Hubník: Překvapil jsem i sám sebe!

Sigma mu je snad natrvalo souzena. Už dávno má Michal Hubník povolení změnit působiště a odejít do zahraničí. Ale nabídka, s níž by byl spokojen on a zároveň také klub, nepřichází.

Zatímco mladší bratr Roman cestuje Evropou a momentálně žije a kope v Berlíně, on zůstává stále na Hané... Úvod sezony mu však vyšel, třemi góly se v neděli postaral o výhru 4:1 nad vicemistrem z Jablonce.

Jaké to je dosáhnout v sedmadvaceti letech na první hattrick?
„Jasně že krásné, ale v mém případě ještě navíc velmi překvapivé. Myslím si, že jsem tím hattrickem překvapil hodně lidí. A rozhodně taky sám sebe.“

Koho ještě?
„Třeba rodiče. A taky bráchu. Hned mi gratuloval. Zrovna měl v Berlíně nějakou autogramiádu, když mu prý najednou začaly chodit esemesky, že jsem dal hattrick. Tak mi blahopřál a říkal, že bych se teď možná mohl dostat ven a třeba za ním do Německa. Že bychom zase mohli hrát v jednom klubu.“

Už jste to v Olomouci zažili. Toužíte po tom znovu?
„Ne že bychom se o tom nějak bavili, ovšem bylo by to příjemné. Ale neřešíme to.“

Jak to jako starší bratr snášíte, že si mladší Roman cestuje Evropou, tu hraje v FK Moskva, tu ve Spartě, pak přestoupí do Herty Berlín a vy pořád jen v Sigmě Olomouc?
„Brácha je lepší fotbalista než já. To přece musím vidět. Je prostě o krok dál, a proto má tu šanci hrát venku. Teď momentálně v Německu.“


Vy přece po zahraničním angažmá také toužíte, nebo ne?
„Každý hráč chce dosáhnout nějakého svého vrcholu kariéry. Já taky. Ale mám v Olomouci platnou smlouvu. A nemám důvod si tady na něco stěžovat.“

Vraťme se ještě k vašemu nedělnímu představení. Vy nejste žádný rozený kanonýr. Napadlo vás někdy, že hattrick je něco, čeho v kariéře asi nikdy nedocílíte?
„Jednou v olomouckém dorostu jsem dal v jednom zápase čtyři nebo pět gólů. Bylo to v Hlučíně, jestli si dobře pamatuju. Jenže to už se nikdy neopakovalo. Vždycky, když jsem o tom tak přemýšlel, vzpomněl jsem si na jeden ligový zápas, myslím, že proti Brnu, kdy jsem k němu měl hodně blízko. A promarnil jsem to, protože jsem se bál.“

Jak to?
„Dal jsem tehdy dva góly, což je samozřejmě podmínka pro to, abyste vůbec mohl na nějaký hattrick pomýšlet. A po nějaké chvíli mě faulovali v šestnáctce a kopali jsme penaltu. Kdybych na ni šel, mohl jsem mít hattrick.“

Proč jste nešel?
„Já si tehdy netroufl . Měl jsem tenkrát v hlavě, že ten hattrick můžu mít, ale tak jsem se bál, že bych penaltu nedal, že jsem do toho prostě nešel. A od té doby jsem takhle blízko hattricku nikdy nebyl. Až teď. A můžu za to poděkovat jen spoluhráčům, protože bez jejich pomoci a přihrávek bych ty tři góly nikdy nedal.“

Sigma má ve svém středu jiné renomované střelce, jakými jsou Ordoš nebo Šultes. Nevyslechl jste si od nich po nedělním utkání nějakou poznámku v tom smyslu, že na střílení gólu jsou tady oni?
(usmívá se) „Myslím si, že i oni byli tím mým hattrickem překvapeni, ovšem tohle jsem od nich neslyšel.“

Mimochodem, už jste se stačil podívat na aktuální tabulku střelců Gambrinus ligy?
„No, už mě na to kluci v kabině upozornili, abych se rozhodně nezapomněl podívat. Jsem na prvním místě, což jsem teda ještě nikdy nezažil. Nevím, jak dlouho na tom prvním místě vydržím, raději si tu tabulku na památku vystřihnu.“

Ještě jeden pohled na tabulku, zase trochu jinou, vám musí činit mimořádné potěšení, že?
„Pokud myslíte tu ligovou, kde jsme momentálně nahoře, tak samozřejmě ano. To je moc příjemný pohled. Ale všichni víme, že je to tabulka po dvou odehraných kolech. Že můžeme hned v příštím kole prohrát a budeme někde úplně jinde. Kdyby to pořadí vypadalo podobně třeba po patnácti kolech, to už by bylo něco jiného.“