Od McRae až k fotbalistům Sparty

Začalo to před několika týdny jedním telefonátem. Personální ředitel Sparty Jakub Otava zavolal Kaciánovi, s nímž se zná, a měl na něj jednu prosbu. „Požádal mě, jestli bych se nepodíval na Tomáše Sivoka, bolela ho záda,“ vzpomíná Kacián.

Souhlasil a stoperovi Besiktase Istanbul pomohl. Potom se Otavy zeptal, jestli ještě někdo z fotbalistů trpí nějakými problémy. Personální ředitel Letenských posla ke Kaciánovi dlouhodobého maroda Luboše Huška.

René Kacián

- čtyřiatřicetiletý fyzioterapeut - věnuje se šest let takzvané manuální fyzioterapeutickou korekci - spolupracoval mimo jiné s basketbalisty USK Praha a s basketbalovou reprezentací do dvaceti let, s motoristickými jezdci Tomášem Engem a Colinem McRaem

Po čtrnácti dnech se s fyzioterapeutem sešel trenér Jozef Chovanec a domluvili se na spolupráci. Nyní patří Kacián do realizačního týmu Sparty, se kterým je na soustředění v Rakousku.

Do Bad Kleinkirchheimu si vzal i počítač, bez něhož se ve své práci neobejde. Manuální fyzioterapeutická korekce však začíná u Kaciánových dovedností. „Kluci v různých pozicích tlačí rukama a nohama proti mému tlaku a já pak do počítače zadávám vstupní údaje,“ vysvětluje.

Díky tomu Kacián zjistí, jestli někdo trpí na svalovou disbalancí. „Pokud je svalstvo v pořádku, má fyzioterapeut pocit, že tlačí ne do lidského těla, ale do zdi.

V žádném případě však nejde o to, jak velké svaly a jak velkou sílu člověk má, jde o jejich funkčnost,“ vypráví. „Pokud narazím na nějaký svalový defekt, už nemám pocit, že tlačím do zdi, ale že je ta zeď obložená ještě nějakým molitanem či polystyrénem.“

Kacián na základě tohoto vyšetření naordinuje cviky, které mají pomoct k tomu, aby se tělo dostalo do svalové rovnováhy. Všechno řeší přirozenou cestou. „Nemusíme vůbec jíst nějaké prášky nebo odstraňovat problémy operací. To je zbytečné,“ tvrdí.

S disbalancí se setkává prakticky u každého člověka. Téměř všichni jedinci totiž přetěžují jednu polovinu těla. Praváci tu pravou a u leváků je to naopak. „A nesouvisí to jenom se sportem. I v práci a v běžném životě třeba víc používáte jen jednu ruku. Tou zvedáte telefon, pracujete s myší u počítače a tak dále.“

Ovšem každý jedinec, jiná diagnóza. To platí i pro fotbalisty. „Všichni jsme rozdílné individuality,“ říká. U fotbalistů pouze shodně naráží ve větší míře na potíže s třísly, se zkrácenými svaly na zadních stranách stehen.

„Je to dané vývojem. Kluci třeba hrají v umělých kopačkách. Ta bota je postavená tak, aby vám ani o kousek neuklouzla, jenže tělo je zvyklé na jiné přirozené pohyby. Takže zatímco kopačka se zasekne na místě, noha ještě setrvačností pokračuje.“

Na druhou stranu moc dobře ví, že proti pokroku se nedá bojovat. Je mu jasné, že třeba moderní kopačky těžko vymění hráči za tenisky. „Jde o to, abychom to tělo preventivně připravovali a jednostrannou zátěž kompenzovali.“

Kacián se manuální fyzioterapeutické korekci věnuje několik let. Podobných odborníků není v Česku mnoho, protože tuhle metodu zatím v tuzemském zdravotnictví lidé často neberou vážně. Ovšem životopis čtyřiatřicetiletého Kaciána naznačuje, že manuální fyzioterapeutická korekce svůj přínos má.

Uplatnil se s ní například v basketbalovém USK Praha a především v motoristickém sportu. Pracoval v týmu českého jezdce Tomáše Engeho, když se připravoval na slavný závod 24 hodin Le Mans. A tam se potkal i se slavným pilotem Colinem McRaem. „Byl jsem členem i jeho servisního týmu, to beru jako velkou poctu.“

Kdekoho napadne, jaké svaly potřebují automobiloví závodníci, kteří jen sedí za volantem? Ale Kacián tvrdí, že jejich těla bývají v dost dezolátním stavu. „Svaly trpí například tím, že se dostávají v zatáčkách do extrémního přetížení.“

Kacián si příliš nepotrpí na to, aby vyprávěl, s kým vším se setkal. Ovšem v případě McRae mluví jinak. „Třeba Sebastian Loeb toho v rallye dosáhl víc, ale Colin McRae je prostě legenda,“ vypráví o skotském pilotovi, jenž před dvěma roky zahynul po pádu helikoptéry. „Vrtulníky prostě miloval a to se mu stalo osudným.“

Nyní Kacián na čas motorismus opustil a jeho hlavním bodem se stala péče o fotbalisty Sparty. „Nenaučím je lépe hrát, ale pokud budeme nějaký čas pracovat na defektech jejich těl, kluci pak budou moct kvalitněji pracovat.“