Lačný slibuje: Se Žilinou bych do toho vlítnul
Cítí šanci. Slovenský útočník MILOŠ LAČNÝ věří, že místo Bonyho Wilfrieda na hrotu ofenzivy Sparty by zítra večer v úvodním duelu 4. předkola Ligy mistrů proti Žilině mohl zaujmout právě on. „Pokud by se tak stalo, vlítnul bych do toho po hlavě,“ slibuje.
Na Letnou přijel s velkými ambicemi. Ovšem zatím je nenaplnil. V základní sestavě Sparty dosud jen paběrkuje. „Řeknu to natvrdo: čekám na šanci. A teď mám pocit, že bych mohl místo Bonyho proti Žilině nastoupit,“ říká Miloš Lačný.
Bral byste to jako velkou výzvu?
„Určitě. Ale moje sebevědomí je dost vysoké, takže si nemyslím, že by to měl být můj první a poslední zápas o základní skupinu Ligy mistrů v kariéře. Teď by to bylo jen poprvé v životě. Už jsem si sice na zkoušce v Celtiku zahrál s Evertonem, ale tehdy to byl jen přátelák. Tohle je oficiální soutěžní zápas.“
Měl byste trému?
„Ne. Nejsem zvyklý se něčeho bát. Třeba tlaku fanoušků. Naopak, mně tlak spíš dodává sílu.“
Zatím jste však na Letné neprorazil do základní jedenáctky. Říkáte si pro sebe: Úterní večer by to mohl změnit?
„Ne. Ukazovat se nemusím. Trenér ví, co umím a proč mě kupoval. Kdybych nastoupil, na sebe se koncentrovat nebudu. Vydal bych se pro mužstvo. Snažil bych se pomoci dostat Spartu do Ligy mistrů.“
Jak se vůbec díváte na váš první půlrok ve Spartě?
„Řeknu to popravdě: Čekal jsem, že dostanu víc šancí. Ale vzhledem k tomu, že Bony Wilfried má výbornou fazonu, tak já mu jeho místo ukrást nemůžu. Kadlec taky hraje často a já v podstatě čekám na tu příležitost“
Vyrovnáváte se s tím dobře? Když jste na Letnou přišel, říkal jste, že jakmile něco nejde podle vašich představ, žere vás to tak, že ani nemůžete pořádně spát.
„No, mám teď těžké období. Čekal jsem totiž od sebe hodně, ale teď v podstatě stojím na místě a neodrážím se vpřed. Snažím se na to nemyslet a odvést dobrou práci na hřišti. Jak v tréninku, tak v zápasech, do kterých naskočím. Nemyslím si, že bych pracoval špatně. Zbytek je na trenérovi.“ 
Daří se vám tedy v posteli zabrat?
„Spím celkem dobře. Ale často na to myslím. Třeba v pátek v Příbrami jsem nehrál ani minutu. Pak jsem přišel domů a honilo se mi to hlavou. Dá se však přes to přenést.“
Očekával jste, že v generálce na Žilinu naskočíte aspoň na chvíli?
„Čekal jsem na to. Jenže byl to specifi cký zápas. Po padesáti minutách jsme dostali červenou kartu a potřebovali jsme vpředu udržet míč. A Bony to zvládal. I fyzicky. Proto trenér nepotřeboval na hrotu střídat.“
Můžete se něco od Wilfrieda přiučit?
„Myslím, že ne. On je typologicky úplně jiný hráč, než jsem já. Hraje v podstatě stojící fotbal. Kdežto já jsem víc rychlostní typ, který hraje do prostoru. A tak si toho od něj moc vzít nemůžu.“ 
Ale spolu by vám to podle vás mohlo klapat?
„Myslím, že jo. Přesně na to jsem byl zvyklý z Ružomberku. Měl jsem vedle sebe v útoku hráče, kteří uměli podržet míč jako Bony. Vyhrávali hlavičky jako Bony a já jsem z toho těžil. Ale to je věc trenéra.“
V Žilině máte hodně kamarádů. Už jste se před duelem vzájemně hecovali?
„Jen v týdnu na srazu slovenské jedenadvacítky jsme se trošku popichovali s Martinem Dúbravkou, brankářskou jedničkou Žiliny. Říkal mi, že postoupí oni, já mu zase tvrdil, že postoupí Sparta. Jsme totiž mírným favoritem. Víc k tomu nemám co dodat.“
