Lüftnera místo kapitána Jiřího Bílka. Červenobílí pod Šilhavým v lize neprohráli.
Ofenzivní síla
Slavia disponovala jednoznačně nejproduktivnější ofenzivou. Drží si průměr víc než dvou vstřelených gólů na utkání, v lize neskórovala jen na podzim v Jablonci, v Příbrami rozjela osmigólové tornádo. Opírala se především o schopnosti svých střelců, Milan Škoda a Muris Mešanovič dosáhli dvouciferného počtu branek. Škoda, který se stal s Davidem Lafatou králem střelců, opět působil jako útočná jistota, Mešanovič ukazoval hladovost a dravost. Výhodou byla výšková převaha hráčů, uplatňovaná hodně při standardních situacích. Na jaře to začalo drhnout, ovšem minimálně v části sezony působili červenobílí jako tým s nejvýraznějším herním projevem.
Klopýtání soupeřů
V posledních třech sezonách měl mistr vždy víc než sedmdesát bodů. Nyní to tak nebude. Plzeň nebyla suverénní jako předtím, i tak měla dobrou příležitost, jak si uhrát titul sama. Jenže nezvládla ani situaci, která se jí naskytla po 26. kole. Pokud by Západočeši poslední čtyři zápasy vyhráli, brali by titul bez ohledu na výsledky Slavie, jenže po remíze v Jablonci (2:2) hned v následujícím kole o výhodu přišli. Plzeň hledala svou herní tvář, trochu zvláštním krokem bylo odvolání trenéra Romana Pivarníka z prvního místa. Sparta se prala většinu sezony především sama se sebou, žádní další konkurenti nebyli.
Tlak v závěrech
Charakter hráčů. Může to znít trochu frázovitě, ale na slávisty sedí. Hned v osmi zápasech urvali červenobílí body v poslední čtvrthodině utkání. Ve finální pasáži utkání vydolovali remízy se Zlínem, Spartou a Jabloncem a výhry s Karvinou, Plzní, Teplicemi, Mladou Boleslaví a v Karviné. Převedeno do tabulky, dělá to čtrnáct bodů. „Sešívaní“ dokazovali v závěrech duelů stupňovat svůj nápor, což odkazuje na jejich dobrou fyzickou připravenost a také na šířku kádru. Čtrnáct slávistických gólů dali střídající hráči. Trenér Jaroslav Šilhavý si mohl střídáními pomoci, vždy mohl na hřiště poslat kvalitního hráče.
