Sparťanský kotrmelec varováním Slavie

Ten zápas je starý už 43 let, ale legendy o něm přežijí věčnost. „Nevím, jak se to tenkrát mohlo stát,“ krčí rameny ještě dnes Václav Mašek, tehdejší aktér.

Varování z Bělehradu pro fanoušky Slavie: Nechoďte do města! »

Když tehdy jel se spoluhráči do vroucí bělehradské arény, domácí fanoušci jim kynuli vztyčenými pěti prsty. Sparťané si mysleli své. Na Letné přece zválcovali soupeře čtyřmi góly.

„A to jsme měli vyhrát ještě víc. Partizanu motal hlavu Andrej Kvašňák. Byl sice pomalý, ale byl všude,“ připojil další pamětník Vladimír Táborský.

Letnou zalil gejzír euforie. Postup do semifinále Poháru mistrů evropských zemí je jasný! Vedení klubu už vedlo debaty o tom, jestli by nebylo lepší hrát o finále ve Vídni, neboť domácí stadion by potřeboval pro tenhle účel nafouknout.

Jenže pak se stalo cosi mezi nebem a zemí a pohádku vystřídal horor, který rozum ani po čtyřech desetiletích nebere. „Jsou záhady, které nejdou vysvětlit. Nebo jenom částečně, druhá půlka zůstává navždy v závoji tajemství,“ shrnul to v knize „Trénoval jsem mistry“ legendární kouč Václav Ježek.

Kolikrát jen za těch čtyřiatřicet minut ze střídačky vykřikl: „Panebože, co se to děje?!“ Ale nic platné, brankář Kramerius vylovil do půle z čeřenu čtyři góly, po přestávce ještě pátý. Transparent hrstky sparťanských fanoušků se švejkovským heslem: Na Bělehrad! roztrhali rozjaření příznivci Partizanu. Pětačtyřicet tisíc lidí v hledišti zůstalo paf.

„Neuvěřitelné, ale pravdivé,“ křičel druhý den titulek v Obraně lidu.

Proč stejní hráči váleli doma jako z partesu a venku připomínali ponocné? Detektivní pátrání skončilo u konstatování: mužstvo se zničehonic ocitlo v totálním útlumu. „Běžně se za stavu 0:4 v kabině poštěkáte, ale my nic. Nikdo neječel, pohoda,“ vyprávěl Táborský. „Vzali jsme to se stoickým klidem. Všechno nám došlo až o den později. To nebylo normální,“ přidal Mašek.

Co ze sparťanů udělalo mátohy, o tom se jen spekuluje. Jedna teze zní: hostitelé přimíchali hostům do jídla či pití „uspávací prostředky“. Jenže kouč Ježek preventivně servíroval oběd před zápasem sám a kávu, kterou do šatny přinesli pořadatelé v době, kdy vyplňoval zápis, kopnul do sebe také. A bez následků.

Že by tedy verze číslo dvě? Praví se v ní, že za útlumem mohly být pilulky od sparťanského lékařského štábu. Pro zklidnění před bouřlivým publikem. Po vzoru anglický letců, kteří podobný „lektvar“ prý užívali během druhé světové války při nebezpečných akcích.

„Od lékaře jsme něco brali, ale tomuhle bych nevěřil,“ řekl Mašek. „Náš doktor totiž na všechno dával vitamin C, prostě klasické céčko,“ usmál se.

„Doktor jim pomohl jen uklidňujícími slovy,“ napsal Ježek. „Ale po čase mi dva hráči přiznali, že když už nevěděli co, obrátili se na zkušenějšího spoluhráče, aby jim pomohl. Něco jim dal: To vás uklidní, radil prý. Slíbil jsem jim, že jejich jména neprozradím!“

Další záhada by se však dnes v Bělehradě konat neměla. „Slavie postoupí,“ předpověděl Mašek. „Může se porazit jen sama,“ dodal Táborský.