Hoftych: Hráče si nejdřív osahám

Dal šanci odloženým borcům, napumpoval do mužstva vítěznou mentalitu. Výsledek? „Klokani“ přezimují na prvním místě druholigové tabulky. A jejich trenér může v klidu obdivovat krásy večerní Prahy.

Po podzimu jste v tabulce první. Chybí vám něco ke spokojenosti?
„Momentálně asi nic. Možná pár bodů. Ale zase jsme v závěru udělali šňůru úspěchů, které nás vynesly nahoru. Před sezonou jsme si dali za cíl udělat během podzimu revizi kádru. Zjistit, jak platní jsou pro nás starší a mladí hráči. Dnes můžu říct, že ten tým znám. Například Adam s Rychlíkem už byli odepsaní. Ale já tvrdím, že dobrých fotbalistů není nikdy dost. Odepsat hráče, to je to nejjednodušší. Někdy ten kluk zrovna nemá štěstí, nebo ho trápí nějaké problémy v rodině. Já si hráče radši nejdřív sám osahám.“

Uspěli ve vašem testu Rychlík s Adamem?
„Dostali šanci a chytili se jí. Adama jsem si přál přivést už do Zlína. Pro mě je to kvalitní fotbalista. A na podzim patřil k našim nejlepším hráčům. Co se týče Rychlíka, ten měl část kariéry velmi dobrou. V poslední době zažil strmější pád dolů. Zajímalo mě, co za tím je. I on nám pomohl. Totéž platí pro Lukáše. Přesto v zimě dojde k obměně. Bude se týkat čtyř až pěti hráčů. A totéž nastane v létě. Někteří jsou v týmu už dlouho, potřebují nový impulz. Proto odejdou třeba na hostování.“

Je jasné, že váš tým je největším kandidátem postupu…
„V tabulce pravdy máme plus jedenáct bodů. Na jaře nás čeká víc zápasů na domácím hřišti, kde máme úžasnou podporu fanoušků. O postup se jednoznačně musíme ucházet. Ta meta je jasně vytyčená. Před sezonou jsme byli opatrnější. Ale teď jdeme za postupem.“

Proč jste byli před pár měsíci opatrnější?
„Viděl jsem, že mužstvo neumí hrát na vítězství. V první lize většinou prohrávalo, anebo remizovalo. Tým neměl vítěznou morálku. Kluci si nevěřili, měli hlavy dole. Navíc v létě odešli Karel Rada, Šmarda, Rezek, Ordoš, Pavel Hašek. Tedy borci, kteří patřili do toho nejužšího kádru. A z hostování se vrátili pouze Rychlík a Adam, kteří hráli s Duklou ve druhé lize o záchranu.“

Jsou „klokani“ připraveni na návrat mezi elitu?
„Jediný, kdo je už teď stoprocentně připravený, jsou naši fanoušci. Ti jsou prvoligoví se vším všudy. Na všem ostatním se ale průběžně pracuje. Musíme být nachystaní ekonomicky i kvalitou kádru, aby se Bohemka v nejvyšší soutěži usadila. Registruju, že jsou kolem klubu pořád nějaké nejasnosti. Od vedení ale žádná nervozita nevychází. My si to s hráči přečteme a jedeme normálně dál. Na tohle jsme malí páni, abychom něco ovlivnili.“

V zimě končí hostování mimo jiné útočníkovi Azizovi Ibragimovi z Uzbekistánu, který se po příchodu ze Slovanu Bratislava společně s obráncem Jankem chytl velmi slušně…
„Máme o oba zájem, odvedli velmi slušnou práci. S Azizem se dá vcelku bez problémů domluvit slovensky. Tedy většinou… Po zápase s Jihlavou jsem řekl, že hráči nad třicet let nemusejí jít v úterý na trénink. Jenže nepřišel ani dvaadvacetiletý Ibragimov. V tu dobu zrovna dával rozhovor do Sportu. Měl štěstí, že mě v tom článku tak chválil. Pokutu jsem mu odpustil. (směje se) Aziz je vynikající nátura. Veselý, vnímavý kluk. Občas je potřeba jej klepnout přes prsty. Stává se, že se uspokojí. Celkově je to pro kouče optimální hráč.“

Tréninky odlehčujete různými soutěžemi o drobné či čokoládu. Jak se vám daří?
„Oproti mému působení ve Zlíně je to tragédie. Ale měl jsem na podzim problémy s kolenem a píchalo mě v tříslu. (usmívá se) Takže jsem měl výmluvu. Byl jsem minus sedm set korun.“

Chytli se hráči hned na tyhle legrácky?
„Zpočátku byli zakřiknutější. Ale ukázalo se, že jsou hraví. V Bohemce je super parta. Kluci se respektují a na hřišti bojují jeden za druhého. Scházejí se hodně i mimo stadion. Dobře se s nimi pracuje. A výkonnostně šel tým nahoru. Ve středu hráváme staří proti mladým. O čokolády. Má to obrovské grády. Profíci musejí umět hrát nejen o prachy. My staří jsme byli úspěšnější.“

Pomůže vám v odvetné části soutěže útočník Lukáš Hartig, který má dlouhodobě potíže s kolenem?
„Kolena mu natékají, ale hodně mu pomáhá fyzioterapeutka Hamáčková. Věřím, že bude na jaře k dispozici. Lukáš je hráč s největšími předpoklady být tahounem týmu. Je to šelma, která jde za kořistí. On nemá práh bolesti. Pro mě je to v českých podmínkách top hráč. Když jsem teď v pondělí spolukomentoval zápas Teplice–Brno, říkal jsem si, jak by se Hartig Brňákům hodil. Sám by udělal díry do teplické obrany.“

Počítáte i s mladým talentem Janem Morávkem, o něhož bude po podzimu jistě velký zájem?
„Honza chce minimálně do konce sezony zůstat v Bohemce. On je opravdu supertalent. Já jej nutím víc do tvrdosti, agresivity. A on to pochopil. Zlepšuje se, získává sílu. A začíná být drzý. Tuhle mi dokonce oponoval. To kvituji. Znamená to, že dozrává.“ (úsměv)

Jak se vůbec cítíte ve druhé lize?
„Na Bohemku se chce každý vytáhnout. Kromě Vítkovic, Fulneku a HFK na nás venku všude přišlo kolem tří tisíc diváků. Druhá liga je daleko tvrdší než první. Je to nepříjemná soutěž. Ve Zlíně jsem se těšil, že tři kola před koncem k nám přijedou fanoušci Bohemky. Teď vidím každý týden, jak se umějí bavit. A co se týče poznávání slavných osobností, nemohl jsem si vybrat lepší klub.“

S kým jste se blíže seznámil?
„Samozřejmě s Tondou Panenkou. To je super chlap. V médiích vystupuje skromně. A on opravdu takový je. Obrovská persona. Jsem rád, že dostal to státní vyznamenání. Tonda chodí s Karolkem Dobiašem mastit karty. Po jednom zápase jsem se Karolka ptal, kdo vyhrál. Odpověděl: Vyhrál som ja, bo dva boli ožratí a Tondovi nešel list. (směje se) Je skvělé potkávat takové legendy. V poslední době jsem byl hodně v kontaktu s Přemkem Bičovským, se Standou Levým.“

Vnímáte důvěru vedení?
„Hodně mě sem chtěli, takže důvěru cítím. Nemusím každý den něco vysvětlovat. Lidé z vedení věří, že vím, co dělám. To mi pomáhá. Já jsem trenér se zodpovědností za mužstvo. Ve Zlíně mám byt s nábytkem. Kdybych byl s Bohemkou v tabulce tam, kde je Fulnek, tak už není ve Zlíně jen nábytek, ale i já. Předvánoční čas strávím určitě v krásně osvětlené Praze. Když padne tma, jiná města usínají. Praha ale začíná být teprve večer zajímavá.“

Prý chodíte na stadion pěšky…
„Chtěl jsem, aby mi klub poskytl byt blízko dolíčku. Autem jezdím rád, ale nemusím se půl dne šmrdlat Prahou. Na stadion to mám deset minut. Cestou koupím koláčky. Před tréninkem si dám čaj nebo kafe, přečtu si noviny a tím se nastartuju. Když jdu zpátky domů, stavím se na pivko a někdy na víno. A celý den si vyhodnotím. Někdy jsem rád sám se sebou a jiné lidi nepotřebuju.“