Na lavičce psychicky strádá a sám se sebou řeší, proč ve Spartě na konci podzimu ztratil místo v útoku i na levém okraji zálohy. „Hodně mě trápí, že nehraju,“ přiznává Václav Kadlec, osmnáctiletý ofenzivní megatalent letenského klubu. Přesto neztrácí klid, na zimní odchod jinam prý ani na vteřinu nepomyslel.
Až do konce října byl součástí elitní podzimní jedenáctky Sparty. Ovšem po vítězném zápase na Bohemians 1905 nastaly Václavu Kadlecovi krušné časy. Osmnáctiletý útočník či ofenzivní záložník byl převelen mezi náhradníky, od té doby jen paběrkuje. „Bylo mi řečeno, že jsem odehrál špatně dva zápasy v lize,“ tlumočí vysvětlení trenérů.
Poznamenalo vás, že jste vypadl ze základní sestavy Sparty?
„Nebudu říkat, že jsem na tom psychicky nějak excelentně. Ale to se ve fotbale stává, snažím se to brát s rezervou a v klidu. Akorát si říkám, proč nehraju, přemýšlím nad tím.“
Na co jste přišel?
„Prý jsem hrál špatně v Liberci a na Bohemce. Takhle to viděl trenér, tak to asi tak bylo. Určitě jsem v těch dvou utkáních nepodal nějaké skvělé výkony, ale na druhou stranu si nemyslím, že to bylo z mé strany něco hrozného.“
Nevadí vám, že vás trenér na podzim stavěl na levou stranu zálohy?
„Mám tam víc defenzivních úkolů, ale nevybírám si, kde budu hrát. Jsem rád za to, že jsem na tom místě mohl nastupovat skoro celý podzim. Nemůžu si stěžovat, že jsem toho odehrál málo. Naopak, vždyť jsem byl osmnáctkrát v základní sestavě. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak bych byl spokojený. Nejsem naštvaný, když nastoupím v záloze, i když se považuju za útočníka. Musím makat na tréninku a čekat na další šanci. Nepřemýšlím o tom, že bych měl v zimě někam odejít. V rámci české ligy pryč ze Sparty určitě nechci.“
Přes Leonarda Kweukeho a Bonyho Wilfrieda v jejich současné formě asi bude těžké dostat se zpátky do útoku, že?
„Pro nás je jenom dobře, že se chytli. Vyhráváme, a to je hlavní. Jen ať to tak vydrží. Já lavičku nějak skousnu, navíc můžu hrát v záloze.“
„Když se na ně podíváte, tak mají úplně jinou sílu, že jo. V české lize je to hrozně znát, naši hráči na to nejsou moc připravení. Vidíte, že tímto stylem válcujeme každý tým. Kluci vpředu udrží balon a pro diváky je na koukání výborné, když na nich visí tři hráči. Já jsem jiný typ, mám své přednosti.“
Jaký s nimi máte vztah?
„S Bonym jsme výborní kamarádi, voláme si. S Leem se moc nebavím, protože moc česky neumí. Ale rozhodně to není špatný kluk, naopak.“
Dokážete se hned chytnout, když jdete na hřiště jako střídající hráč?
„Dřív to tak bylo. Když jsem nastoupil, často jsem dal gól. Nevadí mi to, mám to docela i rád. Myslím, že se s takovou pozicí dokážu vyrovnat.“
Člověk se může stát hrdinou, co?
„Přesně tak.“ (úsměv)
V posledním ligovém utkání na Slovácku jste šel do hry až v 90. minutě. To vám stačilo?
„Přiznám se, že jsem byl trošku naštvaný. Nečekal jsem, že budu v základu, ale myslel jsem si, že půjdu na hřiště dřív.“
Jak jste se o pár dní později cítil na prvním srazu „jednadvacítky“?
„Většinu kluků jsem znal, pak ještě přijel Lukáš Hejda ze Sparty. Takže to bylo úplně v pohodě. Nedá se říct, jestli se cítím líp v áčku nebo mezi mladšíma klukama. Oni jsou stejně všichni o tři čtyři roky starší než já. (úsměv) Je fakt, že v dospělé reprezentaci jsem byl ze začátku úplně zticha, v jednadvacítce jsem se trochu projevoval.“
Na Plzeň ztrácíte v lize sedm bodů a máte zápas k dobru. Co se s tím dá dělat?
„Můžeme to brát úplně v klidu, dá se to stáhnout. Bylo jasné, že Plzeň nebude pořád jenom vyhrávat, čekali jsme na její zaváhání. Teď se daří nám, je to super. Plzeňský fotbal se mi líbí, hrají na brejky, což mám taky rád. Ve Spartě předvádíme jiný styl.“
