Uličnému jsme vděční, říkají Trousil s Poláchem. Jak chtějí posunout Pardubice?
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Když končili úspěšné fotbalové kariéry, řekli si, že spolu budou trénovat. Plán se velkým kamarádům Janu Trousilovi (50) a Tomáši Poláchovi (49) daří plnit. Po Vyškově se sešli na štaci v Pardubicích. „Nebožtík Peťa Uličný, budiž mu lehké nebe, nám řekl, že nebudeme vědět, co dělat po kariéře. Poradil nám, ať si uděláme trenérské áčko. Jsme mu za to vděční,“ říká hlavní trenér Trousil v rozhovoru pro deník Sport a web iSport. Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun >>>
Vlastně si od sebe neodpočinou. Bydlí kousek od sebe, tráví pohromadě spoustu času. Ani během dovolené se od toho druhého na pár dnů neodstřihli. „Není důvod, byli jsme furt v kontaktu,“ popisuje Jan Trousil. „Tomáš nás navštívil, měli jsme s realizákem posezení na počest mých padesátin. Bylo to super. Užili jsme si s manželkami i s dětmi. Teď jsem rodině blíž, což je super,“ pochvaluje si občan jihomoravského Zbýšova po přesunu z Plzně na východ Čech.“
Byl o dovolené den, kdy byste si aspoň nezavolali?
Polách: „Možná jeden. Honza neměl kredit.“ (smích)
Trousil: „Jenom jsme si napsali.“ (úsměv)
Nikdy se nehádáte?
Trousil: „Jsme kamarádi od doby, co jsme spolu hrávali. Stýkáme se i s rodinami. Nemáme problém říct si do očí i nepříjemné oči, vynadat si na lavičce. Není na tom nic špatného. Nechci, aby Tom jenom přikyvoval. Řekneme si otevřeně, jak to oba vidíme, a to nás posouvá dál. Máme super sestavený celý realizák. Jsou v něm kluci, které jsem tam chtěl mít. Těšíme se spolu na každý den, na každý trénink. Platí to i o hráčích. To je to nejdůležitější, jak to teď v Pardubicích je.“
Polách: „Máme s Honzou strašně dobrý vztah, ale zároveň obrovskou rivalitu v jakémkoliv sportu anebo hře. Ať jde o tenis, šipky. Je tak velká, že jsme pak tři dny schopní si to připomínat a navzájem se hecovat. Můžeme se pohádat, ale ráno se postavíme a fungujeme dál. Takhle jsme to měli jako hráči a pokračujeme v tom. Nikdo se neurazí, neschová se za rohem, aby ho ten druhý neviděl. Jsme spolu pořád, máme vedle sebe byty.“
Popište vaše souboje v jiných sportech.
Trousil: „Cokoliv se dá hrát, do toho jdeme. Přibíráme už k tomu i další kluky ze „staffu“. Oni už pochopili, že nejde o to, s kým hrajeme třeba čtyřhru, ale že máme radost, když ten druhý z nás něco zkazí. (úsměv) Líbí se jim naše popichování a zapojují se do toho čím dál víc. I proto máme tak dobrou atmosféru v realizáku. Od rána, kdy se sejdeme, až do třetí, čtvrté hodiny, než opustíme stadion. Pořád si máme co říct.“
Polách: „Když jsme teď měli volno, hráli jsme spolu dvakrát čtyřhru v padelu. V Brně nás vyzvali skvělí hráči. Mysleli si, že jsou dobří. Oba zápasy jsme nad nimi vyhráli. (úsměv) Tenisovou čtyřhru popisoval Honza dobře. Hrajeme proti sobě a vždycky se to zvrhne v to, že si hlídáme jeden druhého a mydlíme to mezi sebou. Skoro každý den hrajeme šipky. Nedávno jsme šli na badminton. Původně na čtyřhru a nakonec z toho byla dvouhra asi na deset minut. Za tu dobu to bylo 20:20 a museli jsme kvůli času skončit. Už čekali na kurt jiní lidé. Podívali jsme se na sebe a oba jsme toho měli plné brýle. Šli jsme pak hned spát. Bylo to hrozně náročné, za deset minut jsme se strašně rozbili. Rivalita je zdravá, umím se hecnout a vzájemně se motivovat.“
Trousil: „Nehrajeme o peníze. Jenom chceme porazit toho druhého.“
Uličný poradil s licencí
Vzpomenete si, kdy jste si řekli, že půjdete po boku i jako trenéři?
