Na přelomu září a října 1991 se rozjela mašina, která na jaře srazila ikonickou Barcelonu a v nultém ročníku Ligy mistrů brala dělené třetí místo. Jiří Novotný, rekordman v počtu tuzemských titulů, jichž nastřádal čtrnáct, byl u toho, když Sparta po boji vyřadila skotské Rangers v odvetě v ikonickém Ibrox Parku. Na stejném místě se Novotného následovníci představí ve čtvrtek v Evropské lize.
Když mu to vyjde, dorazí na Letnou na každý zápas. Sleduje současný tým, pokecá s dalšími sparťany. „Jsem rád, potkáme se s kluky z našeho kádru, vídáme ty starší, na které jsme chodili koukat. Jsme dobrá parta,“ vykládá v přestávce zápasu s Bohemians, který mančaft Briana Priskeho nakonec zlomil ve druhé půli.
Zamlouvá se vám přínos dánského trenéra?
„Co přišel, má to stoupající tendenci. My bývalí hráči jsme moc rádi, protože zase nemusíme koukat jen na historii, my chceme vidět Spartu nahoře a hrát důstojnou roli v evropských pohárech. Vypadá to, že je tým pod Priskem na dobré cestě.“
Máte vysvětlení?
„Přesně to říct nemůžu, protože nejsem v kabině. Ale vidím tam jasný impuls od něj, který kluky spojil, drží je při sobě, jsou parta. Navíc se mi zdá, že je na ně hodně náročný, což se projevilo na kondici. Tu určitě povýšili, což mi u posledních trenérů chybělo.“
Nyní čekají mužstvo Rangers. Vy jste se s nimi poměřili na podzim 1991 v Lize mistrů. V jakém rozpoložení jste do dvojzápasu šli?
„Byl to nultý ročník Ligy mistrů a vlastně nikdo nevěděl, co od toho má čekat. Proto jsme šli s otevřeným hledím, chtěli jsme si to rozdat. Buď to vyjde, nebo ne. Rangers byli silní, ale my jsme si to nepřipouštěli. Doma dával gól, myslím, Jirka Němec, přehazoval gólmana. Pro všechny bylo překvapení, že jsme neprohráli.“
Navíc jste zvládli odvetu.
„Hrálo se v Ibrox Parku, byl ještě takový starý. Vyšli jsme na rozcvičku a tam bylo tak dva tisíce lidí. Říkali jsme si: Aha, Sparta tady nikoho nezajímá. Jenže když jsme vylezli z kabiny na zápas, bylo narváno. Neskutečný řev, chorály, bylo to krásný.“
Nakonec i výsledek, že?
„Šlo se do prodloužení, domácí v něm dali druhý gól. Ale pak se Sigi nějak přimotal k balonu, naštěstí to tam padlo. Postoupili jsme, rozhodlo, že tehdy platilo pravidlo o brance na hřiště soupeře. My ji dali, Rangers u nás ne.“
Pamatujete, že Horst Siegl ani nevěřil, že gól padl? Nakonec byl zapsán jako vlastní.
„Jo, bylo to tak, zvláštně se to odrazilo. Ale už je to dlouho.“ (usmívá se)
Poté jste vyřadili Olympique Marseille, finalistu minulého ročníku, který LM vyhrál v roce 1993. Jak se to událo?
„Byl tam majitel Bernard Tapie, v Marseille nás zachránilo, že si to sami podělali. Vedli 3:0, nedali další šance. My jsme ze dvou penalt snížili. Doma už to byl vyrovnaný fotbal. Na Letné bylo narváno, 32 tisíc lidí. Vedli jsme 2:0, góly dali Frýďas a Sigi.“
Druhý jmenovaný z dálky. Viděl jste to u něj ještě někdy?
„Ne, to už se nestalo. (směje se) Na konci snížil Abedi Pelé, toho si pamatuju, ale pak jsme to nějak ubránili. Bylo to obrovské překvapení.“
Zaváleli jste i ve skupině, porazili Barcelonu, Dynamo Kyjev, remizovali s Benfikou. Podle jmen jste také měli velký tým, ne?
„Nemyslím, byli jsme mladí. Pepa Chovanec se vrátil z Eindhovenu až v zimě. V té době nás v Evropě ještě nikdo neznal, což byla naše výhoda.“
Hrál jste někdy v lepším týmu?
„Měli jsme úspěchy pod Ivanem Haškem v Lize mistrů, málem jsme porazili Barcelonu, pak i pod Jaroslavem Hřebíkem, kdy se hrálo vyrovnaně s Realem. Ale tohle je myslím trochu nedoceněné.“
Maličká nepříjemnost na závěr – že jste nekončil skupinu úplně slavně.
(rozesměje se) „To teda ne. Na Dynamu Kyjev jsem chytil červenou kartu. Bylo tam nějaké fuck, fuck – a dostal jsem čtyři zápasy.“
Sparta v LM 1991/92 |
|
Hrál se nultý ročník Ligy mistrů, nástupce Poháru mistrů evropských zemí. Sparta oslnila, nakonec skončila na děleném třetím a čtvrtém místě. V sezoně 1991/92 začala její cesta vyřazením Rangers, s nimiž se nyní potkává v Evropské lize. Prosadila se do jedné ze dvou čtyřčlenných skupin, jejichž vítězové si zahráli finále ve Wembley. Tam Barcelona zdolala Sampdorii Janov 1:0 po prodloužení. Co všechno zvládli Letenští? Postoupili přes dvě kola a ve skupině skončili druzí za Barcelonou. |
Legenda v okrese. Běhá nejvíc, obdivuje spoluhráč
Jde proti času, a vlastně i proti proudu. Jak už to bývá, fotbalisté se s přibývajícím věkem v sestavě sesouvají níž a níž. Matadoři končí na stoperu: tam je klidněji, tolik se neběhá, naopak nutná je rozvaha.
Jiří Novotný, třiapadesátiletá legenda Sparty, vlastník čtrnácti mistrovských titulů, na to jde jinak. Středního obránce opustil, posunul se do zálohy. V této sezoně nastupuje v královéhradeckém okresním přeboru za místní Olympii, lídra tabulky. Při obchodech s vínem totiž poznal šéfa klubu Jiřího Štěpánka. „Jsem víc na míči, zahraju si,“ vysvětluje, proč zmizel z pozice, na níž sváděl bitvy v Lize mistrů či národním mužstvu.
Olympii se to vyplácí. Z dvanácti zápasů jedenáct vyhrála, nasázel sedmdesát osm branek (Novotný tři). Tabulku vede o dva body, má však ještě zápas k dobru. „Jirka aka Feri na tom má lví podíl. I přes svůj věk je jedním z nejpohyblivějších, vůbec nešetří krokem,“ obdivuje útočník Radek Korba, jenž má v životopise jeden start za tehdy druholigový Hradec a léta kopal třetí nejvyšší soutěž.
„Spolupráce na hřišti je z mého pohledu super. Jakmile přebírá balon, už můžu startovat dopředu, protože vím, že téměř vždy nám do útoku nasměruje přesnou přihrávku za obranu soupeře,“ popisuje Korba.
Kooperace se viditelně daří, forvard zapsal zatím čtyřiatřicet zásahů. „Máme dobrou partu, o víkendu hrajeme poslední zápas. Už se těším na závěrečnou,“ usměje se Novotný. Podzim se prostě zhodnotit musí.
