Co ukázal zápas Slavie? Fotbal žádný, spíš týraní fanoušků i hráčů. A apatii
Nemá cenu psát něco o velkém fotbale. Slovanu patří upřímná gratulace, že se dokázal vzepřít silnější Slavii a získat nečekané tři body, ale mnohem větším tématem utkání byl stav liberecké hrací plochy. Nebo spíš nehrací… Co tedy zápas konkrétně ukázal?
V první řadě: fanoušci. Vlastně ve druhé…
Fanoušek je člověk, kterého zajímá a baví fotbal, někdy bývá nestranný, častěji se ale hlásí k některému klubu. Vezme svoje peníze a dá je za permanentku, nebo za jednorázovou vstupenku, usmyslí si totiž, že dvě až tři hodiny strávené v neděli na stadionu jsou lepší než cokoliv jiného. Z logiky je první, na koho fotbal má myslet. Když totiž první není, může se stát, že takový člověk už se na stadionu neobjeví, sport si ho nezíská, nebude už za něj chtít utratit peníze. Zápas Liberec-Slavia mohl mít tenhle efekt odrazení. Takže fanoušek v Česku asi není v první, ale spíš až někde ve druhé řadě, a kdo ví jestli…
Hráči, které to nebaví
Asi nejlépe nám poslouží slova Theodora Gebre Selassieho, protože je to člen vítězné strany a měl by mít logicky radost. Tu sice má, ale taky říká… „Jak se na tom hřišti hrálo, no…“ Dlouze se zapřemýšlel a pokračoval, že o hře se ani nemá cenu bavit, a že kuriózní rozhodující gól odpovídal úrovni zápasu. Jeho protějšek Tomáš Holeš jako poražený byl pochopitelně vyloženě dopálený. „Venkovní hřiště, co poslední dobou jezdíme, to je katastrofa. Snižuje to kvalitu naší ligy,“ řekl přímo. To by v tom byl čert, aby takové vzdechy nedorazily až k vedení ligové asociace.
Apatie?
A když už jsme to nakousli, tak rovnou do toho. Ligová fotbalová asociace a její role v odvětví. Téměř nula, konec tématu. V zahraničí bývá obvyklé, že hřiště podléhají přísným kritériím a parametrům, třeba délka vlasu, podklad… Domácí kluby toto musí splnit a ani je nenapadne, že by vymýšleli diverzní a taktické útoky na svou plochu a proti pravidlům. Proč taky, fanoušek přece sedí v první řadě a hráči nejsou Přemyslové oráči. Působení ligové asociace bohužel zatím není v žádném případě dostatečné. Marketingově se sice snaží o první poslední, byť mnohdy ztěžka, ale aby se někdo staral o fotbal jako o sport a o to, jak to celé vypadá, to veřejnosti musí přirozeně unikat, protože apatické vedení této instituce podobná témata přehlíží dlouhodobě.
Fotbal je taktická hra
Zcela jistě jsme se všichni aspoň jednou za život potkali se zápasem, v němž nebohý outsider, jenž v utkání přežil první poslední, nakonec ještě zázračně vyhrál. Nejčastěji to bývá proto, že má kliku od blázince, pak taky dobře zvolenou taktikou, kterou hráči na hřišti plní jak otčenáš. Tady se znovu otřeme o nefér způsob boje, kdy se sem tam sám klub pokusí znevýhodnit favorizovaného hosta, že připraví hřiště spíše na bramborovou brigádu, než na hezkou hru. Nikdo z takového jednání neobviňuje Slovan Liberec, je ovšem lepší si to říct nahlas, aby nám to najednou nezačalo připadat normální. Pak se totiž zase patří vrátit k fanouškovi, k hráčům…
Starost, ekonomika
Českou ligu hraje moc klubů. Tu první, i tu druhou. Velká část z celého 32členného grémia má přiznané, nebo veřejně známé ekonomické problémy, dělá ji zatěžko složit pořádný kádr, natož se ještě starat o to, že má nepořádek na tribunách, nebo rozbité hřiště. U tohoto tématu to vlastně celé začíná a končí a může to být i naše pointa. Buď liga zvedne téma zúžení ligy, a tudíž koncentrování kvality a odepisování nepřipravených a nekvalitních subjektů, nebo se česká elita bude tříštit mezi nevhodně velký počet účastníků. Mnozí z nich hrají o udržení, nebo ještě hůř vůbec o přežití, a to fakt nemá cenu. Zase, nemusí to platit zrovna o Liberci, ale větší tlak na tuzemskou kvalitu může postupně prospět všem stranám.
