I když se za Jablonec trefi l ve třetím ligovém utkání v řadě, při rozhovoru z něj byla cítit menší zasmušilost. „Po zápase s Teplicemi (1:1, Jablonec inkasoval v poslední minutě - pozn. aut.) se nemám moc dobře, protože jsme naivně ztratili důležité body a teď se nám do odvety s Apoelem nepůjde lehce,“ přiznal.

Když necháme stranou výsledky, vypadá to, že vy osobně jste se konečně v Jablonci chytil se vší parádou. Vnímáte to stejně?
„Pro mě je důležité, že mám za sebou celou letní přípravu. Když jsem v zimě přišel, nebyl jsem na tom zdravotně tak, abych mohl absolvovat úplně všechny tréninky. Naplno jsem začal trénovat až na herním soustředění a v sezoně to na mně bylo i po fyzické stránce znát. Teď jsem zvládl všechno a cítím se dobře. Góly jsem dával v přípravě a jsem rád, že mi to tam padá i teď.“

Nehlodala ve vás trochu obava, zda to bude pokračovat i v ostrých zápasech?
„To ne, vždycky chci skórovat. Spíš je to tak, že když člověk nějaké góly dá, vnese to klid do řešení i v dalších šancích. Proti Teplicím jsem jen vystihl přihrávku a myslím, že jsem to vyřešil docela dobře. Byl to dobrý start do utkání, bohužel jsme nepřidali druhý pojišťovací gól.“

Ptám se na to, protože pokud byste se neprosazoval, ocitnete se jako nejdražší posila Jablonce zřejmě pod velkým tlakem. Souhlasíte?
„Já si tohle asi nepřipouštím. Ale je jasné, že od každého útočníka se góly čekají a čím víc jich bude, tím je to lepší. Ovšem netrápím se tím, jestli ho dám, nebo ne. Ono je to celé o pohodě a o tom být v klidu. A když se dostanu do šance, tak to chce řešit s chladnou hlavou.“



V čem je rozdíl oproti jaru?
„Když jsem přišel, osm nebo devět měsíců jsem fotbal nehrál. Měl jsem dvakrát zlomenou nohu. Určitě nějaký měsíc trvá, než se do toho hráč znovu po zranění dostane, jak psychicky, tak fyzicky. Očekávalo se, že hned budu dávat góly, ale asi jsem byl trošku, nechci říci zaťatej... Jaké slovo použít...“

Bez lehkosti?
„Možná, možná i nervózní. Zbytečně jsem řešil některé situace zbrkle. Na jaře jsem nakonec dal čtyři góly, ovšem mohl jsem jich vstřelit mnohem víc, kdybych některé situace řešil jinak. Teď jsem se prosazoval v přípravě a dávám je i teď. Cítím se v pohodě, což je pro střelce důležité. Mám radost z fotbalu, což mám pořád, nejen když dávám góly, protože dělám to, co mě baví, a ještě jsem za to placený. To je asi sen každého člověka.“

V Jablonci jste se tedy definitivně aklimatizoval?
„Určitě, jsem tady už přes půl roku. A hlavně začínám svou vůbec první ligovou sezonu vlastně od začátku. Když jsem přišel do Slavie, tak jsem hrál jen na jaře, a to samé letos v Jablonci. Takže tohle je vlastně moje první celá ligová sezona.“

Důležitý je pro vás možná i pocit, že jste poprvé absolvoval přípravu bez nejistoty, co s vámi bude. Tuším to správně?
„Je to tak. Mám domov, přítelkyně i rodiče mě podporují, což je důležité. Mám jasno, že jsem v Jablonci, kde jsem na nějakou dobu podepsal kontrakt, a nemusím se teď strachovat, kde budu za půl roku. Můžu se koncentrovat jen na klub, abych pro něj odvedl co nejlepší práci a dal co nejvíce branek.“



Řekl jste, že tuhle sezonu považujete za vaši jakoby první, přitom už máte pověst hráče, který by měl rozhodovat utkání. Jak se s tím žije?
„Vím, že se takhle o mně píše, protože jsem šel v šestnácti letech do Anglie. Ale třeba si lidé ani neuvědomují, kolik mi je let. Možná mě berou za starého, jenže teď v květnu mi bylo teprve jedenadvacet. Někteří hráči v mém věku teprve začínají do ligového fotbalu nakoukávat a já už nějaké zkušenosti přeci jen mám.“

Stál jste dvacet milionů. Napadne vás někdy, že jste nejdražší posilou v jablonecké historii?
„O tom jsem ani nevěděl, dozvěděl jsem se to až od novinářů. Ovšem na takové věci vůbec nemyslím, snažím se tím nezatěžovat.“

Ani nikdo z vašeho okolí vám to nepřipomíná?
„Zatím jsem nic nezaznamenal, možná jen nějaké ohlasy po té neproměněné šanci proti Spartě na jaře. Ale někdy se prostě něco nepovede. Bohužel v Čechách je to umocněné tím, že když se člověku něco nezdaří, tak mu to lidi obecně dají hodně sežrat. Ale tím se nezatěžuju. Ten tlak si nepřipouštím.“


Jablonec vás koupil poněkud zvláštním způsobem. Jako na investici do budoucna se na vás složili podnikatelé. Jste s nimi v kontaktu?
„O tom nic nevím, ani nevím, za kolik mě vůbec koupili. Já jsem rád využil možnosti hrát za Jablonec a tyhle věci jdou okolo mě.“

Nezajímá vás to, aby vás to nesvazovalo, nebo je vám to jedno?
„Je mi to jedno.“

Zatím jim ovšem musíte dělat radost...
„Já to tak neberu, tři góly podle mě nic neznamenají. Až jich dám deset nebo patnáct, tak to bude něco jiného. Samozřejmě ale budu rád, pokud to bude pokračovat.“


A nejlépe už v odvetě s Apoelem Nikósie, že?
„Ano, to bude hodně důležité.“

Je to pro Jablonec zápas podzimu?
„Možná i celého roku. V Jablonci se v podstatě všichni minulý rok snažili, abychom proklouzli do Evropy, což se nám i podařilo, a teď by byla hrozná škoda, kdybychom ve čtvrtek vypadli, přestože soupeř je kvalitní.“

Jak se před utkáním roku cítíte?
„Remíza s Teplicemi na psychice nepomůže. My jsme chtěli urvat tři body a po dvou prohrách v Olomouci a v Nikósii jsme se chtěli znovu nastartovat. A to se nám nepovedlo. Teď se musíme koncentrovat jen na Nikósii a na Teplice zapomenout.“

Jaký průběh odvety čekáte?
„Vůbec nedokáži odhadnout, s jakou taktikou přijedou. Ale my chceme určitě dát co nejdříve alespoň ten jeden gól, abychom se trochu uklidnili a začali hrát naši hru a třeba pak nějaký další gól i přidáme. Nebo to může dospět do prodloužení nebo penalt...“

S jakou taktikou byste přijel vy v jejich kůži?
„Ze začátku bych asi hrál trochu opatrněji, protože oni už ví, že nějakou sílu také máme. Prvních dvacet minut nebo i v celém prvním poločase jsme možná měli více střel na branku než Apoel. Ale oni stejně mají takový styl hry, kdy hrají jen na jednoho útočníka a pět záložníků. A ten podle mě měnit nebudou.“

Zastavme se ještě u reprezentace. Trenér Bílek vás v květnu nominoval k přátelským zápasům v Americe, na utkání v příštím týdnu nikoli, přestože se vám teď daří. Mrzí vás to?
„Nemrzí. Jedu s jedenadvacítkou. Áčko hraje přátelák, kdežto my kvalifi kaci. Pro mě je možná lepší, že s jedenadvacítkou budu hrát celý zápas. Jet s áčkem je sice krásné, ale raději dám přednost tomu, abych hrál, než seděl na lavičce nebo na tribuně.“

Mluvil jste s trenérem Bílkem?
„Mluvil se mnou ještě v Americe, nyní ne. Teď se mnou hovořil pouze trenér Dovalil, akorát mi řekl něco v tom smyslu, že tam jsou nějací zranění útočníci a alternativa, že bych mohl jet s áčkem, ale ať jsem připravený na jedenadvacítku.“

TOMÁŠ PEKHART

Narozen: 26. 5. 1989 Pozice: Útočník Kariéra: Odchovanec Slavie, v lednu 2006 se poprvé objevil v A-týmu, během jara odešel do Tottenhamu, kde si však zahrál jen za juniorský celek. V lednu 2009 odešel na hostování do Slavie, o rok později ho koupil Jablonec. Ligová bilance: 30 zápasů/9 gólů Reprezentační bilance: 1 zápas za A tým (22. května čtrnáct minut při prohře 1:2 v přípravném duelu s Tureckem), 14 zápasů/9 gólů za tým do 21 let. Úspěchy: vicemistr světa do 20 let (2007), vicemistr Evropy do 17 let (2006), účastník MS do 20 let (2009)