Dostálek: Užívám si život

Povězte, jak se hráč ještě ne „důchodového“ věku ocitne naráz zpět z Německa a začne kopat za divizní tým?
„Jednoduše. Já se teď prostě bavím fotbalem a užívám si život. Pro mě je hlavní rodina, děti rostou a já se jim chci věnovat. A do toho krásně zapadá divizní fotbal tady na brněnském předměstí. Na stadion to mám pár minut, už nemusím nikam dojíždět.“

V Německu už o vás nebyl zájem?
„Hrál jsem dva roky v druholigovém Aue, ale klub mi už nenabídl prodloužení smlouvy. Bral jsem to dost těžce, ale našel jsem si v regionální soutěži Siegen. Dali mi tam výborné podmínky, ale měl jsem smůlu. Zranil jsem si koleno a musel jít v Německu na operaci. Léčil jsem se tři čtvrtě roku. Klub ztratil naděje na postup do třetí bundesligy a já motivaci v podobě vyšší soutěže. Pořádně jsem zregeneroval, abych byl po skončení roční smlouvy fit a mohl jít jinam.“

To se vám povedlo, uzdravil jste se a mohl pomýšlet na další angažmá. Necítíte se na víc, než na moravskou divizi?
„Jde o to, že po roce zdravotních peripetií si chci vyzkoušet, jestli operované koleno a vůbec celé tělo snese pořádnou zátěž. Měl jsem nabídky z druhé ligy a odmítl jsem je. Nechtěl jsem podepisovat profi smlouvu. Tím jsem se vyhnul situaci, aby mě pak mohl někdo obvinit z toho, že jsem přišel někam jen kvůli penězům a přitom bych kvůli zranění nehrál. Tato varianta klidně mohla a může nastat.“

Jak se momentálně cítíte?
„Jde to. Jsem teď tři měsíce v plné zátěži, koleno drží, tělo poslouchá. Ale potřebuji další tři až čtyři měsíce k tomu, abych získal herní praxi, abych se rozehrál, abych se opět v tom fotbale aklimatizoval a pořádně rozkoukal. Jak jsem už řekl, chtěl jsem předejít tomu, aby mě pak někdo pomlouval, že jdu někam jen kvůli výdělku.“

V jakém smluvním vztahu jste momentálně s Líšní?
„Mám tady naprosto úžasný vztah s šéfem klubu panem Hladišem. Chová se ke mně perfektně a já se snažím mu to vracet. Líšeň mi vyřídila transferkartu z Německa, byl jsem volný hráč, tak to nebyl problém. Tým trénuje Robert Kafk a (dlouholetý hráč Brna a Drnovic - pozn. aut.) a mám s ním dohodu, že pokud přijde nějaká nabídka z vyšší soutěže, tak se o tom můžeme společně pobavit. Ale jedno vím jistě. Nikam daleko nepůjdu. Daleko pro mě nyní znamená i Praha. Šel bych jen někde blízko Brna, abych mohl denně dojíždět.“

Fakt vám nevrtá hlavou myšlenka, že byste ještě zkusil českou první ligu?
„Na to se těžko odpovídá. Jedna věc je, co mi říká srdce, a druhá věc je, co na to rozum. A tam si to bohužel trochu protiřečí. Běž, zkus to, nebuď blázen, to je hlas srdce. Opatrně chlapče, už jsi jednou takovou věc udělal, že jsi se vrátil do české ligy.“

To bylo z ruské Kazaně do Slovácka, že? A to považujete za špatnou zkušenost?
„To byla úžasná zkušenost, ale spíše z rodinného pohledu. Půl roku jsem tam odehrál a pak jsem šel do Německa. Ale k tomu já se nechci vracet. To není pro noviny.“

Já se však vrátím o deset let zpět. Odcházel jste z Boby Brno do Slavie a v rozhovoru pro Sport jste prohlásil, že se sem jednou možná vrátíte. Nelákala by vás první liga v dresu klubu, kde jste ve vrcholovém fotbalu začínal?
„Já si myslím, že pro FC Brno jsem starý hráč. Pan Uličný vždycky říkal, že on musel ukončit kariéru ve 32 letech, protože byl v očích trenéra starý. Tuhle svoji filozofi i těžko opustí. Ale já jsem nad tím opravdu neuvažoval, jestli Brno či jiná první nebo druhá liga. To prostě momentálně není na programu dne.“

Jaké máte tedy představy o své budoucnosti?
„Už jsem se domlouval s líšeňským předsedou panem Hladišem, že bych tady začal dělat s mládeží. Jednak by se mi to líbilo a jednak si myslím, že při svých zkušenostech bych těm mladým měl co dát.“

Jsem teď tři měsíce v plné zátěži, koleno drží, tělo poslouchá. Ale potřebuji další tři až čtyři měsíce k tomu, abych získal herní praxi, abych se rozehrál.

***

RICHARD DOSTÁLEK

Narozen: 26. dubna 1974
Kariéra: Jarošov, Kroměříž, Boby Brno, Slavia Praha, Rubin Kazaň, Slovácko, Aue, Siegen, Líšeň.
Zápasy: 5 v reprezentaci Česka, 51 v evropských pohárech, 284 v první české lize, v ní dal 56 branek.