Hlavatý v Liberci s rozpaky: Jak si (ne)vede nejdražší posila v historii klubu?

Předchozí majitel Ludvík Karl musel koukat. Dvacet milionů korun za šestadvacetiletého záložníka z Pardubic? Takový balík dlouholetý boss za posilu nikdy v historii Slovanu nevysázel. A když už se jí přiblížil, pak s Janem Polákem či Bořkem Dočkalem kupoval především potenciál a budoucí zhodnocení, což se Karlovi o pár let později vyplatilo. S Hlavatým si jeho nástupce Ondřej Kania pořídil okamžitou kvalitu a rovněž prodlouženou ruku nového trenéra Radoslava Kováče, jenž o něj velmi stál. Nicméně transfer se loni v létě nerodil vůbec jednoduše. Pardubice šponovaly cenu i díky zájmu Baníku. Když šlo do tuhého, s majitelem ostravského klubu Václavem Brabcem se stran Hlavatého sešel Kania u něj v Kroměříži. Nakonec rozhodla preference samotného hráče.

S bilancí pěti gólů a čtyř asistencí patří mezi desítku nejproduktivnějších záložníků v Chance Lize, jde o slušná čísla. Loni měl Hlavatý jen o bod víc, produktivitu navíc dohnal až v nadstavbě. Statistiku tak s největší pravděpodobností překoná, což je vzhledem k porovnání kvality kádrů Pardubic a Liberce pochopitelné. S malou nadsázkou řečeno: řídil výhru v Karviné, s Pardubicemi, na Dukle či v Olomouci. Jeho výkon coby lídra vedl v těchto utkáních vždy ke třem bodům. Když se trenéři připravují na Liberec, připravují se převážně na něho, tak velký vliv na herní tvář klubu měl. Kope všechny rohy, bere na sebe zodpovědnost při rozehrávce, a kdo při zápasech poslouchá z tribuny, uslyší, jak kolem sebe hru diriguje, není to tichý šéf.

Liberec na jaře jakžtakž zpevnil defenzivu, už nedostává tolik branek, obrana mu fungovala i naposledy v podještědském derby v Jablonci. Hlavatý se nádherně trefil v Plzni, nicméně i podle minutáže momentálně nepůsobí jako pan Nepostradatelný. Na jaře vydržel na hřišti až do konce jen proti Baníku, paradoxně v zápase, ve kterém měl být vyloučený. V sezoně byl už pětkrát střídán před 75. minutou, což zvláštní není, ale čtyřikrát šlo o čas, kdy Slovan prohrával či remizoval, což nepůsobí nejlépe. Jmenovitě byl Kováčem minimálně po čtyřech zápasech zmíněn v kontextu výkonu, který zaostal za očekáváním. Jednou povzdechl: „Když nezahraje Míša, nezahraje nikdo.“ To není chyba Hlavatého, ale Slovanu, který ho do role „gamechangera“ dosadil.

Výše (tedy pod hroty), či ve dvoučlenné záloze? To je v současnosti jedna z hlavních otázek kolem Hlavatého. Přemýšlí o ní i Radoslav Kováč, který si čas od času s pozicí svého talismanu hrál. V sedmi zápasech nechal hbitého technika hrát na postu jedné z desítek (či křídel), ale ve zbylých 17 případech ho nechal operovat nízko, na pravém středním záložníkovi, a zapojovat se do první rozehrávky od gólmana. K ofenzivnějšímu využití Hlavatého, tedy tahu, který se osvědčil proti Karviné (3:1) a Teplicím (3:0), se kouč na jaře nedostal kvůli zranění Lukáše Masopusta, který měl původně střed pole jistit. Jak na tom byl rodák z Hořovic v Pardubicích? Pod hrotem odehrál více než třetinu utkání. Není tohle tím klíčem k odemčení jeho plného potenciálu?

Datová analýza společnosti Opta podtrhuje, že pod výtečnými čísly (5+4) se skrývají menší rozpaky. V horších Pardubicích měl subtilní záložník v průměru více přihrávek, více pasů do útočné třetiny i lepší úspěšnost. Ve druhé disciplíně je v lize 48 lepších hráčů a v úspěšnosti přihrávek hned 95, 41 % jeho přihrávek míří dopředu – solidní číslo, kterým zrychluje hru. Napříč ligou najdeme ale stále mnoho hráčů, kteří míří balonem k soupeřově bráně častěji (Zorvan, Beran, Oscar, Boula, Rigo, Havlík, Laci, Červ…). V Liberci nestaví na Hlavatého driblinku, od minulé sezony mu dvojnásobně propadl. Výrazně se zhoršil i v soubojích (152. ze 176. měřených hráčů) a odolnosti vůči driblinku soupeřů. Pozitivum? Jeho xA (očekávané asistence) na 90 minut jsou druhé nejvyšší v lize.

Poznámka: Vybrané statistiky jsou přepočítány na 90 minut hry.