Téměř osm let byl věrný dresu Zenitu Petrohrad. Vyhrál s ním Pohár UEFA, Superpohár i ruskou ligu. Teď se rozhodl pro návrat. Od včerejška obléká Radek Šírl dres Mladé Boleslavi, které se upsal na dva roky. „Mám zase velkou chuť vyhrávat,“ řekl po podpisu smlouvy.
Zatímco okolí mladoboleslavského stadionu obsadili včera kolem poledne trhovci, v jeho útrobách se zrodil další velký návrat do Gambrinus ligy. Modrobílý dres oblékl devětadvacetiletý Radek Šírl.
Bylo pro vás těžké opustit Petrohrad po téměř osmi letech?
„Určitě. Nebudu si nic nalhávat. Prožil jsem tam krásné roky po fotbalové i životní stránce. Ve všech směrech mi to pomohlo. Bylo to prostě skoro osm let, tedy téměř půlka mého fotbalového života.“
„Nemělo to význam. Bavil jsem se o tom s trenérem Spallettim, každý má svůj styl a systém a já jsem mu do něj nezapadal. Samozřejmě mě také v zimě přibrzdilo zranění, což se stalo hned po jeho příchodu. Vypadl jsem z toho a teď už nemělo cenu si něco nalhávat nebo tam zůstávat.“
O víkendu jste se s klubem ofi ciálně rozloučil, jak to probíhalo?
„Krásně. Docela mě to překvapilo. Hráli jsme doma s Tomskem a musím přiznat, že mě to dojalo. Musel jsem se opravdu držet, abych neuronil slzy. Po závěrečném hvizdu oznámili můj odchod, na obrazovce běžel příspěvek, obešel jsem si kolečko, zatleskal, kluci na mě počkali na hřišti.“
Jaká byla reakce fanoušků na váš odchod?
„Až jsem se divil, jaké jsem si tam udělal dobré jméno. V pátek mě kontaktovalo asi třicet fanoušků a pozvali mě na kafe na takové sezení se základnou. Poseděl jsem s nimi asi dvě hodinky, potom mě pozvali do kotle, kde jsem předzpívával. Byl jsem tam asi deset nebo patnáct minut. Dost dojemný.“
Proč jste se rozhodl zrovna pro Mladou Boleslav?
„Její zájem byl dlouhodobější. Já jsem za posledních osm měsíců v Rusku prakticky nic nenahrál, takže moje rozhodnutí bylo jasný. Líbí se mi tady, je tu pěkné zázemí, ambice, mám tady kamarády. Nevidím jediný problém, proč sem nejít. Nikam ven jsem se netlačil, chtěl jsem domů.“
Odrazoval vás někdo od návratu do Gambrinus ligy?
„To je vždycky věc hráče. Nikdo mě neodrazoval. Mám chuť zase začít hrát a vyhrávat, takže nic takového neproběhlo.“
Řada vašich předchůdců si však tento krok vyčítala. Nemáte přeci jen trochu obavy, že zůstanete za očekáváním?
„Nemám důvod se bát. Pokud naberu stoprocentní fyzickou kondici a zápasovou formu. Já si budu hrát to, co jsem hrál vždycky, a nic měnit nebudu. Jestli mi to šlo v Rusku, tak mi to musí jít i tady.“
Jak jste na tom po zdravotní stránce?
„Jsem naprosto v pořádku. Samozřejmě mi chybí herní praxe, osm měsíců nemám v noze soutěžní zápas, jenom nějaké modelové tréninkové duely. Asi to chvilku potrvá, ale doufám, že ne moc dlouho. Normálně jsem absolvoval všechny tréninky s hlavním týmem Petrohradu. Takže jde opravdu jen o zápasovou praxi.“
Pokud se vám opět začne dařit, máte ještě ambice na případné další zahraniční angažmá?
„Působil jsem v Rusku skoro osm let a tahle mise mi stačila. Nejsem typ hráče, který by si nějak rychle zvykal v novém prostředí. Přiznávám, že neumím anglicky, a rusky se všude ve světě nedomluvím. Proto jsem se vrátil sem a chci tady udělat nějaké úspěchy.“
Pomýšlíte na návrat do reprezentace?
„Nechal bych to otevřené. Pro mě je důležité vrátit se do formy. Pokud budu hrát dobře, záleží na trenérovi. Nebráním se tomu, z mé strany není žádný problém.“
