Zkuste mu sebrat fotbal. Nedovolí to. Zakažte mu snít o velké kariéře. Usměje se a pomyslí si své…Rok po srdečním kolapsu po utkání Brna na Baníku už Mohamed Traoré zase kmitá po trávníku. Pravda, plac je trošku hrbolatější, spoluhráči méně kvalitní a diváků na tribunách pár desítek. Na Wikipedii už má u svého profilu napsáno „bývalý útočník“. Jenže jednadvacetiletý nezmar z Guineje bere angažmá v Tišnově v I. B třídě jako rozehrávku před návratem do profi sféry.
Loni na konci srpna byl krůček od smrti, jen pár minut. Skok do stejného měsíce letošního roku. Moderně „oháknutý“ Mohamed Traoré sedí na střídačce prázdného stadionu v Srbské a odhodlaně zabodává zrak do hřiště, na kterém by si ještě chtěl zahrát. Jako profík, plnohodnotný člen kádru Zbrojovky. Mission impossible? Ano. Pro doktory, pro klub, pro realisty. Ale on stále věří…
Nechme mu jeho víru, která ho pohání vpřed, nenechá ho propadnout trudným myšlenkám.
„Šel jsem hrát níž, abych se dostal výš,“ zdůrazňuje slušnou angličtinou nová atrakce I. B třídy Jihomoravského kraje. V Tišnově odehrál populární „Momo“ dva zápasy, v obou skóroval. O víkendu pomohl proměněnou penaltou k triumfu 2:0 nad Svratkou Brno. Předtím v Černé Hoře jen mírnil porážku 1:3. „Není to pro mě lehké,“ říká k souhře s méně nadanými parťáky.
Návyky z nejvyšší soutěže v I. B třídě zkrátka očekávat nemůže. „Když jim dám někam balon, oni ho nečekají. Musím se adaptovat na jejich styl. Myslím, že to za pár zápasů bude v pohodě. Kluci hrají fotbal po práci a vyloženě pro zábavu,“ má pochopení pro nižší „level“.
V soutěži je africký mladík za exota, a to nejen kvůli vzhledu. Spoluhráče i protihráče převyšuje technickými dovednostmi, rychlostí, taktickým myšlením, řešením finální fáze akcí. Také na sobě takřka denně maká, díky platné smlouvě ve Zbrojovce se může živit jen sportem. Aktuálně je prý zhruba na 85 procentech někdejší kondice, díky níž proháněl prvoligové zadáky. To je po roce pauzy slušné.
Lékaři mu po důkladném vyšetření amatérský sport dovolili. „Koncentruju se jen na fotbal. Jdu krok za krokem a chci stoupat výš. Je to pro mě výzva,“ živí naději na restart kariéry. Individuální příprava je pro něj nutností, chce-li se reálně pokusit o návrat mezi špičku.
„Nemůžu trénovat jako spoluhráči z Tišnova, protože bych pak hrál jako oni,“ usmívá se mladý muž, který byl velkou nadějí pro brněnský fotbal. Po příchodu z Francie dostal Traoré čas na aklimatizaci a na začátku minulé sezony začal v nejvyšší soutěži zářit.
Nastupoval pravidelně na levém kraji středové linie, ve druhém kole proti Bohemians si zapsal svůj první prvoligový gól. A mezitím vedl soukromý boj se sportovním ředitelem klubu Zdeňkem Kudelou.
„Neznali jsme se, vedli jsme spolu hodně diskuzí. Ze začátku jsme měli špatný vztah,“ potvrzuje záložník. Jeho nadřízený mu vyčítal nedostatečnou kondici, slabší disciplínu. „Dnes už vím, že měl ve všem pravdu. Myslím, že je skvělý chlap, který by mi dal druhou šanci,“ změnil názor.
Když začal guinejský rychlonožka důvěru splácet, zradilo ho srdce. Nešlo však o syndrom náhlého úmrtí. „Byl to následek úderu do hrudi přímo ze zápasu na Baníku,“ informoval brněnský lékař Petr Gál. Dobrá zpráva ze všech špatných. „Momo“ po rychlém zásahu zdravotníků přežil a odborná vyšetření ukázala, že netrpěl vrozenou srdeční vadou. Přesto má mít s vrcholovým fotbalem utrum.
Ale povídejte to čipernému chlapíkovi, který se v jednadvaceti letech cítí na pokoření sportovních olympů. Vždyť ho přece nic nebolí…Žádná brzda pro něj neexistuje. Do všeho jde s vervou jako dřív. Momentálně v AFK Tišnov. A pak? „Tato sezona rozhodne,“ míní Traoré, jenž si dal rok na to, aby zjistil své limity.
Už jste jistě pochopili, co si o tom všem myslí on sám. Prostě nepochybuje, že je stoprocentně zdravý a může dokázat, co si zamane. Jako by se před rokem nic nestalo. Jako by s týmem odjel po zápase normálně autobusem domů a nikoliv sanitkou do špitálu napojený na přístroje. Jako by nepohlížel do tváře smrti. Ne, ne, ne. Tohle je pro Traorého minulost, ke které se nevrací. Uzavřená kapitola knihy, kterou už má dočtenou.
„Když budu hrát dobře, myslím, že by nebyl problém se sem vrátit,“ maluje si růžovou budoucnost při pohledu na protější tribunu s nápisem Brno. „Nemám žádné zdravotní problémy. Cítím se úplně fit. To, co se stalo, byla prostě smůla,“ přesvědčuje sám sebe i všechny kolem. „Nikoho by nenapadlo, že k tomu může dojít.“
V moravské metropoli už je rodák z Conakry doma. Zamiloval se do české studentky Martiny a především kvůli své lásce se po loňské hrůzné příhodě nevrátil do Francie.
„Měl jsem štěstí, že jsem ji potkal,“ chválí partnerku, která ho podporovala v těch nejtěžších chvílích. Společný byt však sdílí se Senegalcem Laminem Fallem, bývalým spoluhráčem ze Zbrojovky. S ním hovoří francouzsky, s přítelkyní anglicky. „Ona nejdřív musí dostudovat, proto nebydlíme spolu. Martina žije u své rodiny, což je pro ni teď lepší. Má klid na učení,“ vypráví.
Nikoho z rodiny v Brně nemá, v kontaktu je hlavně se svým manažerem. Domácí pohodu si tak užívá při návštěvě rodičů jeho přítelkyně. „Udělají pro mě cokoliv. Někdy se cítím až trapně,“ přibližuje.
„Hrozně mě překvapilo, jak jsou na mě hodní. Cením si toho,“ ujišťuje. I proto je odhodlaný začít konečně pilovat češtinu. „Řekl jsem si, že se tento rok naučím česky. Je to pro mě další výzva. Něco málo rozumím, ale neumím mluvit. Budu mít lekce třikrát až čtyřikrát týdně. Pokud se tady chci usadit, je to nutné,“ uvědomuje si Traoré, jenž jde umanutě dál za svým snem.
Co se stalo?
Brněnský záložník Mohamed Traoré loni 26. srpna v Ostravě po utkání s Baníkem zkolaboval. Příčinou bylo poranění srdeční tepny a její následná neprůchodnost. V závěru minulého roku podstoupil guinejský záložník zdravotní testy, lékaři mu povolili zátěž přibližně na pětasedmdesát procent. Jeho návrat do profesionálního fotbalu vyloučili. Zbrojovka, v níž má platnou smlouvu, se domluvila s Tišnovem na Traorého angažmá v I. B třídě.
