Po žižkovském Petru Švancarovi toužily kluby z popředí české ligy, přesto jedenatřicetiletý fotbalista zůstal věrný červenobílé barvě. Na jaře ho čeká boj o záchranu v nejvyšší soutěži.
„Nechtěl jsem klub v takové situaci opustit,“ říká populární „Mercedes“, jenž si dovolenou zpestřil tenisem a na Silvestra vyrazí na hory.
Už jste podepsal na Žižkově novou smlouvu?
„Minulý týden v sobotu jsem měl s majitelem, panem Vinšem, první jednání. Domluvili jsme se, že si ještě zavoláme. A v pondělí večer jsme si dali definitivní slovo a to je pro mě víc než nějaký papír. Tento vztah prostě funguje, podpis je opravdu jen formalita. V tuhle chvíli je pro mě smlouva víc než podepsaná.“
To vás musel rozhovor s panem Vinšem hodně uspokojit, na co vás zlákal?
„Spíš jsme hledali schůdnou cestu. Já jsem s ohledem na můj věk a na ostatní nabídky řekl své podmínky, které jsou na Viktorku, řekněme, ne tolik standardní. Hledali jsme cestu, abychom se domluvili. Nakonec jsme museli oba trochu ustoupit od svých představ, ale asi po hodinovém telefonátu jsme si plácli.“
Bylo pro vás setrvání na Žižkově prioritou?
„Určitě. Viktorka u mě byla na prvním místě, nechtěl jsem ji za této situace opustit. Ale nechci vypadat jako Robin Hood. I já cítím vinu na tom, že máme jen jedenáct bodů a jsme v tabulce tam, kde jsme.“
Zájem o vás projevily i Mladá Boleslav či Teplice. To jsou velmi zajímavé nabídky, že?
„Ohlasy z první ligy tam nějaké byly. Ale i ze druhé. Největším kandidátem byla Dukla, s níž jsem byl neustále ve spojení. Měli o mě opravdu velký zájem. Potom také Slovácko či Bohemians. Všem mockrát děkuji, nikdy nevíte, kdy se naše cesty zase sejdou. Rozešel jsem se s nimi v dobrém.“
Po posledním zápase v Teplicích jste prohlásil, že když vás nikdo nebude chtít, uděláte manželce potomka. Tato varianta se tedy odkládá?
„Já už jednoho mám, dalšího čekám. Takže bych se pustil do třetího. Bylo to řečený trošku s nadsázkou. Byla za tím dohoda s majitelem, která vznikla v létě, že v případě zajímavé nabídky můžu jít. Ale v tu dobu nikdo nečekal, že Viktorka bude mít tak málo bodů.“
Neodrazovalo vás přeci jen postavení v tabulce?
„Vyměnili se tři trenéři, k tomu odešel i ředitel, prošli jsme si složitou cestou. Já jsem si ale zvyknul na stadion, na dopolední čas, na Prahu. Oblíbil jsem si to tady, to všechno sehrálo roli.“
Co očekáváte v zimní přípravě od trenéra Ščasného, máte ho nějak zmapovaného?
„Já vím, že jako známý jedlík budu mít nějaké problémy. Pracuju na tom, aby byly co nejmenší. Teď si užívám spíš to příjemný a po Silvestru začnu myslet zase na fotbal. Čeká nás těžká práce. Určitě zapracujeme na taktice a asi to teď vezme plně do své režie, doposud nedělal příliš velké změny. Máme společný cíl a tím je záchrana.“
Jak užíváte dovolené?
„V týdnu jsem se zúčastnil luxusně obsazeného tenisového turnaje v Uherském Hradišti. Byli tam například Rajnoch, Zelenka, Kolomazník nebo Blaha. Všechno známí fotbalisti.“
Jak se vám na kurtu dařilo?
„Celkem jo. Před semifinále přede mě postavili tlačenku, ale musel jsem ji odložit, postoupil jsem. Prohrál jsem až ve finále s Martinem Lafkem, majitelem Dukly. Byla to skvělá akce, strašně moc zajímavých příběhů.“
Povídejte...
„Prostě perfektní parta, po turnaji jsme dali večeři a večer se šli podívat do města na památky. (směje se). Povedená akce.“
Kdo z fotbalistů si s raketou rozumí nejvíc?
„Já to trošku otočím, protože absolutně nejhorším hráčem je Ivo Táborský. Je opravdu strašnej, nechápu to. (směje se) Porazil by ho snad i náš malej. Ale přesně takový typ jsme tam potřebovali. Byla s ním sranda.“
A nejlepší...
„Třeba Luděk Zelenka. On se chová stejně jako na hřišti ve vápně. Vleze prostě do všeho a všechno vybere. Na bednu se sice nedostal, ale získal individuální ocenění.“
Jaké?
„Pro nejhůře oblečeného tenistu. Přijel v pyžamu.“
Vy jste žádnou individuální cenu nezískal?
„Ale jo. Kluci se shodli, že jsem nejméně oblíbený hráč. Kvůli stylu, který mám hodně nepříjemný. Jenom to pinkám, vracím, ale nese mi to úspěchy. Přivezl jsem si domů pohár. Nejsem super tenista, ale snažím se u toho hodně běhat. Sice mi to málokdo věří, ale já se vracím i pro lobované míčky. Tenis a hokej považuji za své nejlepší sporty hned po fotbale. Hraju pravidelně.“
Ve fotbale platíte za hračičku, dovolíte si finty i na ledě?
„Jasně. Snažím se i přehazovat gólmana, když vyjede z branky. A když jsem před prázdnou brankou, tak pořád zkouším nějaké kličky, stahovačky a tak. Svůj fotbalový styl přenáším i na led. A když jsou nějací diváci, chci je pobavit. Povahu nezměním. Ale nejde mi to tak, jak bych si představoval. Handicapem je bruslení.“
Hokej vás asi hodně baví.
„Chytlo mě to. Minulou zimu jsem si dokonce pořídil výstroj. Ale musím si dávat pozor, hlavně u mantinelů, občas to bývá hodně vyhecované.“
Vánoční dárky už máte, nebo je v těchto dnech sháníte na poslední chvíli?
„Kdepak. Já jsem přesně ten typ, co má všechno nakoupené už v listopadu. Mám rád pohodičku. Dneska už bych do nákupního centra jít nechtěl. Nejde tam zaparkovat, natož něco koupit.“
Jak prožijete Vánoce?
„Ráno fotbálek s brněnskou elitou. Odpoledne hokej s kamarádama a od pěti klasická večeře, pohádky, cukroví. Už vidím, jak budu myslet na to, že bych neměl, ale stejně si dám. Potom v dalších dnech objedeme babičky, takže klasika.“
A co Silvestr?
„Jedeme do Beskyd. Já jsem takovej malej Anděl na horách. Já jsem fakt antilyžař. V půlce svahu na všechny křičím, ať mi tam udělají mezeru ve frontě na vlek. Sněženky a machři tři. To by k nám sedělo. Asi stejně skončím s malým na bobech.“
