Divokým oslavám vládlo jedno jméno: Řepka

Oslavám vládlo jediné jméno. Tomáš Řepka, který symbolicky uzavřel gólový účet Sparty v této sezoně, sklidil od publika největší aplaus. A jako kapitán byl první, kdo mohl v ruce třímat vítězný pohár.

"Je to nejdůležitější a nejtěžší titul, který jsem se Spartou vyhrál," říkal  šťastný Řepka. Mistrovská party s názvem "Titul patří neporaženým" zkrátka patřila největší sparťanské ikoně.

Drobnou kaňku oslavám udělali pouze neukáznění fanoušci. „Prosíme všechny diváky, aby po skončení utkání nevbíhali na hrací plochu. Vstup na hřiště je zakázán,“ upozorňoval místní hlasatel.

Marně. Rozhodčí ještě ani nestihl odpískat konec utkání, a diváci už postávali u postranní čáry. Pořadatelé přes veškerou snahu nemohli bránit obrovskému davu.  Elektrizovaní fanoušci vtrhli na hřiště. „Spartaaaa!!!!!“ křičeli sborově. A samou radostí na trávníku málem umačkali své hrdiny.



Nejodvážnější (nebo nejdrzejší) z nich se snažili prodrat za hráči do kabin. Ve snaze zahlédnout alespoň někoho ze sparťanů vstoupili diváci z tribuny i na plastový kryt střídaček. Jedna z nich pak s velkým třeskem spadla, lidé popadali na trávník.  

Tlačenice se strhla i na hlavní tribuně, kde se chystalo slavností předávání poháru. Diváci obsypali prostor, kam sparťané měli přijít pro trofej. Nad stadionem vládla uvolněná nálada, všichni čekali na vítězný jásot šampiónů.



Hlasatel ještě stihl ohlásit konečný výsledek utkání Příbrami s Ostravou. Po vyřknutí remízového skóre dav zaburácel: „Smrt Baníku!“ V tu chvíli už bylo všem jasné – Ostrava se před Spartu nedostane, titul půjde na Letnou!

Pak už na hlavní tribunu začali pochodovat rozjaření hráči Sparty. Sus, Folprecht, Lačný, Žofčák, Pamič… A po nich další. Krátce po půl osmé předseda ČMFS Ivan Hašek předal mistrovský pohár Tomáši Řepkovi. Sparťanský kapitán za hukotu narvaného stadionu zdvihl nad hlavu trofej pro ligového lídra. „Mistři!!!“ A radostné křepčení pokračovalo.



Oslavy se přesunuly do prostoru za hlavní tribunu. Dav čekal, až na balkonek nad nimi přijdou hráči s pohárem. Ti na sebe nenechali dlouho čekat, všichni si chtěli užít obrovské ovace. Fanouškům pod sebou házeli dresy, trika, čepice.

Hlavní hrdina byl jasný. Sparťané prostě milují svého kapitána. Když Řepka s medailí na krku a mistrovským pohárem přišel před fanoušky, řev nebral konce. „Tomáši, si nejlepší,“ křičel malý klučina, když se natahoval po dresu, který kapitán hodil směrem k němu.



Sobotní noc patřila Sparťě. „Teď se těším, až to pořádně s hráči oslavíme. Co bude dál, neřeším,“ přiznal bezelstně trenér Jozef Chovanec.

Celý tým čekala pořádná jízda noční Prahou… Ta byla velká a sakramentsky dlouhá...