Příbram uspěla i bez Matouška. Já a lídr? Nějak to unesu, smál se Slepička
Nejlepší střelec je z Příbrami pryč, ale Miroslav Slepička rychle přebírá štafetu po Janu Matouškovi. Mladý útočník měl čtyři trefy, a právě svou čtvrtou přidal 36letý matador. A srazil tím v utkání 8. kola FORTUNA:LIGY Sigmu Olomouc.
Byl to šťastný gól?
„Manu mi to dal krásně pod sebe, já se to v pádu snažil trefit na přední tyč. Žádná velká střela, ale prošla. Jsem za to strašně rád, důležité tři body. Bez Matyho je to samozřejmě těžší, ale dneska jsem z nás poprvé cítil takovou vnitřní sílu, týmový duch. Mám z našeho celkového výkonu hrozně dobrý pocit.“
Jak těžká je ta doba „pomatouškovská“, jak ji nazval trenér Josef Csaplár?
„Dá se s tím vyrovnat, určitě. My na Honzu spoléhali, dělal nám zápasy, byl rozdílový hráč, to je prostě fakt. Ale mám pocit, že dneska jsme možná hráli líp než s Matym. Mě mrzí, že už tu není, bohužel, ale cítil jsem z nás tu sílu, tu touhu vyhrát. Byl to vyrovnaný kompaktní výkon.“
Teď po Matouškovi přebíráte pozici nejlepšího střelce týmu. Věříte si, že tenhle tým utáhnete jako lídr?
„Jo, já to asi unesu. (smích) Snad to vydrží. Jsem rád, že v tomhle věku hraju ligu, že jsem v kabině s klukama, a rozhodnout takový zápas, pak je to o to sladší.“
Mohl jste dát druhý gól, nebál jste se, že Sigma vyrovná, a vás to bude mrzet?
„Takhle, já byl překvapený, že jsem tomu obránci vůbec utekl, to bylo první, co mě asi vykolejilo. (smích) To se mi často nestávalo ani zamlada. A pak jsem chtěl gólmana dloubat, to jsem měl vždycky rád, ale bohužel Buchta je velkej, nechal tam ruku. Ale hlavně, že jsme to zvládli, měl jsem z toho zápasu blbej pocit, strach. Ne že bychom byli ve sračkách, ale potřebovali jsme prostě bodovat.“
A to mrzení?
„Smrdělo to, to víte, že jo. Měl jsem strach, do poslední minuty jsem se bál, že nás trefí ze standardky.“
Aspoň na chvíli jste se usadili na šestém místě, ve skupině o titul. Pokukujete po téhle společnosti?
„Ne, vůbec. Budeme rádi, když se zachráníme, když budeme doma vyhrávat a něco uděláme venku.“
