Před šestadvaceti lety se staly mistrem republiky. Loni téměř zmizely z fotbalové mapy. Jméno fotbalových Vítkovic by dnes už bylo jen vzpomínkou na zašlé časy, kdyby se nenašla skupina nadšenců, kteří klub s bohatou tradicí stále drží při životě. Někdejší slavný celek, jenž dobýval pohárovou Evropu, stále existuje. Pod názvem Vítkovice 1919 přežívá v notně amatérských podmínkách.
Kdybyste pátrali, kterou soutěž dnes Vítkovice hrají, a procházeli byste tabulky od vyšších úrovní směrem dolů, museli byste dojít až na samé dno, abyste na jméno klubu narazili. Hraje ostravskou městskou soutěž. Málokdo to ví.
Když FC Vítkovice před dvěma lety sestoupily z druhé ligy a na začátku loňského roku spadly do insolvence, našlo se na Ostravsku málo lidí, kteří byli ochotni klub zachránit. Město, místní podnikatelé, a dokonce i vlastník Daneš Zátorský, všichni dali od Vítkovic ruce pryč.
Tým po polovině sezony odstoupil z MSFL, stal se prvním sestupujícím. A právo hrát od příští sezony divizi získal za velmi podivných okolností Prostějov. Tím měla být vítkovická historie jednou provždy uzavřena. Hrstka příznivců klubu však byla proti. A rozhodla se učinit zkáze Vítkovic přítrž.
„Začali jsme se v průběhu loňského jara každý den, kdy měl náš milovaný klub hrát mistrovské utkání, scházet v restauraci na vítkovickém stadionu. Vždy v hodinu výkopu. Jen tak, zavzpomínat si. A tam se zrodil nápad vytvořit nový tým, který by nesl jméno Vítkovic a začal by hrát od nejnižší soutěže,“ vypráví David Nádvorník, celoživotní fanoušek Vítkovic a v posledním období také jakýsi vůdce kotle. Či spíše kotlíku.
Pozoruhodný člověk. Nikdy fotbal nehrál, ale obraťte se na něj namátkově třeba s otázkou, jakým výsledkem skončilo ligové utkání Vítkovic s Bohemians v sezoně 1982/83. Odpoví vám téměř bez váhání: „Vyhráli jsme 1:0. Gól vstřelil Páleník.“ Nemůže si to utkání přitom pamatovat, v době, kdy se hrálo, mu byly teprve dva roky…
Nádvorník, bývalá členka představenstva FC Vítkovice Pavla Piatkewiczová a trenér ženského týmu Vítkovic Petr Sokol se nápadu vytvořit nový tým ujali. Návrh dát jej dohromady z kádru vítkovických futsalistů brzy padl. A ani myšlenka obrátit se na bývalé hráče Vítkovic se neujala.
Kromě Lubomíra Vlka nebyl údajně nikdo z nich ochoten nejnižší ostravskou soutěž hrát. „A tak jsem se prostě obrátil na své známé a řekl jim, ať přijdou,“ bere si slovo Sokol, nynější trenér týmu. Hrající trenér. Ne vždy se tým k utkání sejde v dostatečném počtu, a tak je někdy nucen zaskočit na hřišti.
Navzdory počátečním obtížím se tedy povedlo dát mužstvo dohromady. Vesměs z hráčů, kteří nikdy registrovaní nebyli. Nebo stále jsou, ale už dlouho fotbal aktivně nehrají. Najdete mezi nimi i fans z kotle. Výsledkově to zatím neklape, Vítkovicím patří aktuálně osmá příčka. Jsou tedy třetí od konce.
„Nejsme s tím spokojení, ale pro nás je důležité hlavně přežít. Zachovat existenci a mít naději, že se náš klub někdy zase dočká lepších časů,“ míní Nádvorník.
Při svém vyprávění zároveň po očku sleduje počínání vítkovických hráčů, jimž dělá vedoucího mužstva. Hrají právě doma s Hrabůvkou. Nedaří se jim, zrovna prohrávají 1:3. „A šlo nám také o to, aby mládež, která v našem klubu zůstala zachována, měla návaznost na dospělý fotbal,“ vysvětluje Nádvorník.
Mezitím kyne na pozdrav jednomu z hráčů, který právě dorazil k utkání. První půle už sice dávno spěje ke konci, ale chlapík to z práce dříve nestihl. Díky tomu, že přišel, bude moci trenér Sokol v případě potřeby vystřídat alespoň jednoho svého borce. „S docházkou máme problém. Kluci dělají na směny, takže to někdy nezvládnou. Bohužel se občas stane i to, že někdo dá prostě přednost tomu, že si zajde raději na pivo,“ přiznává obtíže, trenér týmu jenž nese název Vítkovice 1919.
Utkání s Hrabůvkou dospělo do přestávky. Hosté jdou do kabiny, Vítkovice se scházejí pod stromem, který roste kousek od hřiště v Ostravě – Svinově. Na to, aby mohly hrát na ploše městského stadionu, jenž je s historií klubu pevně svázán, nemají peníze.
„Jsme rádi, že si můžeme ve Vítkovicích na umělce aspoň dvakrát týdně zatrénovat. Abychom vůbec mohli fungovat, musí se kluci na naši činnost skládat. Dávají tři stovky měsíčně. Pomáhají nám i fanoušci. Finanční podporu občanského sdružení Vítkovice 1919 nemáme. Ta je určena hlavně mládeži,“ líčí Nádvorník.
Jak na takové fungování klubu se slavnou tradicí vlastně nahlížet? Jedná se o devalvaci jeho jména? „Vůbec to tak nevidím. Ti kluci, kteří se o to starají, Vítkovice milují,“ domnívá se Lubomír Vlk, bývalý hráč, trenér a funkcionář klubu. „Pustili se do toho s vírou, že i tento způsob existence může pro modrobílé barvy znamenat nějakou naději do budoucna. Jakoukoliv. Já jako člověk, který tam strávil několik desetiletí, bych jim měl naopak poděkovat,“ říká Vlk.
Utkání s Hrabůvkou končí porážkou 2:5. „Nedá se nic dělat, jdeme dál,“ neztrácí Nádvorník naději. Jeho víru v lepší budoucnost navíc posilují informace o tom, že Vítkovice 1919 chystají fúzi s Fotbalem Poruba. Týmem, který aktuálně hraje Moravskoslezský krajský přebor. „Ano, taková myšlenka existuje. My máme kvalitní mládež, ale muže v nejnižší soutěži, Poruba má relativně silný A-tým, ale mládež naopak na horší úrovni,“ uvádí spekulace o možném spojení na pravou míru Radim Hlavatý, předseda občanského sdružení Vítkovice 1919.
Spekuluje se o tom, že nově vzniklý subjekt by nesl jméno Vítkovic, které by se tím pádem vrátily o mnoho úrovní výše. Do krajského přeboru a s cílem vybojovat divizi. „Ano, takové úvahy probíhají. Uvidíme, jak se nám je podaří realizovat,“ uzavírá Hlavatý.
