Svědík o principech své trenéřiny: Mám smysl pro detail i humor
V posledních dvou letech Slovácko otřásá špičkou českého fotbalu. Ve skromných podmínkách se neustále posouvá výš a výš tým, který udivuje nasazením i atraktivním herním projevem. Vždyť skolit Spartu 4:0 nedokáže jen tak někdo. Malý fotbalový zázrak má na povel důsledný a spravedlivý trenér Martin Svědík.
Proč jsem se stal trenérem?
„Celý život jsem byl vychovávaný ve fotbalovém prostředí, v šestnácti jsem šel do chlapů a do ligy do Baníku Ostrava, ale ve 24 letech jsem kvůli zraněním musel s fotbalem skončit - a neuměl jsem si život bez fotbalu představit. A tak jsem šel postupnými krůčky od okresních přeborů přes Hradec Králové, kde si mě pan Šmarda vytáhl jako asistenta do trenérského prostředí. Tam jsem nějakým způsobem najel na přesvědčení, že to je asi cesta, kterou bych se chtěl ubírat. Začal jsem se vzdělávat a přišla trenérsko-manažerská nabídka od akcionářů Pardubic, kteří měli plán spojit některé tamější kluby do jednoho, který bude fungovat na dlouhodobějším plánu, a posunout klub do profesionálního fotbalu. Jsem za to nesmírně rád a hrozně si vážím toho, že mohu dělat, co jsem miloval odmalička a k čemu jsem byl odmalička vedený.“
Moje nejsilnější vlastnost?
„Asi pracovitost, smysl pro detail, smysl pro spravedlnost a smysl pro humor.“
Co na mě mělo největší vliv?
„První ovlivnění, že mě vytáhl pan Šmarda do Hradce a ukázal mi cestu. On se netajil tím, že si chtěl vychovat trenéra. Druhé přišlo s nástupem současného vedení v Pardubicích, které mi dalo důvěru pracovat šest let od divize až po druhou ligu, což mi v kariéře pomohlo v budování týmu. Hodně mi tam pomohl a ovlivnil můj kamarád Martin Shejbal. Třetí důležitou věcí pak bylo, že jsem odešel jako trenér do Baníku, kde jsem se vrátil ke spolupráci s Vernerem Ličkou, který mě vedl jako trenér, když jsem v Baníku hrál. On mě ovlivnil ve fotbalovém vzdělání a podobných věcech, čímž jsem si ještě víc ujasnil náhled na fotbal. Čtvrtý důležitý milník je skvělá rodina, mám úžasnou manželku, krásné zdravé děti. Žijí fotbalem, podporují mě v dobrém i zlém období, což pro ně někdy není jednoduché. Nerad bych na někoho zapomněl, těch lidí bylo víc. Chtěl bych všem moc poděkovat.“
