Slovácko prožívá fotbalovou euforii. Ve středu si královsky smlslo na minulém a zřejmě i budoucím mistrovi. V semifinále Poháru ČMFS vyhrálo i doma nad Slavií, výsledek 2:1 posouvá tým do finále a živí naději na účast v Evropské lize.
„Vzhůru na Teplice,“ neslo se městem v oslavných chorálech fanoušků.
Ba co víc. Slovácko je jediným týmem v republice, který dokázal v této sezoně dvakrát porazit vedoucí tým ligy. „Je to pro nás úspěch jako hrom,“ tetelil se blahem kouč domácích Josef Mazura.
Slovácko tak potvrdilo, že je pohárovým katem prvoligových týmů. Po Brnu, Kladnu a Ostravě si na něm vylámal zuby i nejlepší současný tuzemský tým.
A tak jedinou „kaňkou“ báječného podvečera na vyprodaném Městském stadionu byla zpráva z Teplic. Nebýt penaltové výhry Severočechů, mohla extáze Mazurových hochů dosáhnout netušených rozměrů.
Jarolím: Takové chyby bychom dělat neměli >>>
„Taky je to soupeř,“ prohodil lakonicky obránce René Formánek, který se až mezi novináři dozvěděl, s kým bude mít Slovácko finálovou čest.
„Je to pro nás samozřejmě škoda, že Sparta je ze hry ven. My už jsme totiž začali vyplňovat přihlášku do pohárové Evropy a teď si musíme ještě počkat,“ žertoval Mazura. „Ovšem na Teplice si taky věříme, připravíme se na ně výborně,“ dodal s plnou vážností kouč.
Žádné oslavy ale nepovolí. „Ještě není co,“ připomněl finišující sezonu. „Podívejte se, co máme za sebou,“ poukázal na dva zápasy se Slavií, mezi než se vklínil mistrovský duel druhé ligy na Bohemians 1905. „A teď nás čeká Karviná, oslavy nás nesmí ani napadnout,“ řekl kouč.
Slovácko vyřadilo Slavii a je ve finále >>>
Přesto v kabině bouchalo šampaňské. Tři láhve mezi hráče donesl klubový ředitel Vladimír Krejčí. A trenér proti tomu neprotestoval, už z toho důvodu, že jeho nadřízený slavil životní padesátku.
„Tak jestli si tady budu s vámi ještě chvíli povídat, tak nestihnu ani jeden pohárek,“ usmíval se hrdina slováckého večera Václav Ondřejka. Na hřiště přišel pět minut před koncem první půle místo zraněného Chmelíčka.
„Nebyl jsem zase tak nervózní. Horší by to bylo, kdybych hrál od první minuty, to bych se asi klepal pořádně,“ tvrdil a ke gólu pak poznamenal: „Můj životní, ale doufám, že jen zatím, že další důležité ještě přidám.“
Kdoví, třeba na evropském trávníku, po němž bude ve finále Poháru ČMFS prahnout celý tým. A Josef Mazura obzvláště. Jako hráč zažil tuto atmosféru s brněnskou Zbrojovkou a rakouským Stockerau, jako trenér ještě nikdy.
„Loni hrála moje Trnava finále Slovenského poháru, ale Petržalka vyhrála gólem Pospěcha,“ připomněl svůj poslední finálový osud. „Tak bych to rád konečně prolomil,“ zakončil Mazura.
