Zraněný Trousil: Doma už to hrozí výbuchem

„Někdy jsem doma nesnesitelný,“ přiznává třiatřicetiletý kapitán Beránkova týmu, jenž marodí už od začátku března.

Máte za sebou druhou operaci zánártní kosti a vaše pauza se natahuje. Jak vám je po těle a na duši?
„Takhle dlouho zraněný jsem nikdy nebyl. Na začátku letní přípravy jsem žil s tím, že maximálně za měsíc budu v pořádku a stihnu začátek ligy. Jenže noha se nelepšila, kost nebyla schopna srůst. Na ten šroub reagovala negativně. Chodil jsem normálně, ale jakýkoliv pohyb do strany byl limitující. Dohodli jsme se s doktory i s trenérem, že nejlepším řešením bude reoperace.“

Jak dopadla?
„Věřím, že už je vše tak, jak má být. Na rentgenu to vypadá dobře. To mě trošku uklidnilo. Teď čekám, až mi za tři týdny sundají sádru a budu se moct začít hýbat. Ta vidina mě žene vpřed. Pět měsíců pauzy mě snad z prvoligové mapy nevymaže. Říkal jsem, že chci hrát fotbal do sedmatřiceti. Takže mám před sebou ještě zhruba čtyři roky.“

Nemáte strach, zda se ve vašem věku dostanete do formy?
„Když nepočítám absence kvůli žlutým kartám, hrál jsem první ligu pět let v kuse. Doufám, že se to projeví. Orientaci a schopnost řídit obranu bych ztratit neměl. Nejdůležitější pro mě je, abych se dostal do kondice. A pak se poperu o to postavení, které jsem měl v týmu před zraněním. Je mi jasné, že když kluci pošlapou, tak mě trenér nezařadí okamžitě do sestavy. Jsem připravený bojovat. Spíš mám strach z toho, že budu ze začátku moc pozorovat, jak noha reaguje.“

Jak snášíte dlouhodobou nečinnost?
„Děti jsou samozřejmě rády, že mají tátu doma. V tomto směru je to v pohodě. Ale dokážu si představit, že bych si s nimi užil léto lépe. Kdybych byl zdravý, mohli bychom si chodit s malým ven zakopat a zablbnout. Malá autíčka a různé hry už kluka i dcerku taky přestávají bavit.“

Navíc ani moc nepomůžete manželce...
„Není zvyklá, že jsem pořád doma. Někdy to u nás hrozí výbuchem. Nejdřív mým, a pak i manželčiným. Jsem nesnesitelný. Zvlášť když si myslím, že už budu brzo fit. A pak přijdu z nemocnice s nějakou špatnou zprávou. Jobovek už bylo dost. To nejhorší už je snad za mnou.“

Kdy se vrátíte na hřiště?
„Už nechci nic plánovat. Ale doufám, že zhruba v půlce září bych mohl být připravený. Tedy tak od osmého kola.“

Kdo vás nahradí v sestavě? Klubu nevyšly záměry se Zbožínkem ani Petroušem
„Sledoval jsem to. Je jasné, že dominantou defenzivy tak bude Pepa Dvorník. Je dobře, že přišel Franta Dřížďal. To je zkušený, kvalitní bek. A taky Bosňan Pejič je prý dobrý hráč. Tihle kluci obranu vyztuží. Pak je tam mladý talent Jílek, který zatím nedostal šanci. Věřím, že se mužstvu bude dařit, aby se mi líp vracelo.“

Kádr Brna se po minulé zpackané sezoně hodně obměnil. Co tomu říkáte?
„Když jsem se díval na naše utkání v Čelákovicích se Slavií, tak šest lidí jsem skoro neznal. Někdy jich je až osm z jedenácti. Ty kluky z dorostu znám jen podle jmen. Nepoznám, který je který. Je to zvláštní. Ale vedení řeklo, že se po sezoně musí něco udělat. Veškeré sportovní pravomoci převzal kouč Beránek, který razí tuhle cestu. Souhlasím s tím, že se pokukuje i po zahraničí. Ti dravci se budou chtít ukázat. Co mám zprávy, tak jsou šikovní. Mají v sobě fotbalovost a vypadá to, že můžou hrát v základu. Vždycky z nich někdo vyplave a stane se hvězdou ligy. Podívejte se na Teplice, kde se tahle strategie vyplácí. České kluby vám asi dobrého hráče za rozumnou cenu nepustí. To se potvrdilo při licitaci se Zlínem o Iva Zbožínka.“