Žádný klub nemá takový potenciál jako Boleslav, říká nový majitel Trunda
Připomíná to dominový efekt. Prvoligové kluby získávají jeden za druhým nové majitele, je to součást boomu, který český fotbal prožívá. Naposledy přecházely akcie do jiných rukou v Mladé Boleslavi: po třiadvaceti letech se jich vzdal boss Josef Dufek, koupil je dosavadní generální ředitel David Trunda. Proč nejprve málem skončil, ale pak podnikl tak závažný krok? S kým v zádech se do takového dobrodružství pouští? A jak má Boleslav fungovat? „Chceme být skromným, rodinným, ale i ambiciózním klubem,“ tvrdí osmačtyřicetiletý muž, jenž působil i v tenise, hokeji či golfu. Naplnění cílů, mezi něž patří navzdory fanouškovskému „zakletí“ i pravidelně vyprodaný stadion, při tom může napomoci i jeden možný comeback na manažerské pozici…
Sedl si v klubovém vipu do křesla zrovna pod velký snímek, z něhož shlíží záložník Marek Matějovský a jako by symbolicky na nového vlastníka ukazoval. Dvaačtyřicetiletý veterán bude ještě rok na hřišti (a pak podle plánu další dva jako týmový manažer) u nového startu, který Trunda zaštiťuje svým jménem.
Co vás vedlo k tomu, že jste se z pozice generálního ředitele klubu rozhodl, že budete místo Josef Dufka většinovým majitelem?
„Asi na to není to jednoduchá odpověď. Ale chtěl bych říct, že s panem Dufkem mě pojí dlouhodobý přátelský vztah. Díky němu jsem do klubu přišel poprvé už před šesti roky, i když mé působení v něm tehdy trvalo krátce. To samé platí o již tříletém nynějším období. Na všem jsme pracovali společně a v osobní rovině pana Dufka považuji za svého přítele. Po tom, co se povedlo za více než dvacet let v Boleslavi vybudovat, si myslím, že v Česku na poli fotbalovém, tenisovém, hokejovém, nebo vůbec sportovním není další klub s takovým potenciálem, a jemu za to patří obrovské poděkování. Dlouho jsme při tom diskutovali o tom, jak Boleslavi ještě víc pomoct, až jsme si řekli: Pojďme zkusit najít někoho, kdo ji bude dál posouvat. A celou dobu jsme ho nějakým způsobem hledali. Jednání jsme vedli společně s panem Dufkem, ať už probíhala s Jiřím Šimáněm, nebo jinými zájemci, kteří se ozvali i dříve. A vlastně přirozenou cestou se v určité chvíli, po obdržení nabídky od skupiny Františka Chvalovského, naskytla možnost, že bych do Boleslavi vstoupil sám. Zvažoval jsem, jestli bych v případě změny akcionáře dál v klubu pokračoval, a nabídl jsem prostřednictvím pana Dufka společnosti GEMA, že odkoupím jedenapadesát procent akcií.“
Co bylo hlavním důvodem vašeho rozhodnutí?
„Důvod je ten, že v Boleslavi pracuju, bydlím, a jak jsem řekl, vidím v klubu enormní potenciál. Za dvaadvacet let, kdy jsem se pohyboval ve sportovním prostředí, z toho šest ve Švédsku, jsem přesvědčen, že stojí za to vrhnout se do toho v Boleslavi se vším všudy. A zkusit navázat na historii spjatou s panem Dufkem nebo kolegy z představenstva jako Alešem Jurankou a pomoct rozvíjet Boleslav tak, aby byla skromným, rodinným, ale i ambiciózním klubem. Takovým, který funguje na základě jasně daných pevných pravidel a hodnot, které budeme všichni společně dodržovat, i tvrdé práce.“
Vztahy s Josefem Dufkem líčíte docela idylicky, ale v květnu jste svolal představenstvo – i kvůli tomu, že vám vadil alkohol ze strany některých členů nejvyššího vedení, a nabídl jste dokonce rezignaci. Takže bylo zřejmé, že už to takhle z vašeho pohledu nemůže jít dál.
„Ano, napsal jsem dopis a svolal představenstvo, přičemž ten e-mail byl adresován pouze jeho členům, jenže dostal se na veřejnost a začal kolovat. Určitě se nedostal ven díky mně, ale jak unikl, už je úplně jedno. Tuto mediální kauzu bych jednou provždy uzavřel. V rámci celého představenstva jsme řešili, jak projekt v Boleslavi posunout dál a někdy se shodnete, jindy ne, v každém případě pořád musíte jít dopředu. Takže ano, měl jsem pocit, že je důležité a potřeba, aby se něco odehrálo, změnilo, abychom mohli pokračovat v pětileté strategii, kterou jsme si stanovili v roce 2020, a klub rozvíjet.“
Navenek to v každém případě vypadalo jako nátlaková akce, aby se Josef Dufek vzdal svých akcií, protože společně jít dál už prostě nešlo.
„To se nezakládá na pravdě. Když byl zveřejněn dopis ohledně svolání představenstva, nevěděli jsme, kdo, jakým způsobem a o kolik akcií se bude ucházet. Byla to provozní záležitost, která neměla žádný vliv na to, co se bude s akcionářskou strukturou klubu dít. Tehdy jsme o tom, že bych odkoupil akcie, s panem Dufkem nemluvili, nabídl jsem to až několik týdnů poté. Neměli jsme neshody, bavili jsme se o tom, kterým směrem a s kým se má klub ubírat. Vedli jsme jednání s panem Šimáněm, který Boleslav podporuje dlouhodobě, ta pak byla ukončena, což jsme i řekli veřejně. I tak jsme s panem Dufkem cítili, že potřebujeme přivést někoho, kdo nám pomůže posunout klub dál. I vzhledem k tomu, co se teď v českém fotbale děje, jakou popularitu během posledních měsíců získal, jak se LFA perfektně podařilo zobchodovat televizní práva. Nebo jak se začaly prodávat jiné kluby jako Slavia nebo Liberec, tendr na nového majitele je vypsaný v Hradci...“
Ale vždyť jste přece chtěl rezignovat, takže jste cítil, že situaci musíte vyhrotit, ne?
