Doyen Rada úřaduje v Dukle: Něco se změnilo. Proč se ho mladý Šebrle bál?
Vede druholigový V.I.P tým, v němž má syny trenéra Liberce, olympijského vítěze v desetiboji, svého potomka Filipa či bratra jednoho z nejlepších českých hokejistů. A hlavně, tahle pozoruhodná parta na jaře vyhrála všechny čtyři zápasy a Petr Rada (64) už nemusí řešit stres se záchranou. Na barážovou příčku najednou ztrácí pražská Dukla pouhé čtyři body a trenérský doyen má v sobě znovu oheň.
Ve druhé lize se Petr Rada pořád cítí nesvůj. Vadí mu špatná kvalita stadionů, hracích ploch, chabé divácké i mediální pokrytí. Na podzim mu úplně nejvíce lezly krkem neúspěchy Dukly. Teď však Petr Rada naskočil se svým mužstvem na vítěznou vlnu. Možná i proto, že do brány vrátil svého syna Filipa, který dodává zezadu konstruktivní rozehrávku. „Cítím, že kluci jsou trošku jinak nastavení, než byli,“ pochvaluje si trenér Dukly.
Vidíte herní progres oproti podzimní části?
„Hrajeme poměrně slušně, ty výhry nebyly náhodné. Ve Vyškově mě kluci hodně překvapili. Byl to náš nejlepší výkon z těch čtyř. Vyhráli jsme zaslouženě. Po dlouhé přípravě na umělce jsem byl v očekávání. Za prakticky pět měsíců jsme odehráli dva mistráky. Pauza skoro čtyři měsíce? To je strašně moc. Za tři a půl měsíce jsme byli třikrát na přírodní trávě! Něco by se s tím mělo dělat. Začínalo jaro a my jsme byli dva body od sestupu. To bylo varující. Nejvíc mě rozhodilo, že se nám odložil zápas ve Varnsdorfu.“
I s tím jste si nakonec poradili a dohrávku vyhráli.
„Někteří hráči, kterým to na podzim tolik nešlo, se chytli a rozehráli. Až na Ullmana se nám vyhýbají zranění. Vzali jsme z dorostu Špatenku, reprezentanta do devatenácti let. Mluvil jsem s trenérem Bejblem a říkal, že tam teď patřil k nejlepším. Nasadili jsme ho od prvního kola. Říkali jsme si, že nemáme po odchodu Kima a Adedirana co ztratit. Pro mě je nejvíce pozitivní změna, že jsme přivedli zkušeného Krcha z Bohemky. Má respekt v kabině, umí v obraně řídit hru. Nedostáváme tolik gólů. Ty body nám pomohly a trošku uklidnily situaci. Nechci to zakřiknout, ale od spodku jsme odskočili.“
A můžete se sebevědomě dívat nahoru, co?
„Já druhou ligu neznám. Na Duklu jsem chodil akorát dívat se na mladého, když jsem měl čas. Doteď je to pro mě neznámá. Někam jedeme, zdá se, že to bude lehký zápas, a je těžký. Takže už jsem opatrnější. Další věc je kvalita hřišť. Vyškov chce hrát o postup, ale má hodně špatný trávník. Stěžovali si na něj i domácí. V té soutěži může opravdu každý porazit každého. Teď nás čeká utkání s první Příbramí. Musíme venkovní body potvrdit. Kdybychom ztratili, zase se vrátíme do šedi, a to nechceme. Doufám, že to hráči vnímají jako já. Cítím, že ano.“
Z čeho plyne váš pocit?
„Ve Varnsdorfu jsme vedli 4:1 a na konci jsme dostali dva góly. Poprvé jsem cítil,
