Skluz mezi krátery. Trpišovský si dal v lize bacha, teď ne: Ale přežil jsem!
Tenhle soupeř ho hodně štval – a přitom ho měl přímo doma. Když o něm mluvil po nedělním ligovém utkání se Zlínem (2:1), nebral si servítky. Poničený trávník v Edenu přiměl slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského k nebývale kritickým slovům mířeným nejen k prokletému pažitu, ale vlastně i do vlastních řad. „Je mi líto, že máme takovou vizitku,“ opakoval i před zápasem 3. předkola Evropské ligy proti Dnipru. V něm však domácí mužstvo zrádný terén zvládlo (3:0) – a jeho trenér nakonec taky…
Čekalo se už jenom na něj. Hráči a členové realizačního týmu vzorně v pokleku na brankové čáře před Tribunou Sever, natěšenou na tradiční děkovačku a skandující „Jindra! Jindra!“.
Slávistický kouč se opozdil, ale už se rozbíhá k fanouškům. Hřiště, na němž byly dobře viditelné záplaty nejvíc zasažených míst, je dávno poseté dírami. Vedle nich se válejí drny, první začaly létat zpod kopaček hráčů Slavie i Dnipra už v první pětiminutovce.
Trpišovského ovšem nebezpečný terén neodradil. V džínách jde do skluzu, který má ve zvyku na oslavu předvést, byť ho pak doma hubují. Jeho kolega Pavel Vrba je na kotouly, on na tuhle „disciplínu“.
„V neděli jsem si na to dával bacha, říkal jsem si, že je to fakt o zdraví. Ale musím říct, že dneska jsem byl tak spokojený, že jsem na to zapomněl,“ přiznal s úsměvem, že v návalu štěstí šlo stranou i riziko kuriózního zranění.
Před utkáním se kvůli nezakořeněnému trávníku hřiště při tom tolik nekropilo, aby se netrhalo. „V prvním poločase taky bylo vidět, že je pomalé,“ řekl slávistický kouč. Proto se na červenobílé trávníkáře obrátil, aby hřišti vody přece jen dopřáli víc. „Pak už byl terén mokřejší, byl večer, tak jsem si troufnul,“ vrátil se s úsměvem ke svému skluzu po jednoznačném triumfu. „Naštěstí jsem to přežil.“
Příště, po naplánované bleskové výměně trávníku, už může být při svém kousku klidnější…
