Vlčkovi chybí Brabec, sebevědomí ne
„Dobrý, Stando,“ pochválil se po cvičení s vodním válcem. „Když mi to nikdo neřekne, musím to udělat sám,“ smál se. Stanislav Vlček se po roce a půl stráveném v Anderlechtu Brusel cítí ve Slavii velmi dobře. Jen kamarád Erich Brabec mu chybí.
Všiml jste si ve Slavii po návratu nějakých velkých změn?
„Myslím si, že za rok a půl, co jsem byl pryč, se toho moc nezměnilo. Alespoň teď v přípravě to nepoznám. Ta je totiž vždy stejná. Ale samozřejmě se tady vystřídalo hodně hráčů."
Co jste očekával, se tedy naplnilo?
„Určitě. Začali jsme třífázovými tréninky, máme toho všichni plné zuby. Jenže to k tomu patří. Za rok a půl jsem vlastně přípravu neměl. V Belgii v zimě není, tam se normálně hraje. No a v létě jsem byl na EURO, takže mě příprava taky minula."
Čekal jste, že se ze zahraničního angažmá vrátíte relativně takto brzy?
„Měl jsem tam smlouvu na rok a půl s opcí. A když se to začalo v únoru lámat, věděl jsem, že v Anderlechtu nezůstanu. Nedostával jsem tolik příležitostí. Alespoň ne takové, při kterých bych mohl dokázat, že do kádru Anderlechtu pro další sezonu patřím."
Těšil jste se zpět?
„Přiznávám, že ano. Slavia má nový stadion a já jsem si vždycky přál si na něm zahrát. To je velké lákadlo. Dvakrát za sebou měla Slavia titul. Klub je jinde, než když jsem odcházel. Tehdy to bylo nastartované Ligou mistrů, to je fakt. Ale za dobu, co jsem tady nebyl, se udělal obrovský kus práce. Sebevědomí klubu je úplně někde jinde, než když jsem odcházel já."
Mrzí vás, že vám tato doba utekla?
„Ano. Byla to daň za to, že si vyzkouším zahraničí. Odešel jsem a kluci titul dotáhli, když jsem viděl ty oslavy, mrzelo mě to. Nemohl jsem u toho být. Další sezonu měli kluci titul znovu. Samozřejmě, že mě mrzí, že jsem to nemohl prožít s nimi."
Myslíte, že to za rok prožijete i vy?
„Každý mi to takto říká. Mohl jsem zůstat v Belgii, měl jsem tam nějaké nabídky, ovšem rozhodl jsem se poprat se Slavií o Ligu mistrů. To je první cíl. Za měsíc a půl se ten sen klidně může naplnit. Druhým důvodem byla možnost zvednout si nad hlavu pohár pro mistra."
V Belgii jste měl nabídky. Moc českých hráčů se domů nechce vracet. Vy jste to přesto udělal. Byla Slavia opravdu natolik silným lákadlem?
„Ano, rozhodlo to, že šlo o Slavii. Do jiného klubu v Česku bych se nevracel a možná bych dokopal kariéru v Belgii. Jenže když mi trenér Jarolím zavolal a řekl, že by mě chtěl, neváhal jsem. Zažil jsem tady nejkrásnější roky kariéry."
Měl jste k návratu i rodinné důvody?
„Ano, pro starší dceru už by to bylo složitější se školou. Tento rok jsme to ještě zvládli, jenže teď už by šla do páté třídy a to by bylo složité. Přesto, že se nám tam strašně líbilo, byli tam i Zítkovi a Polákovi, ta škola byl jeden z důvodů. Anetka totiž chodila do francouzské školy a doma ji pak manželka doučovala češtinu. Odnášela to hodně. Vyučování tam totiž bylo až do čtyř hodin odpoledne, dali jsme ji hodinu na odpočinutí a od pěti do půl osmé se s Anetkou manželka učila českou látku. Bylo to hodně namáhavé pro obě. Jenže na druhou stranu přišla dcera zadarmo k tomu, že se mohla naučit francouzský jazyk."
To asi teď válí francouzsky v rodině nejlépe, ne?
„To určitě. Já jsem se o francouzštinu ani nepokoušel. Po mně to ani nikdo nechtěl. Stačila angličtina. A když bylo nejhůř, zastoupil mě Dan s Honzou (Zítka s Polákem). Hlavně Dan, který mluví vlámsky."
Do Slavie jste se vracel s tím, že zde budete hrát se svým kamarádem Erichem Brabcem. Kouč Jarolím jej však již v týmu nechtěl. Jak to berete?
„Ani nevím, jak bych to okomentoval. Když jsem byl venku, byl jsem ve spojení vlastně jen s ním. Pravidelně jsme si volali. Bylo to pro mě překvapení. Těšil jsem se na něj jako na kamaráda, protože jsem ho sem do Slavie přivedl. Těšil jsem se na to, že v klubu budeme spolu."
Trenér vám důvody Brabcova odchodu sdělil?
„Sedli jsme si na to. Řekl nám, že si za tím krokem, co udělal, stojí. Že kdyby to bylo špatně, že to neudělá. Dál jsme to nerozpitvávali. Myslím si, že to ani víc vysvětlovat nemusí. Byla to jeho volba, jako trenér má na to právo. My to musíme respektovat."
Vy jste tu věc s Erichem probíral?
„Volali jsme si. Ovšem ten obsah schůzky si nechal pro sebe, o těch důvodech nechtěl moc mluvit ani přede mnou. Je to asi složitější, ale nedá se s tím nic dělat. Musíme to brát, jak to je."
Pryč je i další důležitá postava Dušan Švento. Stihne se tým před kvalifi kací Ligy mistrů sehrát?
„Před dvěma lety jsme dotvořili mužstvo snad týden před Žilinou (2. předkolo LM - pozn. red.). Jako poslední přišel Michael Tavares. Když jsme jeli do Žiliny, vůbec jsme nevěděli, jak to bude vypadat. Začali jsme úplně naostro, nesehráli jsme spolu snad jediný zápas. A přesto jsme do Ligy mistrů postoupili."
