Svědík o repre: Jsem připravený na výzvu. Obměna Slovácka je nutná
Až se za pár týdnů sejde na Strahově výkonný výbor a bude se řešit obsazení pozice reprezentačního trenéra, dost pravděpodobně se diskuze bude točit okolo současného trenéra Slovácka. „Jsem připravený přijmout i takovou výzvu,“ poprvé veřejně hlásí Martin Svědík v upřímném rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Jeho jméno často rezonuje ve spojení s top kluby FORTUNA:LIGY, nyní také v souvislosti s převzetím národního týmu.
V Uherském Hradišti je skoro na den přesně pět let. A cítí, že je na čase se posunout. Tým dal do pucu, před rokem triumfoval v domácím poháru a se Slováckem vyrazil do Evropy. Jenže… „Cítím na sobě, že bych se chtěl posunout dál. Udělat další kariérní krok. Teď jde o to, kdy by to mělo být a kam,“ popisuje myšlenkové pochody Martin Svědík.
Jedenáctého listopadu to bude přesně pět let, co jste podepsal smlouvu se Slováckem. Čas letí, že?
„Je to už strašně dlouho, okolnosti mého příchodu si však pořád pamatuju. Šlo o rychlý přesun, přišel jsem do reprezentační pauzy. Za dva dny jsme hráli pohárové utkání s Libercem, poznával jsem tým za pochodu. Prohráli jsme 0:1, pak se soustředili na ligu a v následném zápase v Ostravě jsme už byli úspěšnější. (usmívá se) Takže ano, pamatuji si to velmi dobře.“
Tehdy jste jistě netušil, jak silný a krásný vztah si se Slováckem vybudujete.
„Když někam přicházíte, představy o práci máte. Přemýšlel jsem, jak bych chtěl fotbal dělat, s jakými hráči, jak bych se v Hradišti rád cítil. Jsem člověk, který má cíle, má ambice a jasný směr. Určitě jsem si nepředstavoval, že by to ve Slovácku mohlo dojít až takhle daleko. Že budeme mít tři krásné sezony.“
Jen tři?
„Máte pravdu, dá se říct, že pět. V prvním roce jsme se zachránili, v dalším se posunuli do prostřední skupiny, progres byl každoroční. Vůbec jsem nečekal, kam to může vygradovat. Že vyhrajeme pohár, dostaneme se do Evropy. Tvrdě jsme pracovali, každý den tým připravovali, zlepšovali, zároveň jsme měli malinko štěstí. Výsledkem byla spousta krásných zážitků. Když to stáhnu na svoji osobu, nabral jsem strašně moc zkušeností. Došel jsem k trofeji, sblížil jsem se s pohárovou Evropou. Cítím, že trenérsky jsem se posunul, tohle vám v paměti zůstane. Je to pro mě obrovský benefit do další kariéry. Když jste někde tak dlouho, vyzkoušíte si spoustu věcí. Zjistíte, co funguje, co naopak.“
Mám správný dojem, že ve Slovácku jste si už všechno vyzkoušel? V klubu se do posil neinvestuje, další velký progres s přestárlým kádrem se těžko dá čekat.
„Podívejte, za posledních pět let se klub posunul nejen sportovně, ale i na bázi profesionality. Přišli fyzioterapeuti, maséři, všechno se nabalovalo. Rostli i hráči. Plno z nich se mnou začínalo, v klubu jsou doposud. Někteří z nich odešli, protože se výkonnostně posunuli. Máme dva hráče ve Slavii (Jurečka, Tomič), jednoho ve Spartě (Sadílek). Pro trenéra je to jakási odměna a pro klub důležitý příjem do pokladny. Ale rozumím vaší připomínce, legitimní otázkou je hrozící stagnace.“
Přemýšlíte, co dál?
„Jsem tady pět let… Stárnu
