Krejčí o hranicích, zranění i Spartě: Soupeři už zase mají respekt
Během podzimu víc marodil, než hrál. Svalové zranění pustilo Ladislava Krejčího mladšího pouze do čtrnácti utkání. „Bojoval jsem sám se sebou,“ přiznává sparťanský středopolař. Čerstvě má za sebou kompletní zimní přípravu, je konečně fit. A chystá se naplno zapojit do letenské mise, na jejímž konci stojí vytoužený mistrovský titul. Právě mladý záložník má být jednou z ústředních postav výběru Pavla Vrby. V rozhovoru pro Sport Magazín +PLUS a iSport Premium vypráví o hledání vlastních hranic, znovu získaném respektu soupeřů i potenciálním převzetí kapitánské pásky.
Fotbalová veřejnost ho většinově vnímá jako rabiáta. Jako hráče, který během zápasů ztrácí sebekontrolu a kolikrát jde za hranu únosného. Když se ale Ladislav Krejčí mladší pohodlně uvelebí v lobby hotelu Los Monteros na soustředění ve španělské Marbelle a začne vyprávět, vyzařuje úplně jinou energii.
Mluví tiše, klidně. Pečlivě váží každé slovo. Ze sígra, jenž nejde pro ostrý zákrok daleko, je rázem mladý přemýšlivý muž, který to má v hlavě viditelně správně porovnané. „Pořád se nějak formuju. I teď. Hledám hranice, kam až můžu jít. Ať už je to v čemkoli,“ vykládá s pokorou.
V očích se mu ovšem blýská. Aby ne, Krejčí se svými parťáky cítí slávistickou krev i velkou příležitost. „Pro mě to je určitě nejzajímavější část kariéry, jsem nejblíže dosažení svých cílů. Chci pro to udělat maximum, ale tak jsme nastavení úplně všichni. Čas plyne a čím dřív to zvládneme, tím lépe pro nás všechny,“ hlásí odhodlaně.
Sparta je po letech i po zimě reálně ve hře o titul. Vy jste ale velkou část podzimu promarodil. Dovedu si představit, že se ve vás tedy perou spíš smíšené pocity.
„Kdepak, jednoznačně převládají ty pozitivní. Jsme blízko čelu ligové tabulky, zůstáváme ve hře na třech frontách, to je super. Je pravda, že pro mě to zatím úplně dobrá sezona není, pokud jde o zdravotní stav. Snažím se na to ale už nemyslet. Bylo to tak, jak to bylo. Asi se to mělo stát. Teď mám před sebou celé jaro, jsem zdravý a nic mě tak nevyvádí z koncentrace.“
Dokázal jste jednotlivé zápasy prožívat stejně, jako kdybyste byl přímo na hřišti?
„Úplně stejné to není. Na trávníku je ten pocit jiný, intenzivnější. Ale s klukama jsem to prožíval, snažil jsem se je podpořit a zapojit se do celkové atmosféry. Tak to má každý, kdo je zrovna na marodce. Věřím, že to někdy třeba i pomohlo.“
Vy jste se během podzimu po zranění svalu vrátil, odehrál jste zápasy v Lyonu, s Teplicemi nebo na Slovácku. Trenér Vrba pak ale mluvil o tom, že jste si zdravotní problém obnovil. Můžete přiblížit, co se dělo?
