Švento si musí v útoku zvykat
Téměř celou poslední sezonu promarodil poté, co si přetrhl zkřížené vazy v koleni. O to větší má nyní Dušan Švento chuť do fotbalu.
Do nové sezony navíc vběhne jako útočník. Slávistický kouč Karel Jarolím jej totiž v posledních zápasech testuje na hrotu.
Hrál jste někdy dříve v útoku?
„Nikdy. Je to pro mě něco nového, nová zkušenost. Je to trenérovo rozhodnutí a je na mně, abych si na to zvykl. Je to totiž úplně něco jiného, než když jsem hrál doteď na kraji zálohy.“
V čem je to jiné?
„Asi ve všem. Předtím jsem byl krajní hráč, a když jsem přijímal balon, byl jsem otočený k bráně a šel jsem směrem dopředu. Teď se musím hráčům nabízet otočený zády k bráně, musím jít víc do kombinace a hledat místo. Pohybově je to celkově úplně jiné.“
Dá hodně práce si na to všechno zvyknout?
„Mně ano. Nikdy jsem nebyl univerzální hráč, vždycky jsem hrál jen na jedné pozici. Časem se to snad srovná, hlavně zakončení bude možná fuška. (směje se) Ale i s tím snad nebude problém.“
Cítíte se na hrotu dobře?
„Necítím se tam špatně, ovšem cítím, že je to pro mě nové. V tuto chvíli nedokážu říct, jestli je dobře, nebo špatně, že tam hraju. Na levé záloze by to pro mě byl stereotyp, teď je to zase nová výzva. Uvidím, co mi to přinese. Uvidíme, jestli ze mě bude dobrý útočník.“ (usmívá se)
Poslední sezonu jste skoro celou promarodil. Máte teď do fotbalu větší chuť?
„Určitě. Během toho, co jsem marodil, mě napadaly různé otázky. Bylo to hodně dlouhé, vlastně asi sedm měsíců. To byla krize, už bych to znovu zažít nechtěl, musím to zaklepat.“
Přemýšlel jste, že s fotbalem seknete?
„Určitě mě to napadlo. Přemýšlel jsem, jestli má smysl se takto trápit. A hlavně se do toho dostávat zpět. Ty tréninky a celodenní rehabilitace. To nebylo vůbec jednoduché, od rána do večera jsem trénoval. Postupem času se koleno zlepšovalo, mohl jsem dělat víc a víc a měl jsem nové výzvy.“
Jste nyní opatrnější?
„Určitě. Pořád si musím dávat pozor, koleno kontrolovat a posilovat ho. I když se člověku nechce, musím se nějak donutit, abych si nohy srovnal. Podvědomě totiž oslabuju jednu nohu a pak kladu důraz na druhou. Ustavičným individuálním tréninkem to však srovnávám, a tím předcházím dalším svalovým zraněním, která z toho mohou vyplynout.“
Jak se k tomu individuálnímu tréninku donutíte?
„Nechce se mi, ale pak mi v hlavě blikne, že jsem se zranil a že už bych to nechtěl zažít. To mě donutí. Ale nedělám ty speciální cviky, je to jednou dvakrát za týden.“
