ROZHOVOR | Bál se, hodně se bál, že jeho soutěžní premiéra v dresu Sparty skončí průšvihem. A tak jej sám odvrátil. Gólman MAREK ČECH znemožnil v penaltovém rozstřelu tři žižkovské hráče a postrčil favorita do osmifi nále Poháru České pošty. V něm posledního finalistu čeká Jihlava.
V devatenácti zápasech musel krýt z lavičky záda Tomáši Vaclíkovi, než si s kolegou role prohodili. Na Žižkově šestatřicetiletý Marek Čech ukázal, že Sparta udělala dobře, když ho v létě přivedla z Plzně.
„Ustál to skvěle. Při penaltách prokázal větší klid než naši hráči,“ vysekl brankáři poklonu domácí kouč Roman Nádvorník.
Čekal jste takové drama?
„Drama jsme z toho udělat nechtěli, ale gól, který jsme dostali třicet sekund před koncem poločasu, byl samozřejmě chyba. Bohužel ve druhé půli už jsme si žádnou velkou šanci nevytvořili, takže jsme nedokázali vyhrát v normální hrací době. Do penalt jsme to dovést nechtěli, ale jsme rádi, že jsme postoupili. To je nejdůležitější.“
Věřil jste si před penaltovým rozstřelem?
„Kdybych si nevěřil, asi bych tři nechytil. Věřil jsem, že nějakou chytnu, ale samozřejmě jsem nečekal, že bude třeba chytit tři.“
Bylo to pro vás o to těžší, že jste v utkání neměl jediný zákrok?
„Takové zápasy jsou, člověk si na to zvykne. Byli jsme favorit a snažili jsme se hrát trošku dopředu, ale nedělal bych žádnou vědu z toho, že na mě nešla kromě gólové žádná střela.“
Tři zlikvidované penalty z šesti, to je dobrá úspěšnost.
„Je to padesát procent. (směje se) Ať si to každý vyhodnotí, jak chce. Možná šlo chytit ještě víc penalt, ale já myslím, že tři jsou dost.“
Už jste někdy penaltový rozstřel vychytal?
„Vzpomenu si třeba na případ, kdy jsem chytil dvě penalty a nakonec jsme nepostoupili. Na to jsme dokonce v úterý vzpomínali s trenérem Lavičkou. Ještě v Liberci jsme tři penalty kopli nad a vypadli jsme se Slováckem. Teď jsem chytil tři a asi to stačilo.“
Myslíte, že je žižkovští hráči špatně kopali? Třeba Martin Surynek při svém neúspěšném pokusu uklouzl.
„Abych řekl pravdu, žádného žižkovského hráče jsem spadnout neviděl. Soustředil jsem se na balon. Ale samozřejmě: kdyby to kopli šestkrát do šibenice, asi bych s tím něco dělal jen těžko. Dali mi šanci a já jsem toho využil.“
Radil jste se o střelcích soupeře s kolegou Tomášem Vaclíkem, který na Žižkově působil?
„Chtěli jsme, ale bohužel kádr Žižkova se tak obměnil, že se moc radit nešlo. Z kluků, kteří hráli s Tomášem, jich tu zbylo jen pár a ti ještě navíc nekopali.“
Byl by to velký průšvih pro Spartu, kdyby vypadla na hřišti druholigového soupeře?
„Určitě by to byla velká ostuda, protože chceme jít v poháru co nejdál. Vypadnout hned v prvním zápase by bylo hodně špatné.“
Byl to vůbec váš první soutěžní duel za Spartu. Bál jste se, že skončí malérem?
„Trošku mně to blesklo hlavou, že bych nechtěl začínat tím, že jsme vypadli. To by pro mě bylo určitě špatné. Ale já jsem si věřil a jsem rád, že jsme postoupili.“
Můžete se těšit na nějakou pozornost od Josefa Hušbauera a Maria Holka, kteří při penaltách selhali?
„To jsme vůbec neřešili. Kluci mi tvrdili, že mi věřili, tak nevím, jestli s tím počítali. (směje se) Každopádně jsou rádi.“
